V Hlavě

Jak vzniká báseň

Co v tomhle článku najdete? Myslím, že bude lepší spíš říct, co v něm nenajdete. Nenajdete v něm návod na to, jak se mají správně psát básně a co to básně jsou, naopak zde bude pouze můj subjektivní pohled na poezii.

Podle mě nejdůležitější poslání básně, je předat čtenáři nějaký pocit. Nemusí to být příběh, nemusí se to rýmovat, nemusí tam být jeden básnický prostředek, vedle druhého. Jde o tu jednu čistou emoci, kterou má vyzařovat.

Je škoda, že v dnešní době se od básní hodně upustilo (a taky proto je dneska skoro nikdo nechápe a nedokáže rozebrat), protože podle mě v sobě skrývají krásu a jistou lehkost žití.

Jelikož mám rád citáty, tak ani tady si jeden neodpustím.

„Je těžké vytáhnout z básní nějaké zprávy, přesto však lidé každodenně bídně umírají z nedostatku toho, co by v básních našli."
(W. C. Williams – Obrázky z Breughela)

A teď už, jak ty básně vlastně píšu?

První a asi nejdůležitější věc, je najít správnou múzu/náladu/rozpoložení/... Prostě naladit se na tu emoci, kterou chcete předat dál. Mě to jde nejlépe večer. Mám v sobě nějaký pocit, který se snažím ještě nějak podpořit, třeba nějakou písničkou, popřípadě úryvkem textu... A navíc pokud chcete, aby z té básně byla ta emoce opravdu cítit, tak musí být opravdová, musíte ji mít opravdu v sobě. Často se mi stane, že tu emoci nedokážu ani přesně popsat, což je paradoxní, vzhledem k tomu, že jsem na začátku psal, že má jít o čistou a jednoduchou emoci :D
Teď ve mně hoří touha, říznutá nostalgii, tak uvidíme, jak to dopadne.

V kroku dvě ze sebe vyvalím cokoliv, co mě napadne v této souvislosti. Někdy se stane, že vychrlím celou A4 skoro nesmyslných vět:

Mozek se snaží řídit, ale srdce mu odpojilo volant

I když víme, že je to chyba stejně to děláme znova a znova

Plavu v pocitech a kdo se v nich má vyznat

Dneska chcu jen tebe, zítra možná navždy skončíme, naše cesty se rozejdou a my se budeme marně utápět ve vzpomínkách.

Dnes je naše noc

Dnešní noc ještě naposled, z posledních jisker ještě naposled zažehneme plamen, který nás spálí

A ráno vstaneme a nepodíváme se zpět

Nahodíme tvrďácké pohledy, nasadíme masky štěstí

Napijeme se na kuráž a zapalíme cigaretu pro pozu frajírka

A teď se to snažím nějak poskládat. Dát tomu nějaký tvar a třeba i ten příběh, podle toho, jak to cítím. Taky se snažím složité myšlenky převést na co nejjednodušší obrazy z lidských životů, které zná každý a které vzbuzují právě onu emoci. Nakonec si po hraju s detaily, aby to mělo aspoň trochu nějakou stavbu, i když tady se to moc nepovedlo (2x4, 2x5, 3 ,4)

Dnes v noci jsem přišel naposled,
i když jsem věděl, že to je chyba,
chyba, kterou stejně musím udělat.
Je to paradoxní, ale co dneska není?

Hudba nám hrála pomalý rock'n'roll,
ty ses houpala do rytmu a tvé oči byly zase jako kdysi.
Napil jsem se na kuráž a zapálil si cigaretu,
póza frajírka, tvoje slabina.

Dneska chcu jen tebe,
zítra možná navždy skončíme,
naše cesty se rozejdou a my se budeme marně utápět ve vzpomínkách...
Ale co je zítřek proti dnešku?
Dnes je naše noc a ta teprve začala.

Pojď, zatančíme si poslední tanec,
poslední objetí, poslední dotyky,
poslední splynutí duší.
Vím, že máme oba v srdci díru,
ale proč ji nezkusit zaplnit dotyky?

Bejby natrhám ti květy, posbírám pro tebe hvězdy z oblohy,
pobiju tisíce pro tvé potěšení,
jen zůstaň dnes mou. Naposled mou.

Dnešní noc naposled,
z posledních jisker ještě zažehneme plamen.
Necháme se spálit.
A ráno vstaneme a nepodíváme se zpět.

Reálně mi napsání téhle básně trvalo něco přes hodinu, ale to je tím, že jsem měl totální problém se soustředěním a tak jsem neustále odbíhal od psaní... Každopádně občas to trvá déle, zatímco někdy stačí 15 minut a máte skvělou báseň...

K atmosféře mi pomáhaly tyto písničky: Ryan Horne -Terrible Tommy a Ed Sheeran - Make It Rain