Vítejte v mojí hlavě!
V této sbírce věcí, nápadů a myšlenek, můžete najít různé úvahy, kratší příběhy, povídky, jazykové experimenty a spoustu dalších věcí, které mi leží v hlavě a chtějí se dostat ven.
Přijď a najdi si něco na odlehčenou, pro pob...
V uších mi hraje album Nirvána od Paulieho Garanda, rap říznutý hudbou osmdesátek. Jeho tradiční filosofický styl psaní, tentokrát ale s větší dávkou drzosti, ztracenosti a energie. Je trochu temnější, ale všechno funguje jak má a pocity z něj srší proudem.
„Jednou vydám desku temnou jak Earl" (PG – Boomerang)
Nechci rozepisovat každou písničku, ostatně na ty si stejně můžete udělat názor sami, chci se vypsat z toho, jaký pocit ve mně zanechala deska, jako celek. Samozřejmě i to je hodně subjektivní a v každém vyvolá něco jiného. Ale rád bych vám předložil svůj pohled.
"Jsou to cesty do nitra, údolí stínů, noční let" (PG - Alcatraz)
Poslouchám a v hlavě se mi začíná tvořit příběh. Jsem mladý pisálek, potácím se ranní ulicí, která ještě spí, v ruce držím levné víno, jehož trpkou chuť cítím na jazyku. Sedám si na kamenné schody městské radnice a vytahuju pomačkaný blok ze své kapsy. Popisuju život. Syrové emoce, přesně tak jak je cítím, přímé a jasné, jako facka. Vnitřně trochu zlomený a ztracený, ale s o to větší chutí vyplavuju všechny své myšlenky na papír. Vidím, jak se ke mně potácí můj kamarád s cigaretou v ústech a s námahou sedá vedle mě. Dopije moje víno a prázdnou lahev hodí po dvou chlapcích, kteří si to v naleštěných střevících štrádujou do nedělní školy. Flaška se rozbije těsně před nima a oni se ustrašeně dávají na útek. Myslí si, že jsou tvrdí, ale nemají ponětí jaké to je. Jaké to je sedět ve tmě, ronit slzy bolesti, být ztracený ve svý mysli, budit se z nočních můr, mít špínu za nehty, nemyté vlasy, cítit vůni ulice, vidět noční město, jeho světlo, prodýchat tu atmosféru celým tělem. Musíš se dotknout temnoty, abys ji mohl poslat dál.
„Život je balast, láska, porno a chlast, nenávist, cíga i past"
(PG – Hladina)
Upřímně, Paulieho písničky jsou pro mě srdeční záležitost. Přijdou mi opravdové, člověk se v nich najde a vidí, že popisují život, že i samotnému autorovi slouží jako jistá zpověď, možná útěk před světem. Vzbuzují silné emoce a o tom by podle mě umění mělo být, protože o tom je život.
„Život jsou emoce, i já pro ně dejchám" (PG – Kříž)
Nirvana se od posledních dvou alb liší jak po stránce hudební, tak i po stránce rapového projevu. Tentokrát není na všech písničkách Kenny Rough, jak bylo zvykem, ale objevíme tu daleko pestřejší paletu producentů. I přesto si ale deska drží jednotný styl, který jde cítit z každého songu. Hodně lidem se tento nový "zvuk" moc nelíbí a lpí na starém Harantovi, ale za mě je to určitě posun, kterému jsem přišel na chuť, a kterému fandím.
„Mý sloky určujou můj styl
Záběr, vkusy, kroky
Furt v Nirváně jak Kurt
Sny jsou moje drogy"
(PG – Re-generace)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
