V Hlavě

Drž mě pevně, miluj mě zlehka (recenze)

"V pokoji Aristova života byly dveře, kterými nikdy neprošel. 

Věděl o nich.
Ale předpokládal, že jsou zamčené.
Nikdy nezkusil vzít za kliku.

Ty dveře ovšem zamčené nebyly, pouze zavřené.

Jednoho dne si uvědomil, že nedělá nic jiného, než že přestavuje nábytek v obýváku a přenáší věci z místa na místo.
Mohlo by to tak pokračovat do nekonečna.
Kdyby se nic nezměnilo, jednoho dne by měl na náhrobku napsáno:

Zde odpočívá Aristo Joyce.
Zemřel na nudu, jednotvárnost a samotu.

Téhož dne však za těmi dveřmi něco zaslechl.
Že by ženský hlas?
A taneční hudbu?

Přišlo mu, že zaslechl zaklepání na dveře.
Zkusil kliku.
Dveře se otevřely.
A stála jsem tam já - v tančírně Century.
Připravená tančit.

Aristo se těmi dveřmi už nikdy nevrátil.
Od té doby se vůbec na různé dveře díval úplně jinak.
Když přišel k nějakým zavřeným dveřím, vždycky zkusil kliku.

A já?
Já dveře také otevírám... ale vždycky napřed zaklepu."

Knihu Drž mě pevně, miluj mě zlehka, jsem se rozhodl přečíst v den, kdy jsem zjistil, že existuje. Bylo to jednoho červnového večera. A nebyl to jen obyčejný večer. Ten večer jsem se totiž dozvěděl o existenci této knihy od samotného autora pana Roberta Fulghuma. Krátce nám ji představil a stručně k ní řekl pár slov a už tehdy mě neodolatelně okouzlila.

Samotná kniha se mi ale dostala do rukou až po půl roce od toho večera. Její kouzlo jsem ale nemusel dlouho hledat, hned u předmluvy ve mně totiž vzbudila silné emoce.

„Odehrávají se zde příběhy – krátké i dlouhé – a některé končí velmi náhle.

A jiné zase pokračují daleko za rámec tohoto vyprávění.

Nezáleží na tom, kdo ty příběhy žije nebo je vypráví...

Všechno jsou to příběhy tančírny Century."

Kniha je tvořena vstupy jednotlivých zaměstnanců tančírny. Ústřední téma: Argentinské Tango. (Nutno podotknout, že samotný autor, na prahu sedmdesáti let odjel do Argentiny, aby se tango naučil, takže veškeré emoce v knize jsou velmi živé a procítěné.) Kniha propojuje lidské cítění a emoce společně s tancem a touhou po svobodě.

„Všichni tancující mívají společný jeden tajný plán.

V podtextu je jaksi vždycky hledání romantického vztahu a lásky. Podobu to mívá různou – od hořící touhy až po velmi dobře skrytou potřebu -, ale je to tam a přichází to zároveň s lidmi, co se chystají tancovat."

V tančírně Century se setkáváme s mnoha postavami. Diskžokej Buck, barmanka Frieda, dveřník Oscar, novinářka Marisol Machado, právník Aristo Joyce, ochranka O'Malley, ředitelka Hello Silvermanová, učitelka tance Giselle, slepá tanečnice Dulci Maria, tanečník Angelo Amaya, jasnovidka Tanya. Každý z nich má v tančírně svou roli a svůj vlastní pohled na věci, které se v ní dějí. Samozřejmě i v této knize bychom našli něco jako „hlavní postavu", nebo hrdinu. Je jim právník Aristo Joyce, který ve svém životě prochází krizí a snaží se najít něco nového, co by ho naplnilo. Jeho příběh se postupně propojuje s jednotlivými příběhy všech postav.

„Miluješ mě teď, ale co když se změním?
Budeš mě milovat i pak?
Miluješ mě teď, ale co když se změním?
Budeš mě milovat pořád dál?
Miluj můj klid, miluj můj neklid.
Miluj mě dál, vždyť změna je křehká.
Miluj můj klid, miluj můj neklid.
Drž mě pevně, miluj mě zlehka."

Co bude tím, co nakonec změní Aristův život? Bude to tanec, láska, nové zaměstnání, nebo všechno najednou?

„Tanec znamená objímat se a kráčet při hudbě."

Těžko se mi hledají slova pro to, jak tuto knihu popsat, protože ve mně nechala plno živých dojmů, které ještě nabily na síle díky skvělým ilustracím jeho manželky Willow Bader.

Vřele všem doporučuji si tuto knihu přečíst, protože je opravdu jedinečná. Čtení není těžké, ba naopak bych řekl, že je velmi oddychové, plynulé, plné energie a elánu. A kdo ví, třeba se i vy díky této knize rozhodnete zkusit otevřít nějaké dveře ve svém životě.

Citace: FULGHUM, Robert. Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century. 1. vyd. Praha: nakladatelství Argo, 2011. 265 s. ISBN 978-80-257-0484-4.