V Hlavě

Viděl jsem kvílet (báseň)

(Tato báseň je mojí reakcí na báseň Kvílení od Allena Ginsberga)

Viděl jsem generaci zničenou vlastními chybami,
ztracenou ve svých vnitřních světech,
toužící po něčem víc, než co jim může tento svět nabídnout.

Ale taky jsem viděl, jak díky chybám poznali, co je dobré a co ne,
jak se po každém pádu znovu zvedli
a ukázali světu, že oni jsou něco víc.

Hipstery, inteligenty, umělce, sprosťáčky,
jak lžou sami sobě s přesvědčením, že to zvládají.

Viděl jsem je schoulené v koutech, ubrečené, zlomené,
prosíc o ještě poslední šanci na život, který nikdy neměli.

Ale taky jsem je viděl tančit na pláži, s úsměvy na tvářích,
jak se radují z maličkostí a oslavují život.

Viděl jsem, jak se stokrát zklamali v lásce,
jejich zjizvené srdce sešité ostnatým drátem.
Hledali lásku, která je ale okradla a vyhodila na mrazivou ulici,
skopala je a nakonec jim ještě plivla do tváře.

Ale taky jsem je viděl, jak poskládali střepy své duše,
slepily je dohromady a šli hledat znovu.
Neztratili naději, která se stala jejich modlitbou,
dodala jim odvahu a vyzbrojila je do boje.

Viděl jsem tento svět plný paradoxů,
svět duší, které hledají.
Viděl jsem je kvílet,
stáli nad propastí a z posledních sil řvali do tmy.
Ale taky jsem je viděl děkovat,
objímali se v parcích a žasli nad světlem, které našli v sobě samých.

Viděl jsem to všechno,
dobro i zlo, bolest i uzdravení,
pláč i smích, lásku i lhostejnost.
Všechno toto je život.