Královnina dcera (Once upon a time)- DOKONČENO

Modrá Víla

-Allison-

,,Tak dvě kakaa se skořicí a dvě kafe."
Postavila před nás Emma hrnky s teplýma nápojema.

,,Se skořicí?" Podivila jsem se a trochu upila. Bylo to vážně skvělé.

,,Promiň je to taková rodinná úchylka," usmála se na mě Emma omluvně.
Chvíli jsme jen potichu snídali, ale nakonec přerušil ticho Henry.

,,A co se bude dít dneska? Chci říct, že Allison je tu nová a já bych ji tu mohl provést." Zazubil se na mě.

,,No my ji nejdříve vezmeme s mámou k matce představené. Ona nám snad pomůže zjistit co a jak. A potom si dělejte co chcete." Pokrčila Emma rameny.

Pozorovala jsem, jak se Henryho úsměv mění v nucený úšklebek. Musela jsem se v duchu zasmát.
Ještě chvíli se Emma s Henrym o něčem dohadovali. Já a Hook nebo Killian nebo jak se to jmenuje, jsme celou dobu mlčeli. Přišel mi zvláštní a nedělal to jen ten hák. Kdo ksakru nosí místo ruky hák.
Po snídani jsem se trochu upravila a s Emmou jsme vyrazily k bytu Davida a Sněhurky.

,,A ty si sama od malička?" Zeptala se mě Emma, když nastartovala a vyjela od domu.
,,No, vlastně ano. Na rodiče si vůbec nepamatuju. Prostě mě nechali samotnou."
Snažila jsem si udržet kamennou tvář, jako jsem to dělala kdykoliv o rodičích.
Když se k nám připojila Sněhurka, byla jsem ráda. I přes divné jméno jsem ji tu měla zatím nejradši. I když jsem byla trochu zmatená, protože Emma přeci říkala, že s náma pojede její máma. Nechala jsem to být. Nechtěla jsem mluvit.
Namířili jsme si to rychlím tempem ke kostelu. Když jsme dorazili, před kostelem stála krásná žena něco po pětatřicet.

,,Zdravím Emmo, Sněhurko." Uvítala nás matka představená.

,,Ahoj Modrá," pozdravily ji nazpět.
Zatočila se mi hlava. Jak že ji to oslovily? Modrá? Tohle město je čím dál tím víc divnější.
To už se ale pozornost obrátila na mě.

,,A ty jsi?" Zeptala se matka představená a zvedla obočí.

,,Já jsem Allison Hayleyová a přišla jsem se s vámi o něčem poradit. Emma říkala, že byste mi mohla pomoct."
Matka představená jen kývla a pozvala nás dál.

---------

,,Takže prach z téhle lahvičky tě dovedl až sem?" Zeptala se matka představená a houpala lahvičkou ve vzduchu. Jen jsem kývla. Matka představená otevřela lahvičku a vysypala její obsah. Spolu s trochou prachu co zbyl, vypadla i papírová rulička. Matka představená vzala větší kousek prachu na sklíčko a vložila jej do mikroskopu. Po chvíli se otočila.
,,Je to sice vílí prach, ale není ze Začarovaného lesa a ani odtud. Allison opravdu si nevzpomínáš, kdy si ho dostala?"
Opět jsem zavrtěla hlavou.

,,Jaký vílí prach, co to má znamenat?" Zeptala jsem se zmateně. Začínala jsem být podrážděná. Nikdo mi na nic neodpovídal a všichni jen civěli na ten prach. Jen z čisté zvědavosti jsem se natáhla pro srolovaný papírek. Chvíli jsem jím otáčela v prstech, ale pak jsem stáhla zlatý kroužek a rozrolovala ho. Vyvalila jsem oči. Nechtěla jsem ani věřit tomu, co jsem si právě přečetla. Pomalu jsem papír položila na stůl. Emma vzala papír ze stolu a nahlas přečetla.

,,Milá Allison, až tohle budeš jednou číst, budeš připravená zjistit víc o sobě a své minulosti. Buď silná a věř sama v sebe. Věřím, že tě prach zavedl na správné místo. Předej tuto zprávu Modré víle. Ona už bude vědět co a jak. S láskou Glinda."

Když dočetla, rozhlídla se po ostatních a čekala na nějakou reakci. Všichni jsme jen v tichosti koukali. Slova se nakonec ujala Sněhurka.

,,Glinda? Tu já znám. Pomohla nám, proti Zeleně, která jí kdysi dávno vyhnala z Oz. Teď už bude možná zpět." Matka představená kývla. Nadechla se aby něco řekla, ale já ji nenechala a spustila jsem.

,,Víla Glinda, vílí prach, Země Oz?? O čem to tady kruci mluvíte?! Kouzla neexistují. V našem světě nejsou víly ani kouzla. Tohle není pohádka!!" Vychrlila jsem ze sebe a čekala na vysvětlení. Nikdo nic neříkal.

,,Myslela jsem si, že jsem blázen a očividně tu nejsem jediná," vyhrkla jsem a vyběhla ze dveří. Chtěla jsem pryč. Vyběhla jsem před kostel a rozběhla se po ulici pryč. Párkrát jsem někam zahnula a když jsem si byla jistá, že nikde nikdo není. Posadila jsem se na zem. Rozhlédla jsem se okolo. Seděla jsem před nějakou výlohou a netušila, co dál. Začala jsem se stydět za to, jak jsem se zachovala. Ale takhle jsem jednala celý svůj život. Útěkem. Seděla jsem na obrubníku a čelo jsem měla opřené o pokrčená kolena. Najednou jsem zaslechla auto a kroky. Cítila jsem, že se vedle mě někdo posadil, ale ani jsem se nanamáhala zvednout hlavu.

,,Víš já jsem taky byla zvyklá celej svůj život jen utíkat. Ale pak jsem poznala, že mám kolem sebe lidi a že už utíkat nemusím."
Emma mluvila tak tajuplně, až mi běhal mráz po zádech. Zvedla jsem hlavu a podívala se jí do očí. Dívala se na mě chápavýma očima.

,,Nevíš jaký to je." Odlmouvala jsem a odvrátila jsem pohled.

,,Náhodou vím. Taky jsem vyrůstala sama, v domově." Odmlčela se a čekala až se na ni podívám.

,,Allison já vím, že je těžké tomu uvěřit. Sama jsem to zažila. Kouzla a všechno tohle okolo. Zdá se to neuvěřitelný. Já taky nevěřila, ale víš kdo mi pomohl? Henry. To on mě přiměl, abych konečně začala věřit. Věřit, že jsem jiná. Že jsem zachránce. Ve svých deseti letech si kousl do šátečku s otráveným jablkem, aby mě donutil věřit, že kouzla existují. Byla jsem hloupá a nechala to dojít tak daleko, že jsem málem přišla o syna."
Odmlčela se a koukala mi do očí.

,,To díky němu jsem našla rodinu. I když jsem se ho kdysi vzdala, tak on mě našel a pomohl mi najít rodinu. To díky němu jsem taková, jaká jsem. To on mi pomohl uvěřit. Pomůže i tobě, uvidíš. Jen musíš chtít věřit. A my tě v tom samotnou určitě nenecháme, na to vem jed."

Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzy. Skoro ničemu jsem nerozuměla, ale zároveň jsem to tak nějak chápala. Emma se na mě usmála a pomohla mi vstát. Cestou zpět jsem přemýšlela o tom co mi Emma říkala. Jak se kdysi vzdala Henryho a jak našla svou rodinu. Pořád o ní mluví, ale ještě jsem je neviděla. Všimla jsem si, že mě Emma pozoruje a slabě jsem se na ni usmála. Její proslov ve mně probudil zvláštní pocity. Najednou jakobych byla silnější. Chtěla jsem být. Věřím, že budu.

Ahoj všichni,
Moc bych chtěla poděkovat všem, kteří si přečetli minulé díly a doufám, že vás baví.
**Teri**