Myslela si, že má "normální" život. Za jediný den změnila názor. Osud ji odvedl do městečka jménem Storybrooke. Na místo kde pohádky ožívají a nemožné s stává skutečným........
,,Děkuji vám," poděkovala jsem služebné, která mi právě přinesla přeplněný tác se snídaní. Jen kývla a tiše jako myška zmizela za těžkými dveřmi. Prohlédla jsem si pozorně všechno to jídlo na tácu. Většinu toho jídla jsem nikdy neviděla, ale nejvíc mě zaujala létající konvice s vroucím čajem. Nastavila jsem šálek a nechala konvici, aby mi nalila onu teplou a krásně voňavou tekutinu. Poté odlétla na noční stolek a zůstala tam. Snědla jsem od každého trochu a odložila tác na stolek. Vylezla jsem z vyhřáté postele a vydala se k šatníku. Nevěděla jsem, co na sebe. Všude visela spousta sukní, obručí, spodniček, korzetů, živůtků a mnoho dalšího. Nikde žádné džíny nebo tenisky. Nakonec jsem vytáhla krajkové bílé korzetové šaty s tlustými ramínky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela mi pomoci i služebná, abych vypadala k světu. Vlasy jsem nechala volně splývat a vydala se hledat matku. Procházela jsem se bílými prostornými chodbami a poslouchala klapání mých bot. Se sluhovou pomocí jsem našla matku v bílém prostorném salónu, zrovna ve vážné debatě s Mary Margaret nad šálkem čaje. Jakmile jsem vešla, obě přesunuly svůj pohled na mě. ,, Dobré ráno Allison, vyspala ses?" Zeptala se mě matka a upřela na mě svoje hnědé oči. ,,Ano děkuji, vyspala jsem se dokonale. A jak vy?" Obě mi odpověděly a dál se věnovaly svému rozhovoru. Chvíli jsem je poslouchala, ale pak jsem se vydala prozkoumávat zámek.
,,Aha tak tady jsi. Myslel jsem si, že tě najdu ve stáji," slyšela jsem za sebou Henryho hlas. Právě jsem drbala na čele velkého bělouše a tak jsem jen kývla hlavou. Po chvíli jsem se odpoutala od koně a věnovala pozornost Henrymu. Procházeli jsme zahradami a debatovali o všem možném. Od včerejšího plesu až k našemu prvnímu setkání. Seděli jsme na nějaké lavičce a nechali sluneční paprsky, aby nás lechtaly na tvářích. Po nějaké chvíli jsme se začali nudit, a tak jsme si od stráží vypůjčili meče a začal boj. V jednu chvíli vedl Henry, jindy zase já. Dávala jsem si pozor, abych si nezničila šaty.
,,Teď ti předvedu trik, který si ještě neviděla," zahalekal Henry a vyskočil na mramorovou zídku od jezírka. Máchova mečem ve vzduchu a poté ho odhodil stranou. Vůbec jsem nevěděla, co má v plánu. Henry se najednou odrazil a udělal něco jako rádoby hvězdu. Jenže neustál dopad a spadl po zadku přímo do jezírka. Všechny ryby vyplašeně odpluly. Nedokázala jsem se přestat smát. Když Henry vylezl, tak nejenže byl úplně promočený, ale také na něm vysela spousta rostlin z jezírka.
,,Tak takový trik jsem ještě opravdu neviděla." Utírala jsem si uslzené oči a Henry se na mě jen šklebil. ,,Myslím, že ti něco dlužím," řekl a rozešel se ke mně. ,,Pořádné objetí." Zapištěla jsem a dala se na úprk. Probíhala jsem mezi záhonky bílých růží a tulipánů. Když v tom... ,,Promiň Hooku!" Těsně jsem se prosmýkla kolem Hooka. To Henry už takové štěstí neměl. Napálil to přímo do Hooka a oba se skutáleli mezi záhonky. Začala jsem se znova smát, jak tam tak leželi. Ale až tohle uvidí zahradník, moc se smát nebude.
,,Kam koukáš," vybafl Hook na Henryho, když se sbírali ze země. Začali se na sebe navzájem šklebit. ,,No vy ale vypadáte. Ty jak po boji v bahně a ty jako po velké koupelny." ,,Příště vás dva půjde hledat Robin. Ten je na bahno zvyklej," řekl se smíchem Hook a snažil se oklepat si bahno. S Henrym jsme se na sebe podívali. ,, Proč si nás hledal Killiane?" ,,Chcem s vámi mluvit," řekl Hook prostě a vydal se k zámku. Šli jsme za ním.
,,Domů? Vy chcete odjet?" Vyvalila jsem oči. ,,Už to tak bude," potvrdila mi Mary Margaret. ,,Už na nás čekají povinnosti a práce," doplnil David a objal svou ženu kolem ramen. ,,A taky Neal," doplnila opět Mary. Kývla jsem jakože chápu. Ale bylo mi to líto. Vždyť skoro rok byli něco jako moje druhá rodina. ,,Ale určitě se někdy přijdeme podívat," slíbila Emma. ,,A pozvem vás na svatbu," dodal Hook a líbl Emmu do vlasů. ,,Vy se budete brát? No to bude bomba!" Všichni se začali smát a Emma jen kývla. ,,Rády přijdeme na svatbu," potvrdila matka. ,,Tak zůstaňte alespoň na večeři," poprosila jsem a udělala psí očka. Souhlasili.
Večeře byla fantastická. Smáli jsme se snad všemu a pořád bylo o čem mluvit. Každý vytahoval nějaké vtipné storky z minulosti. Po úžasném dezertu, jsme všichni jen seděli a trávili. Poté nám služebná oznámila, že je pro nás připravena jízda v kočáře okolo zámku. Byla jsem nadšená. Ještě nikdy jsem kočárem nejela. Došli jsme na nádvoří a usadili se do na pohled malého vozu, ale vevnitř to byl obrovský kočár. ,,To je jako zvětšovací kouzlo v Harrym Potterovi," zajásal Henry a usadil se naproti mě. Kočár se rozjel. Všech deset koní běželo naprosto synchronizovaně po kamenné cestě. Nemohla jsem se vynadívat na tu krásu kolem. Naštěstí byl kočár beze střechy a tak bylo krásně vidět zapadající slunce. Bylo to kouzelné. Z dlaní jsem vykouzlila hejno motýlů, kteří začali poletovat kolem kočáru. Kočár nás zavezl zpět na nádvoří a všichni vystoupili. Došla jsem k prvnímu ze zapřažených koní a popleskala ho po lesklé srsti. Zvíře do mě žďuchlo hlavou a dál se věnovalo žvýkání udidla. Vrátila jsem se zpět k ostatním. Už zase nad něčím debatovali. Loučili se. Nechtěla jsem aby odešli, ale bránit jsem jim nemohla. A matku jsem opustit také nemohla. Podruhé už ne. Všechny dojednoho jsem je objala. Nechtěla jsem brečet, ale pár neposedných slz mi stejně vyklouzlo z pod víček. Když jsem se objímala s Emmou, naklonila se ke mě a pošeptala mi: ,,Jsem na tebe moc pyšná Alli. Za to jak si statečná a co si dokázala." Vděčně jsem se na ní usmála a pošeptala jsem jí nazpět: ,,Tohle všechno bych ale nedokázala bez vás. Děkuju za všechno."
Když jsme se všichni objali se všemi, já s matkou jsme poodstoupili od ostatních ostatních. David vytáhl z kapsy kouzelnou fazoli. ,,Takže sbohem a brzy naviděnou," křikl a hodil fazoli před sebe. V okamžiku se na tom místě utvořil portál. ,,Sbohem a šťastnou cestu," zavolali jsme na ně s matkou. Všichni zamávali a jeden po druhém skočili do zeleného víru. Portál se za nimi uzavřel a byli pryč. Došla jsem k místu kde zmizeli a koukala do země.
,,A všechno je zase tak, jak má být."
The end
Ahoj všichni, Tak a je to tady. Poslední kapitola je na světě, takže já Vám děkuji, že jste to četli a že jste došli až nakonec. Už mám připravený další příběh. Tímto tento příběh ukončuji. *Teri*
