Královnina dcera (Once upon a time)- DOKONČENO

Sweet Sixteen

-Allison-

two weeks before

Probudila jsem se, když mě do obličeje udeřily sluneční paprsky. Posadila jsem se na posteli a prohrábla si vlasy.  Dnes je mi šestnáct, pomyslela jsem si. Vyšla  jsem z pokoje rovnou do koupelny. Studená voda mě krásně probrala a nabila energií. Jen v ručníku jsem docupitala zpět do pokoje a sedla si k zrcadlu. Chvíli jsem nakláněla hlavu jen tak a pak jsem si začala splétat vlasy do copu.
Prohlédla jsem si své dílo v zrcadle. Vypadalo to docela dobře. Na copu není co zkazit. Obléklajsem si černé kalhoty a kostkovanou košili. Jako dítě z dětského domova nemám moc oblečení. Na krk jsem si jako vždy vzala lahvičku, teď už ale bez prachu.  Spokojená sama se sebou jsem sešla do kuchyně. Jsem tu už druhý den, ale pořád tu bloudím.

,,Dobré ráno Allison."
Pozdravil mě Killian. Leknutím jsem se otočila a narazila ramenem do zdi.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem a mnula si rameno.

,,To vypadám tak hrozně?" Zasmál se.

,,Ne to ne. Jen je brzy. Myslela jsem si, že ještě všichni spí."
Jen kývl a dál se věnoval zabrušování svého háku. Byl to fajn chlápek. Takovej správně trhlej. Byla jsem ráda, že mi hned nepředhazuje moje narozeniny. Vzala jsem si v kuchyni jablko a sedla si naproti němu do křesla.

,,Kde je tedy Emma s Henrym, když nespí?" Přerušila jsem dosud panující ticho.
,,Já ale neřekl, že nespí." Podíval se na mě zpod řas a usmál se. Nadzvedla jsem obočí.

,,Ale vždyť jsem se...," chtěla jsem namítnout, ale přerušil mě.

,,Řekla si, že sis to myslela. Ale já ti nic neřekl. Ale ne nespí. Jeli spolu k Regině. Já pojedu za chvíli na stanici pomoct Davidovi. Můžeš jet se mnou abys tu nebyla tak sama." Navrhl mi.

,,A kdy se vrátí?" Nedalo mi to a poddala jsem se zvědavosti.

,,Do oběda by měli být zpátky."
Jen jsem kývla.

,,Něco mě napadlo. Než odjedu, nechtěla by ses naučit s mečem? K záchraně království se to bude hodit. Naučil bych tě nějaký pirátský triky." Navrhl mi a na tváři se mu objevil úšklebek.
Začala jsem se lehce ošívat. Je to od něj milý, jak se ke mně chová, ale když vám cizí člověk nabídne meč a prohlásí, že z vás udělá piráta to je fakt divný. Ale nějak jsem ho nedokázala odmítnout.

,,Ehm jo proč ne," řekla jsem asi až moc nervózně. Nejspíš to zaregistroval a usmál se.

,,Neboj, já nekoušu."
Na to jsem se musela zasmát.
Vešel do místnosti pod schody a vytáhl dva meče. Vyvedl mě chodbou na zahradu za domem.
Postavil se na proti mně a začal s výkladem.

,,Postoj. Hlavní věc. Musíš být pořád zpevněná. Jinak ti hrozí tohle," oznámil a bez varování mi svým mečem vyrazil ten můj. Ucukla jsem rukou k sobě a vyvalila oči. Udělal na mě pohled 'já ti to říkal' a podal mi meč ze země.

,,Další věc. Síla. Musíš mít sílu ten meč vůbec zvednout ze země."
Zvedla jsem meč a namířila ho proti němu. Byl dost těžký, ale já mám docela sílu.

,,Stabilita," řekl, přešel ke mně a strčil mě. Okamžitě jsem lehla. Podal mi ruku a vytáhl mě na nohy.

,,Zápal. Musíš chtít bojovat. Cítit ten pocit, jak se ti do žil vlije adrenalin."
Ustoupil a nechal mě abych se rozmáchla. Meč zasvištěl vzduchem. A znovu. A jak jsem se tam oháněla, na ještě vlhkém trávníku mi podjely boty a jak dlouhá tak široká jsem se natáhla.
Killian vyprskl smíchem, ale hned mě sbíral ze země. Smála jsem se s ním.