Královnina dcera (Once upon a time)- DOKONČENO

Tváří V Tvář Nepříteli

-Allison-

Automaticky jsem napnula luk a šíp namířila na ni. Jen jsem si v hloubi duše nebyla jistá, jestli bych dokázala vystřelit.
,,Ale notak drahoušku, přeci by si neublížila vlastní krvi." Na rtech jí pohrával zlověstný úšklebek.
,,Nejsi moje krev, jsi jen můj nepřítel." Vyhrkla jsem. Znovu se usmála. Najednou se mi luk v mých rukou změnil na šedivou mlhu. Místo mě teď držela můj luk v rukou ona.

,,Jak už jsem řekla, nechci vám ublížit, chtěla bych vás tu přivítat. Jmenuji se Cordelia, královna zdejší říše." Zamrazilo ve mě, ale zároveň se mi začala vařit krev v žilách. Nic jí tady nepatří. Královna Říše Divů je moje matka a ne tahleta čarodějnice.

,,Nejsi královna, tou je má matka. Nic ti tu nepatří."
,,Koukám, že vůbec nic nevíš."
,,A co bych měla vědět víc. Co vím teď mi stačí." Byla jsem rozhněvaná. Ona zničí moji zemi, a mně bude říkat, že nevím vůbec nic?

,,Možná by si měla vědět, že ne všechno co víš je pravda." Pronesla a nasadila zhrzený výraz. Povytáhla jsem obočí. Věděla, že jí nevěřím.

,,Vím, že mi nevěříš, ale pojď se sama přesvědčit," řekla, jakoby mi četla myšlenky a kývla hlavou směrem k zrcadlu uprostřed místnosti. Váhala jsem. Na svém zápěstí jsem ucítila něčí ruku a vzápětí jsem se dívala Henrymu do očí.
,,Nedělej to Alli, nevíme jestli jí můžeme věřit." Z Henryho hlasu byl znát strach.

,,Neboj se, já to zvládnu. Podívám se jí až do duše."
Pomalým krokem jsem šla směrem k ní. Za zády jsem uslyšela Sněhurčin varovný hlas. Otočila jsem se na ní a jen kývla. A pokračovala jsem ke "královně".
,,Tak jsem tu. Jsem opravdu zvědavá, co mi ukážeš," řekla jsem a nezapomněla na pořádnou dávku cynismu. Jen se usmála a kývla. Nenechala se mnou vůbec rozhodit,  zato já byla rozhozená až dost. Zaměřila jsem na ní pohled a vzápětí ho přenesla nad její hlavu. Ten pohled už nebyl tak hezký. Tak zkažená aura se vidí u málo koho. Rychle jsem zamrkala a pohled na auru tím přerušila. Začala jsem věnovat pozornost té šílené ženské, která přede mnou něco ťukala do skla zrcadla. Sklo zrcadla se najednou rozpohybovalo jako voda. Žena ustoupila od zrcadla.

,,Jen stůj na místě a pozorně se dívej, co ti zrcadlo ukáže." Nehnula jsem ani brvou a pozorně se dívala na vodní bublinu, která se kolem mě pomalu uzavírala.

*****
-Z pohledu třetí osoby-

Poté, co se za Allison zavřela vodní bublina, stála v jakém si sále. Nebyla však sama. Naproti ní seděla žena a muž. Soudě podle koruny na hlavě ženy i muže, bylo jasné, že jde o krále a královnu. Žena držela v náručí malý, cukající se uzlíček. I když se král s královnou dívali přímo na Allison, neviděli ji. Král povstal a převzal si od královny dítě. Oba dva vstali a služebná jim otevřela dveře na balkón. Tam představili svému lidu svou prvorozenou dceru, princeznu Cordelii.
Najednou se kolem Allison vše rozmlžilo, ale hned se zase vše zaostřilo, akorát v jiném časovém úseku. Stála teď v zahradě a pozorovala malou blonďatou holčičku, jak poskakuje po trávě a snaží se chytit housentýly. Z povzdálí ji pozorovala její chůva. Zase se vše zatočilo a Allison málem upadla, ale její pozornost upoutala další scéna.

Vyskytl se jí pohled na desetiletou Cordelii, sevřenou korzetem, velkou sukní a knihou na hlavě. Kolem ní postavávalo spoustu dvorních dam a služebných a učili ji královské etiketě. Na Cordelii bylo vidět, jak je strhaná, naštvaná a totálně vyčerpaná. Všichni ji pořád jen peskovali. V tu chvíli se otevřeli dveře a napochodovala královna. Svou dceru pořádně zplísnila za to, že se nesnaží být dost dobrou princeznou. Takových podobných situací tu Allison viděla spoustu. Mladá Cordelia dostávala čočku za každou maličkost. Začala se v ní probouzet zlost. V další scéně bylo jasně znát, že se už coby dvanáctiletá, začala zajímat o knihy, které byly plné černé magie. Začala rodičům provádět různé naschvály a snažila se žít po svém. Rodiče ji čím dál tím více plísnili a ona se je snažila všemožně rozčílit. Terorizovala služebné a odmítala poslouchat. To se opakovalo ještě v dalších několika scénách. Pak se ale objevila scéna, která se od všech ostatních něčím lišila. Allison ji pozorně sledovala. Cordelia jen stála a rodiče na ní házeli špínu a zahlcovali ji nadávkami. Když jí po chvíli došly nervy, nezvládla svoje emoce a vybuchla. Vytvořila kolem sebe jakousi tlakovou vlnu. Upadla na zem a začala histericky brečet. Její matka ji poplísnila, že není dost dobrá princezna a uvrhla na ní kletbu. Z dívčiných zad vylezly jakési chapadla a stáhla ji do víru černé magie.
Její rodiče ji vyhnali do pouště Zapomnění. Změnila se na stvůru. Stvůru, kterou z ní udělali její rodiče.  Její vlastní rodina.
Najednou se začala bublina zase otevírat.

****

Otevřela jsem oči. Připadala jsem si jinak, nějak divně. Jakoby ta bublina měla nějaké vedlejší účinky. Připadala jsem si trošku v tranzu. Mou pozornost ale upotalo něco jiného, a to oči všech okolo.
Všichni na mě koukali. Byla jsem v šoku, ale i zmatená.
,,Tak to vidíš, já tu nejsem ta špatná. To moji rodiče ze mě udělali zrůdu. Jsem schopná to ovládat a skrývat," řekla Cordelia.
,,Ale ničí mě to." Začínalo mi jí být trochu líto.
,,Moji rodiče pak měli další dvě dcery. Coru, tady známou jako Srdcovou Královnu." Při těch slovech jsem viděla, jak sebou Regina trhla.

,,A Mirana je Bílá Královna. Nebo lépe řečeno byla. Říká se, že se zabily navzájem." Ztuhla jsem. Takže svoju zlobu a zkaženost mám v krvi po svých předcích, jednoduše vzato po babičce.
,,To není pravda," slyšela jsem říkat Sněhurku.
,,Coru nezabila její sestra. Zabila jsem ji já!"
To mě zaskočilo. Vší silou jsem se snažila neotočit, aby neviděla můj šokovaný výraz. Sněhurka, taková dobrá duše a má na krku vraždu?

,,Já neřekla, že se Královny zabily navzájem. Já řekla, že možná."
,,Takže ty si mojí matce neublížila?"
,,Jistě že ne drahoušku. Neměla jsem tu čest jí vůbec poznat."
Chtělo se mi brečet, ale držela jsem se.
,,To naše matka, pomstila se za to, že mě tvoje matka chtěla osvobodit. Hrozila zkázou království. A tvoje matka při tom nejspíš zahynula. Myslím, že ji budeš chtít pomstít."

Jen jsem kývla. Vařila se ve mě krev. Moje vlastní babička, zdevastuje vlastní království a vlastní dcery.
,,Pojď jsem," kývla na mě Cordelia.
,,Tady v tom zrcadle je životní síla mojí matky. Jde jen o to, to zrcadlo rozbít silou plnou zloby a hněvu. Neměla bych s tím problém to udělat, jenže ho zaklela, abych se ho jako její prvorozená dcera nemohla dotknout. Když ho zničíš, zničíš i ji společně s její silou a království bude jen tvoje. Stačí ho jen s hněvem rozbít. "

Ahoj všichni je tu nová kapitola a blížíme se do finále. Děkuji všem, co to čtete.
**Teri**