Královnina dcera (Once upon a time)- DOKONČENO

Jsem Připravena

-Allison-

,,Vstávej!"
Neochotně jsem se zvedla ze země a sebrala ze země meč, který mi vyletěl z ruky. Zaujmula jsem postavení a vyčkávala. Už dva týdny jsem byla v aktivním výcviku a to nejenom v kouzlech, ale i v boji s mečem, lukem a šípy a také v jízdě na koni. V té jsem nebyla špatná. Bavilo mě to, zvlášť když jsme si občas s Henrym mohli vyjet jen tak řádit do lesa.
Své schopnosti jsem taky velmi rozvinula a přišli jsme na to, že má moc není jen tak nějaká moc. Mám v sobě tři druhy magie. Tři esence. Zní to divně, ale na mně asi není jediná normální věc.
Rozvíjí se ve mně zářivá magie, protože jsem plod pravé lásky svých rodičů a pak další dvě, o kterých nikdo neví kde se vzaly.
Vílí magie a temná magie. Je to víc než děsivé. Je to vzrušující.

,,Allison ty mě neposloucháš." Vyčte mi Sněhurka a významně se na mě podívá.

,,Ehm, co?" Zmateně jsem si odhodila cop svých vlasů na záda.

,,Říkám, aby si položila ten měč a šla střílet z luku. A jestli tě máme s Robinem něčemu naučit, tak se musíš soustředit."
Kývla jsem a šla si od Robina převzít svůj luk. Ano opravdu svůj. Zaujmula jsem postavení, napnula tětivu a uvolnila prsty. Šíp se zabodl přesně ve středu terče. Takhle můj trénink pokračoval až do oběda. Při obědě jsme s Henrym probírali různé tipy při boji, oblíbené filmy nebo písničky. Nikdy jsem si nemyslela, že bych si mohla s někým tak rozumět. Ale s Henrym je to jiné. Je zábavný a přátelský.
I moje oslava šesnáctých narozenin proběhla díky těmto lidem skvěle. Čím déle jsem tu byla, tím více lidí jsem poznala. Začínala jsem si tu zvykat. Bylo tu spousta milých lidí, ale byli tu i tací, ze kterých mi běhal mráz po zádech. Jako například pan Gold nebo doktor Whale. Ani jeden mi nebyl sympatický.

Po obědě jsme se s Reginou, Davidem a Henrym přesunuli do místních stájí. Vlastní to tu Ava a Nikolas Zimmerovi nebo spíš jejich otec. V pohádkovém světě to jsou Jeníček a Mařenka. Jak milé.
Přivítali nás a zavedli mě k boxu, ve kterém vždy stála klisna, na které jsem tu jezdila. Dnes tu stál ale jiný kůň.

,,Jmenuje se Oportunity a dnes na ní pojedeš." Pověděla Ava prostě a odběhla ze stáje. Pokrčila jsem rameny a připravila klisnu na dnešní trénink. Trénovala jsem v lese na přírodních překážkách. A mou povinností nebylo jen překonat trať, ale zasáhnout co nejvíce terčů. Brnkačka. Pomalým tempem jsem vyrazila k lesu. Když jsem dorazila, Oportunity už měla zahřáté svaly a tak jsem vyrazila. Z kopce, dokopce,doleva,rovně....takhle to pokračovalo. Trefit se do středu terče nebyl problém. Zato koordinovat směr a sladit se s pohybem koně, to už bylo náročnější.
Cválali jsme v klidu po trase, která se blížila ke konci. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Najednou z křoví něco vyletělo a srazilo mě to z koně. Tvrdě jsem se uhodila do hlavy. Nemohla jsem se zvednout. Koutkem oka jsem zahlédla svého prchajícího koně. Bolelo mě celé tělo.
Vstala jsem abych viděla, čemu mám čest. Ale nikde nic. Nic jsem neviděla. Najednou jsem to cosi uviděla.
Nebyl to člověk,ani zvíře. Vypadalo to jako postava v kápi, co se vznáší a je zahalená temnotou a mlhou. Zaútočilo to proti mně a odhodilo mě to asi deset metrů dozadu. Chvíli mi trvalo, než jsem s námahou vstala. Neprohrávám.
Sevřela jsem pěsti a v každé z nich, se mi objevila ohnivá koule. Bezmyšlenkovitě jsem zaútočila. Po pár ranách vedle, jsem to zasáhla.
Monstrum zasténalo a použilo proti mně svou magii. Udělala jsem totéž a použila zářivou magii.
Moje moc, ale byla větší. Cosi se na mě vrhlo a začalk mě škrtit.
Neměla jsem se jak bránit. Začala jsem padat do mdlob.

Když už jsem ani nedoufala, pocítila jsem divné brnění v konečcích prstů. Ztěžka jsem otevřela oči. Všude to zářilo silným bílým světlem. Začala jsem kolem sebe vytvářet bílé zářivé pole s nádechem tyrkysové. Postupně z toho byl tyrkysový plamen. Explodoval.
Byla jsem uprostřed toho všeho a ovládala to. Cítila jsem všechnu svoji sílu, jak mě ochraňuje a sálá ze mě. Když jsem to ukončila, spadla jsem na kolena a zhluboka dýchala. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ta zrůda zmizela. Vstala jsem a vydala se ven z lesa.
Na konci trasy už na mě všichni čekali. A to i Oportunity. Rozběhla jsem se k ní a objala ji. Oddechla jsem si, že je v pořádku.

,,Gratuluji."
Otočila jsem se a Regina se jen usmívala.

,,Cože?" Hrklo ve mně.

,,Tohle byla taková závěrečná zkouška, abych viděla, jak si poradíš v praxi. A zvládla si to."
Byla jsem na sebe pyšná. Henry ke mně přišel a zahleděl se mi do očí. Pak mě objal a vydechl.

,,Si skvělá. Ale měli jsme už trochu strach, když ses tak dlouho nevracela."  A znovu mě objal.

,,Díky Henry. Bála jsem se, že to nezvládnu. Moc nechybělo." Řekla jsem a usmála se. Vrátili jsme se do stáje a nechala jsem Oportunity odpočívat.

Když jsme ze stájí dorazili za ostatními k Babičce, upřelo se na mě hned několik pohledů. Trochu mě to zarazilo, ale Henry mě popostrčil do místnosti a mrkl na mě. Kývla jsem a došla ke stolu, kde seděla Sněhurka, Robin, Emma a Hook.

,,Jsem připravená." Vydechla jsem. Sněhurka vstala a vřele mě objala. Posadila jsem se k nim ke stolu a zadíval jsem se z okna. Cítila jsem se, jako ještě nikdy. Silnější, cílevědomější, přípravenější. Jsem připravená zachránit sebe, svoji rodinu a svůj svět.

Ahoj všichni
Je tady další část příběhu, tak snad se líbí.
**Teri**