Královnina dcera (Once upon a time)- DOKONČENO

Temné Chvilky

-Allison-

Druhý den ráno jsem se probudila do temného dne. Slunce nikde, jen šedé mraky se proháněly po obloze a silný vítr ohýbal větve stromů do nezvyklých úhlů. Měla jsem i špatnou náladu.
Držel se mě pocit, jakoby nás tímhle počasím hnala Temná Královna do kouta. Jakoby nás chtěla zastrašit. Což je samozřejmě nesmysl. Neměla by ani tušit, že tu jsme. Nebo že by mohla mít nějaké podezření?

Na mysli mi vytanul včerejší, nikterak příjemný rozhovor s jejím špehem.
Jeho slova nedávala žádný smysl. Jak by mohla být Temná Královna moje teta. Bílá Královna má jen jednu sestru ne dvě. Tato otázka mi vrtala hlavou celý den.
Vřel ve mně vztek, ale zároveň jsem se snažila uklidnit. Nesmí mě rozhodit každá hloupost. Musím být silná. Po poledni jsme se rozloučili s našimi hostiteli a vydali se vstříc "dobrodružství".

***

Ušli jsme za celý den dlouhou cestu. Will, který se rozhodl jít s námi, nás vedl, protože věděl, kde jsou různé nástrahy lesa a jak se jim vyhnout.
I když les v říši Divů není jako les ze Storybrooke. Tady jehličnaté stromy plynule přechází v džungli s obřími barevnými květy, nebo v les pouze z kmenů stromů všelijakého tvaru.

Když jsme se dostali do poměrně hustě zarostlého pralesa, vyhlásili jsme konečnou. Regina si sedla na velký pařez a zamnula si spánky. Na všech se podepsala únava z předchozí cesty.

,,Je skoro tma a do vesnice je to ještě  daleko," pronesl Will a shodil vak ze zad.
Moc jsem ho neposlouchala a zkoumala jsem les okolo nás. Poodešla jsem pár kroků dál od ostatních a vzhlédla do koruny stromů.

,,Davide? Nebo Killiane, kdokoliv. Přijde sem." Zavolala jsem na ně, aniž bych se ohlédla.
Strom, pod kterým jsem stála, byl mohutný se silnými, dobře rozloženými větvemi.

,,Tenhle strom je skvěle stavěný. Bude se dobře spát ve větvích a listy nás zahalí. Nebudeme tak snadný terč."

,,To je skvělý nápad," pochválil mou myšlenku Henry.
,,Skvělý nápad, ale pokud chceme rozdělat oheň, musíme hned teď dokud je mlha a ještě trochu světlo. Plameny nebudou tak nápadné," připomněla Emma.

,,Tak co je potřeba?" zeptala se Regina a rozhlížela se po nějakých větvích. Za pár minut oheň hořel. Všichni jsme se chtěli ohřát. Přeci jen, teplo tu nebylo.

,,Možná, až vylezeme na strom, mohly bychom použít maskovací kouzla, jen tak pro jistotu," navrhla jsem.

,,Dobrý nápad," souhlasila Emma a otočila se na Reginu. Ta jen kývla.
Po chvíli jsme uhasili oheň a jeden po druhém vylezli na strom.
Poslední jsme lezly já, Emma a Regina.

Sedla jsem si obkročmo na širokou větev a zírala do prázdna. Začala na mě dopadat tíha celého našeho úkolu. Strach z toho, že nedokážu zachránit vlastní království mě značně frustrovala. Ani jsem si to neuvědomovala, ale začaly mi téct slzy. Nesla jsem velkou zodpovědnost a ani jsem nevěděla proti komu stojím nebo jestli je moje rodina vůbec naživu.

,,Allison jsi v pořádku?" Vytrhl mě z přemýšlení Henry, v ruce držel lano a podával mi jej. Rychle jsem setřela slzy i když jsem věděla, že je viděl. Vzala jsem si od něho lano a slabě se usmála. Úsměv mi vrátil.

,,Alli víš, že mi můžeš všechno říct. Já to pochopím, tak jako vždycky."
Vděčně jsem se na něho usmála.

,,Jen je toho na mě moc a jsem unavená. Hlavou mi vrtají slova toho sluhy. Jak by mohla být Temná královna moje vlastní rodina a chovat se takhle. A když se na to podívám z druhé strany, na ty moje občasné záchvaty vzteku, ztráty kontroly a reálné noční můry, ze kterých se budím s krvavými šrámy na rukou. Kde tohle se ve mně bere. Moje matka přeci taková být nemohla, tak po kom to mám. Proč je to celý tak hnusně komplikovaný," vydechla jsem celý svůj proslov a cítila jsem, jak se mi ulevuje. Bylo fajn se někomu svěřit. Někomu kdo vás chápe.

Lanem od Henryho jsem se přivázala k větvi, abych ve spánku nespadla. Vytoužený spánek přišel až nečekaně rychle.

***

Probudila jsem se škubnutím vlastního těla.
Pomalu jsem otevřela oči, ale v té tmě  jsem toho moc neviděla. Nedokázala jsem určit kolik je hodin.
Opatrně jsem se rozhlédla okolo sebe. Všichni spali, jediný David seděl s mečem v ruce a držel hlídku. Koukal kamsi dolů.
Když si všiml, že ho pozoruji, přitiskl si prst na rty. A ukázal dolů. Natáhla jsem krk co nejvíc jsem mohla, ale pořád jsem viděla jen listy stromu.

Velice opatrně jsem rozvázala uzel na provazu a přehodila jsem ho přes vyšší větev. Po laně jsem se zhoupla a přistála téměř neslyšně na větvi vedle  Davida. Stáhla jsem provaz s sebou a omotala si ho okolo pasu.

,,Podívej," ukázal a já se podívala směrem, kterým ukazoval. A konečně jsem viděla na co celou tu dobu kouká. Na pár královských stráží.

,,Procházejí se tu už hezky dlouho. Hledají nějaké stopy. Stopy po nás. Vědí, že tu jsme. Sice nevím jak, ale vědí to a jdou po nás," zašeptal David co možná nejtišeji. Oči se mi rozšířily děsem. Ona to ví. Ví, že jsme tu. Naše největší výhoda byla v tahu. Vyděšeně jsem na něho zírala.

,,To není možné. Jak na nás přišla, neměli jsme se jak prozradit." David mlčel.
Pozorovali jsme vojáky, kteří se snažili najít byť jen sebemenší důkaz o tom, že bychom tu mohli někde být. A pak mi to docvaklo.

,,Panebože ona nás cítí. Cítí magii, rozpoznala kouzla. Není jiné vysvětlení. Cítí naši magii." David pobledl v obličeji. Měla jsem pravdu. Zase jsem to zpackala. Stáhnu s sebou svoje přátele a zahubím je tím, že se nedokážu dostatečně ovládat.

Seděli jsme tam ještě asi pět minut. Najednou mi do spánků vstřelila ochromující bolest.
Zaskučela jsem bolestí a chytla se za hlavu. Hlava mi brněla a v uších mi pískalo. Ztratila jsem rovnováhu a zřítila jsem se ze stromu. Okamžitě jsem přitáhla pozornost vojáků. David neváhal a skočil za mnou. Kov zařinčel o kov.

Tělo jsem měla v jednom ohni a moje svaly se dostávaly do šílených křečí. Slzy mi tekly po tvářích a z hrdla mi vycházely skoro nelidské zvuky. Moc jsem nevnímala svět okolo, ale k Davidovi se připojil zbytek výpravy. A všichni mě chránili. Regina jediná klečela vedle mě a snažila se mě zbavit náhlého utrpení.

A najednou všechno přestalo. Přestala jsem se zmítat v křečích a i v uších mi přestalo pískat. Celé moje tělo ochablo únavou. Byla jsem úplně mimo, ale přesto jsem něco ucítila.

,,Plyn" zaskuhrala jsem neslyšně. Hlasivky mě bolely od předešlého křiku. Regina se ke mně sklonila, aby mě přes tu vřavu vůbec slyšela. Když se ale naklonila, viděla jsem, jak se jí rozostřil pohled a ona zakolísala.

,,Plyn!"
Hlas se mi zlomil, ale někdo mě slyšel.  Nevím kdo, ale slyšeli mě. Než však stačil někdo z nás zareagovat, zavalila nás mlha vytvořená omamným plynem a všichni do jednoho jsme se v mdlobách skáceli k zemi.

Ahoj všichni,
Je tu nový díl tak snad se bude líbit. Moc děkuji všem, kteří si toto čtete. Vážím si toho.
Ještě jednou děkuju a loučím se u dalšího dílu
**Teri**