Emma nebyla ve svém pokoji byla jsem strachy bez sebe, křičela jsem z plných plic jak jen to šlo na Justina. V tu chvíli jsem litovala že jsem Justina potkala na tom večírku u Smitha. Po zdi jsem sjela až na studenou podlahu jejího pokoje nikdy v životě jsem se necítila takhle bezmocná, nevěděla jsem co mám dělat, jenom jsem stále křičela a slzy mi stékali po tváři. Vždy jsme jí chtěli chránit a přitom jsme nic nedokázali. Justin tál u otevřeného okna a jakoby nevěděl co má dělat byla to jeho princezna a ted je Bůh ví kde. V tom se Justin rychle otočil a jeho tělo se rozeběhlo k dveřím křičel a nadával ale ja měla v hlavě každou chvilku s Emmou.
,,Můžu vám oznámit hezkou zprávu'' uculil se na mě doktor, nechápavě jsem se na něj podívala ,,budete maminka'' oznámil mi. Byla jsem v neuvěření nejsem na miminko připravená. Přisla jsem domů a celou cestu přemýšlela jak to mám Justinovi říct co když to malé nebude chtít? co potom ? Z mích hlubokých myšlenek mě přerušil Justin který vyšel do chodby ,,tak co u doktora zjistil proc ti nebylo dobře doufám že to nebylo s toho polského jídla'' zeptal se zvědavě. Je to tady ,,Justine jsem těhotná'' řekla jsem hned protože kdybych to prodlužovala už bych se bála víc mu to říct. Jeho úsměv se rozšířil ,,to je skvělé lásko'' vyhrkl a začal mě objímat.
,,Slečno Bieber musíme ještě počkat, zkuste chodit po pokoji třeba ta plodová voda praskne sama, bude to lepší než kdyby jsme jí napíchli my'' řekl mi doktor a já se postavila s postele na které jsem ležela a začala chodit po nemocničním pokoji, cítila jsem každý pohyb který u mě v břiše to malé dělalo, cítila jsem každé kopnutí ,,Holka tak mi pomoz bude to rychle za námi'' mluvila jsem k ní ale ono nic měla jsem neskutečné bolesti v každém kousku těla. Byla jsem nervozní, protože jsem v tomhle pokoji na všechno sama Justin jede z prace a malá se různě přetáčí a ta blbá plodová voda né a né prasknout.
,,Zatlačte'' mluvil na mě doktor a já bolestí drtila Justinovou ruku ,,Lásko to zvládneš'' utěšoval mě Justin ,,Jetě jeden velký nádech a pořádně naposledy zaplačte'' po těchto slovech jsem zatlačila co nejvíc to šlo. Místností se ozval silný pláč. ,,Je to holčička'' řela sestra a malou odnesla aby jí zabalila do deky. ,,Je tak krásna'' s úžasem se na ní díval Justin.
Z myšlenek jsem se rychle probrala a běžela po schodech dolu kde jsem vzala klíče od auta a vyběhla na dvorek viděla jsem jak Justinovo auta odjíždí a tak jsem se vydala za ním bylo mi jasné kam jede rukou jsem hrabala pod sedačku a hledala zbraně které pod ní byli vždy skované našla jsem jenom jednu kterou jsem hodila na sedačku vedle mě Justono auto zastavilo vedle skladu, zastavila jsem hned za ním vzala jsem pistoli vedle mě a nabila jí. Vyšla jsem s auta a a mířila do skladu prošla jsem kolem Justinova auta ,,stůj'' křikl na mě ani jsem se nezastavila a šla dál pořád křičel a běžel za mnou.
,,Drž už hubu'' zařvala jsem na něj ,,nech mě bejt tohle je všechno stejně tvoje vina, kdyby si nebyl takovej hajzl a dával přednost nám a né všemu ostatnímu tak je tu pořád snáma!'' křičela jsem na něj a zase se vydala na cestu ke skladu.
,,Beck to není pravda vím že je to moje chyba kdybych se neožral a byl jsem doma tak by se í nic nestalo protože bych byl sní'' křičel nazpět. V tom se otevřeli dveře od skladu a vyšli z něj dva chlapy nikdy jsem je neviděla a posle výrazu co měl Justin taky ne.
Zasmáli se ,,nikdy tu svou holčičku už neuvidíte'' řekl jeden z nich ,,jestli se vám Justin nepochlubil slečno tak tu vaší holčičku prodal'' vyhrkl ,,a tak jsme si pro ní přišli už je na cestě do své nové rodiny'' křičela jsem že to není pravda ale bylo mi to mi k ničemu ti dvá nasedli do auta a opouštěli parkoviště u skladu.
,,Beck to není pravda, v životě bych Em nikomu nedal'' mluvil ale já mu nevěřila. Tohle přece není možný jak jsem mu mohla věřit. Je to had prorostlí nenávistí. Nic jsem neřekla jen jsem hlavěn pistole namířila na něj ,,Becky prosím věř mi'' prosil
,,Ne! Nevěřím ti ani slovo'' pistoli jsem po něm hodila a rozeběhla se k autu. Nesnažil se mě ani zastavit, rychle jsem šlápla na plyn na tachometru bylo 190 km/h ale mě to bylo jedno přes slzy jsem neviděla zaparkovala jsem u našeho domu a běžela po schodech do ložnice kde jsem si vytáhla velký kufr a z balila jsem si do něj všechny moje věci. Podívala jsem na svou ruku kde se blýskal prsten s diamantem a snubní prsten oba jsem si sundala a položila je na komodu.
Z POHLEDU JUSTINA
Vše co Becky řekli byla lež nikdy bych naší malou nikomu nedal a už vůbec neprodal. Když Becky odjížděla tekli mi slzy po tváři neměl jsem ani sílu za ní jet její rychlost kterou vyjela byla tak vysoká, to je moje holka. vzal jsem telefon a obvolal všechny kluci co znám i kluky mimo naší zem, kteří měli zítra touhle dobou přijet. Nasedl jsem do auta a stále se mi hlavou honilo spoustu myšlenek kde by moje princezna mohla být a jaký hajzl to mohl udělat. Na naší příjezdové cestě její auto nebylo. Proč? vešel jsem do domu a bylo tu všude ticho. Vyšel jsem po schodech do patra abych si v koupelně opláchl obličej ale v tom mě zarazili otevřené dveře do naší ložnic a otevřený šatník který byl napůl prázdný. Né ona mě nemohla opustit. na komodě ležel kus papíru vzal jsem ho do ruky a četl
Tím to dopisem se s tebou loučím chci aby si cítil stejnou bolest jako já, odcházím z tvého života nevolej mi a nehledej mě, Emm si najdu sama tvou pomoc nepotřebuji měj se
Becky
Mé srdce se zastavilo když jsem dopis dočetl a viděl vedle něj oba prsteny které nosila a svých prstech. Musím jí dokázat že jsem jí nikomu neprodal.
