,,jdi do hajzlu" zakřičela jsem na Justina tak nahlas že kdyby kolem byli nějací sousedé museli by to jistě slyšet.
,,já mám jít do hazlu, vážně Becky?" křikl na mě, stejným tónem jako já ,,ty jsi ta která tu šíli jen protože ti to nechci říct! Měla by ses uklidnit" Pokud předpokládáte že tato hádka vznikla kvůli Eleanor, myslíte dobře.
Chci o ní vědět mám na to přece právo jsem jeho přítelkyně, měla bych vědět daleko výc věcí ale vše co chci vědět odbyde jednou větou: není to důležité.
,,jestli mi nic netajíš tak proč mi to nechceš říct, vím toho už víc než dost takže si myslím že vědět něco o ní není trestný!" slzy se mi hnali do očí když jsem viděla pohled který se rýsoval na jeho tváři. Jakoby se mi vysmíval.
,,kurva! dej s tím už pokoj, slovo nechci o tom mluvit ti nestačí?" vykřikl tak hlasytě až se mi na těle vytvořila husí kůže, chtěla jsem mu vykřičet jak ho nenávidím ale opak je pravdou věděla jsem že ho miluju, miluju ho tolik že mi ubližuje když nevím to co chci.
,,víš co? chtěla jsem to vědět jen protože před tebou taky nic netajím. Myslela jsem že pro sebe budeme navzájem otevřeni ale když to tak nechceš fajn" křikla jsem naposledy než jsem se otočila a poschodech se doslova rozeběhla do ložnice.
Třískla jsem tak silně dveřmi že jsem myslela že rozbiji tuhle zeď, dveře jsem zasebou hned zamkla a opřela se o ně. Slzám jsem nechala volný průběh, nedokázala jsem to v sobě dál držet.
Odrazila jsem se od zdi a otevřela skříň ze které jsem vzala svůj kufr a začala do něj házet oblečení které jsem ve skříni měla. S Justinem jsme měli odjíždět k večeru ale nebudu tu sním i kdybych měla jít po svých celé dvě hodiny. Jasně že by pro mě byla cesta delší.
Kufr jsem zapla a začala přemýšlet jak se dostanu domů. Blik. Jeremy. Sáhla jsem pro svůj telefon a jedním kliknutím vytočila jeho číslo po pár minutách se ozval v telefonu Jeremyho ospalí hlas což mi říkalo že jsem ho probudila.
,,Jeremy?" šeptla jsem a slzy se mi při každém slovu chtěli znovu spouštět z očí.
,,ano?" zachraptěl ospale.
,,mohl by jsi pro mě přijet?" stalo se neudržela jsem slzy, díky kterým se mi hlas třásl a zadrhával.
,,co se stalo?" vyhrkl okamžitě.
,,nebudu ti to říkat po telefonu, přijedeš tedy?"
,,je to ta chata o které jsi mi říkala žé?" ujišťoval se. Nemusím ho navygovat nebo něco takového, ví kam jet už jen díky tomuto jezeru: jezdili se sem koupat.
,,jo, děkuju" s těmito slovy jsem telefon položila a sedla si na postel, zdálo se jakoby v tomto domě nikdo nebyl podle ticha které zde panovalo. Chtěla jsem sejít schody zjistit jestli tu Justin je ale moje podvědomí na mě křičelo ať to nedělám.
Poslechla jsem, schoulela jsem se do klubíčka na posteli a jediné co jsem vnímala byli mé vzlyky.
Zdálo se jakoby uběhla celá věčnost ale Jeremy nikde. Zvedla jsem se z postele a přešla k psacímu stolu kde leželi papíry jeden z nich jsem vzala a propiskou začala jezdit po čistém listě.
Pokud jsem celou naší konverzaci nebo spíše hádku pochopila dobře, nechceš mi nic řikat protože mi do toho nic není správně? takže v tom případě to uděláme jednoduše: je konec! nevolej mi, nepiš mi a žij si tak jako si žil než si mě poznal protože já budu žít stejně.
Slzy my stékali když jsem papír zaplňovala slovy, nechtěla jsem to tak ale bude to lepší. Zdřejmě neni zvyklí se svěřovat. A já nejsem zvyklá na tajemstvý.
Z POHLEDU JUSTINA
Po naší hádce jsem odešel z domu abych si vše srovnal v hlavě. Nechci se sní hádat, miluju jí naplňuje můj život a dělá mě šťastným.
Bylo kolem půl třetí když jsem vcházel do domu s ůmyslem se omluvit, vše vyřešit a vrátit se domů.
,,Becky?" rozkřikl jsem se po domě. Nic. Ticho. Prošel jsem všechny místnosti, až mě v ložni na posteli zastavil papír se vzkazem.
Každé slovo mě podalo hlouběji ale nejvíc mě podlo je konec. To vážně? nesmí to udělat!
Hned co se mi v hlavě vše spojilo mi došlo že odjela aniž bych si to uvědomil.
Rychle jsem si naházel oblečení do tašky vše v domě skontrolovat a vyběhl z domu. Vše hodil do auta a vyjel.
Přeložila jsem vám ještě druhou půlku minulé části, a přála bych si alespoň více než tři komentáře..
