Tuhle část věnuji Kristen_Wild, užij si jí stejně tak jako jsi jí užijte všichni. Chtěla bych vám poděkovat za vaše komentáře a některým i za vaše zprávy jste prostě ůžasní :-*
Uběhlo už několik týdnů od mého zranění které se mimochodem hojí skvěle, vypadá to že jizva na mém břiše bude nevýrazná.
Justin se od té doby hodně změnil, bojí se mě samotnou pustit i domů. Jeho chování je až moc přehnané což se mi někdy hodně nelíbí a vytváří to většinu našich hádek, které buďto končí mím nebo jeho odchodem.
Doma to teď taky nenám jednoduché jsem víc pryč než ze svou rodinou což se nikomu nelíbí, rodiče mají sice Justina rádi ale nemají rádi mé občasné chování které způsobuje on.
Z mích myšlenek mě probudila rána z dolního patra, Justinova domu. Ano jsem u Justina a je mu to bylo a asi je ůplně jedno když mi řekl že si musí něco zařídit, a mě tu nechal. Tolik byl to neřešila ale když odejde ve tři odpoledne a ani po půl noci nebyl zpět, telefon mi hlásí že jeho číslo je obsazeno co by jste si mysleli vy? Já nevím co si myslet, všichni mě tu uklidňují že když řekl že něco potřebuje zařídit většinou se vrací v noci ale nevěřim jim ani jemu.
Dupání nohou se neslo domem až se zastavilo u dveří jeho ložnice, nebála jsem se jen jsem měla zvláštní pocit. Dveře se otevřeli a světlo v místnosti se rozsvítilo. Posadila jsem se na posteli ve které jsem do posud ležela a snažila se usnout.
Jeho tělo se kymácelo ze strany na stranu a alkohol byl cítit po pokoji je opilí usmál se při pohledu na mě ale do ůsměvu nebylo ,,chyběla jsi mi" zašeptal a pomalu ke mě mířil, nohy jsem si přitáhla k tělu protože teď jsem z něj už začínala mít strach.
,,chci tě tak moc vyprcat'' naklonil se ke mě a začal mi zuby kousat do ucha. Snažila jsem se ho od sebe odtlačit ale byl silnější.
,,Justine pusť mě" křikla jsem na něj, nic to sním nedělalo. Přes hlavu si přetáhl tričko a to nevěstilo nic dobrého, když nebudu souhlasit stím co právě chce udělat znásilní mě, vím co s ním dělá alkohol.
,,Mlč" zasyčel tak silně že jsem opravdu měla strach z toho co udělá. Uhodí mě? Z očí mi začalo vytékat množatví slz které nešli zastavit. Vím že neví co dělá ale ubližuje mi.
Zakřičela jsem z plných plic pomoc což se mu nelíbilo a rukou mi zakryl ůsta a dál pokračoval v tom co děla, ale přerušil ho silný křik Paula který vběhl do pokoje, jeho tělo ze mě doslova odtrhl a já si nohy opět přitáhla k tělu.
,,zbláznil si se?'' zakřičel Paul ,,ona není štětka na které jsi byl zvyklí, děsíš jí ty kokote vypadni z tohohle pokoje myslím že dnešní místo na spaní pro tebe bude gauč v obýváku'' zakřičel.
,,nikam nejdu!" oplatil mu Justin. Ale neměl žádnou šanci protože se v pokoji objevil rozespalí Chris který pochopil že by měl Justina dostat dál ode mě. Slzy mi stále tekli z očí a tělo se mi chvělo.
Cítíla jsem zvláštní pocit lírosti když Chris Justina hrubě odtáhl z ložnice, ale jsem jim vděčná nevím jak by to dopadlo kdyby tu nebyli kdyby nepřišli ,,jsi v pořádku?" ozval se Paul, ůplně jsem zapoměla že tu stále je.
Popotáhla jsem a setřela všechny své slzy a vzhlédla mu do obličeje přikývla jsem ,,s-snad ano" vykoktala jsem stále v šoku ,,p-proč mi tohle dělá?" zašeptala jsem tiše v domění že mè neslyší, ale pravý opak se mi ukázal ve chvíli kdy si přisedl na postel a mé ruce vzal do těch svých.
,,protože je to kokot!" sýkl ,,celé tohle jeho chování mi připomíná období kdy se hádal s Alicí, kdy se jí snažil chránit ale ona ho vždy odkopla s tím že jeho péči nepotřebuje, pak se dělo to co jsi teď viděla vracel se domů na sračky a pak jí jeho chováním jen ubližoval, rozešla se sním"
,,po roce mu odpustila a stalo se to co jsi u Justina vyléčila až ty" povzdechl si. Tohle jsem nevěděla myslela jsem že měli skvělí vztah.
,,j-já...nikdy mi tohle neřekl" zamrmlala jsem a stále se dívala do Paulovích očí.
,,nechlubí se stím'' pokrčil rameny ,,víme to jen my" usmál se.
,,nemůžu takhle dál, celou věčnost se pouze hádáme a navzájem urážime jenže když zůstanu sedět doma chybí mi a musím k němu. Proč je to tak složitý?" povzdechla jsem si a sklonila pohled na ruce které Paul stále držel.
,,vím že cokoliv ti poradím vyvolá další hádku proto to nebudu dělat ale myslím že by jste si obá měli pár věcí v hlavě urovnat a až potom zjistíte jestli je váš vztah to co chcete" usmál se na mě. Má pravdu.
,,Máš pravdu, jenže když to udělám vím jak to dopadne bude zase takový jaký byl" šetla jsem a sklopila hlavu. Tím slovem takový jaký byl jsem měla na mysli štětky, zase si bude užívat s každou druhou a to nechci.
Vím že i kdybych se sním rozešla bude mi na něm záležet a budu si ho přivlastňovat i když bude pryč. Paul si povzdechl a břiškem palce pohladil hřbet mé ruky ,,Jestli mu na tobě záleží nikdy takový už nebude, každá štětka mu bude ukradená" odmlčel se. Proč musí mít někdo pravdu a já to nedokážu svému srdci vysvětlit.
,,ráno si sním promluvím" pokusila jsem se o ůsměv ale myslím že z toho vyšel pouze ůškleb.
Nemůžu si pomoct ale mám dojem že stímhle má nějakou skušenost, skušenost která mu ublížila, protože mu vše vychází ze srdce.
,,uděláš dobře" usmál se na mě.
**
Probudilo mě nepříjemné šustění v pokoji, zakňučela jsem a pomalu rozlepila oči. Byl to Justin. Lekla jsem se protože jsem neměla sebe menší tušení čeho je schopem, nebo zda se to bude opakovat.
,,probudil jsem tě?" řekl tichým hlasem když se na mě vyděšeně podíval tím odvrátil pohled od skříně do které byl ponořej. Přikývla jsem a schoulela se do klubíčka ,,Becky chtěl bych se ti omluvit za to co se v noci stalo, mrzí mě to, nechtěl jsem ti ublížit nebo dokonce tě vyděsit" řekl a popošel k posteli. Bála jsem se ho. Rychle jsem se posadila a nohy společně s peřinou si přitáhla k tělu.
,,nechoď ke mě!" sýkla jsem, a na jeho tváři se objevil překvapený výraz ,,kde jsi v noci byl, kde jsi vlastně byl celé odpoledne?" vyhrkla jsem.
,,něco jsem zařizoval"
,,a jsme zase u toho kurva Justine já už na to nemám, lžeš mi a nechceš semnou o ničem mluvit nejsem tvoje přitelkyně proto aby si mě prcal ale proto abych vyslechla co tě trápí jenže to já nevím!" vzlykla jsem ,,už ti nevěřim" šeptla jsem.
,,Ale Bec-" nestačil nic doříct protože jsem ho zastavila.
,,Mlč, tohle bylo to poslední co jsme si řekli'' odmlčela jsem se ,,je konec teď si konečně můžeš zase užívat a ukázat kdo je pravý Justin Bieber" sýkla jsem a zvedla se z postele. Jelikož jsem na sobě měla ještě ze včéra triko a rifle tak jsem bez toho aby ho vyslechla vyběhla z pokoje a následně i z domu.
Justin Bieber je teď uzavřená kapitola.
Tak tohle by měla být poslední část téhle série, teď někdy přidám Epilog který bude věnovám osobě kterou miluju, osobě která mi vždy ukáže že je pro co žít i když se cítím totálně na dně, osoba která mě vždy vyslechne, která mi dokáže pomoct.
