Předem se omlouvám že je krátká ale chci vás napínat :3 pusťte si písničku Faydee- Unbreakable <3 a budu ráda za každý komentář a vote :))
Probudilo mě slunce které silně a ostře zářilo na mou tvář, pomrvila jsem se na posteli a otočila se na druhý bok, rukou jsem zašmátrala v domění že najdu jeho tělo spokojeně vedle mě ale nic. Nebyl tu. Otevřela jsem oči abych se přesvědčila zda se třeba nepletu ale opravdu vedle mě jeho tělo neleželo. Povzdechla jsem si a hřbetem ruky si prožmoulala oči, křupnutí v těle mi jasně říkalo že jsem dostanečně protažená na to abych se mohla postavit což jsem taky udělala, dveřmi jsem prošla na chodbu a poschodech scházela do předcíně zarazilo mě ticho které zde panovalo, svraštila jsem čelo a vidala se za nosem což znamenalo do kuchyně. Na židli v stolu seděla Nina a popíjela svou ranní dávku čaje.
,,ahoj" usmála jsem se na ní ve chvíli kdy se na mě otočila, vypadala překvapeně.
,,ahoj?" usměv mi opětovala ,,nevěděla jsem že jsi tu"
,,je to složitý" zasmála jsem se ,,kde jsou všichni?" svraštila jsem oboči a posadila se na židli naproti ní.
,,v práci" u toho slova práce prsty naznačila uvozovky, což mi bylo už hned jasné jakou práci tím má na mysli.
,,aha" naznačila jsem rty a postavila se od stolu a vydala se ke kuchyňské lince kde jsem do konvice dala vařit vodu na svou ranni kávu. Nechápala jsem proč mě Justin třeba nevzbudil, a neřekl že odchazi.
**
Jsou dvě hodiny odpoledne a já stále sama ležím na jeho posteli. Jeho deka je stále stejně pomačkaná jako když vztal z postele. Povzdechla jsem si a postavila se. Jelikož venku foukal chladný vítr oblékla jsem si svou šedou mikinu která dokonale ladila k teplákům a bílému triku. Upravila jsem si drdol a nakonec vyšla z pokoje, po schodech jsem se dostala do předcíně kde jsem si obula své converse a vydala se pryč z domu. Nekřičela jsem na Ninu protože jsem věděla že si toho ani nevšimne.
Rozhodla jsem se že si zaběhám což jsem splnila hned po tom co jsem se rozeběhla od domu pryč. Dodnes nepochopím proč všechny mé kroky v tomto městě vedou buďto k Justinovi nebo na kopek. Náš kopec.
Posadila jsem se do vysoké trávi a sledovala ten nádherný výhled, slunce zářilo na obloze ale né tak aby mi bylo teplo ba naopak, chlad mnou procházel a vítr si pohrával z mími vlasy. Je teprve začátek října ale slunce už nehřeje jako před měsícem. Stále jsem nemohla uvěřit že toto místo změnilo můj život od samého základu, přestala jsem být ta slušná šprtka která žije pouze školou, sice jsem ůspěšně od maturovala ale škola mi od doby co jsem měla Jusina byla cizí, učení jakoby mou hlavou pouze procházelo a nějakým ventýlkem opět opouštělo mou mysl.
Dlouze jsem se nadechla a následně vydechla z ůst se mi vypustil lehký obláček připomínající, mlhu či kouř z cigaret. Postavila jsem se na rovné nohy a prohrábla si rozcuchané vlasy. S posledním pohledem jsem se vydala opět dolu kde jsem se hned po tom co jsem prošla zarostlou cestičku objevila na pevném chodníku. Ruce jsem si překřížila na hrudi a vydala se na cestu domů.
Procházela jsem kolem dokonale udržovaných domů až jsem došla na místo kde z celého Stratfordu stojí pouze jediný dům a to ten Justina. U domu už stálo auto což značilo že jsou už zpět. Strčila jsem klíče do zámku čímž jsem tmavé dveře otevřela a vešla dovnitř.
,,kde kurva je?" slyšela jsem zuřivý hlas Paula. Svraštila jsem čelo a hned po tom co jsem se vyzula z bot jsem zamířila za hlasem.
,,kde kurva je kdo?" řekla jsem a postavila se mezi futra dělící obývací pokoj od předcíně hned ke mě všichni strhli pohled.
,,Davon" řekl rychle a následně vzal do ruky telenon. Rozhlédla jsem se kolem, všichni měli výraz jako kdyby někdo zemřel a když jsem se rozhlédla pořádně zjistila jsem že v místnosti chybí to co jsem tu nejvíc potřebovala. Všichni měli výraz jako kdyby někdo zemřel. Srdce se mi zastavilo.
,,kde je Justin?" vyhrkla jsem okamžitě. Ticho. Bylo ticho ,,kde je kurva Justin Paule!" vykřikla jsem hlasitě a cítila slzy které se hromadili v mích očích.
,,Becky" povzdechl si a pomalu ke mě přešel. Srdce mi stále bilo rychlostí jakou nikdy knedlík v krku byl silnější.
,,Paule řekni že je v pořádku'' šeptla jsem, jen se na mě lítostně podíval ,,kurva Paule řekni to" vykřikla jsem a pěstmi začala bít jeho hruď. Křičela jsem, brečela ale odpověď se mi nedostala pouze mě někdo chytl za paže tak aby mě od Paula odtáhl. Chris.
,,Uklidni se" vykřikl na mě. Nic jsem neodpověděla pouze jsem se mu ze silného sevření vymanila a rozeběhla se po schodech do Justinovi ložnice, věděla jsem že zamnou někdo z nic běží ale to jsem ignorovala.
Rozrazila jsem dveře a to co jsem vyděla mě dostalo do kolen. Doslovně. Padla jsem na kolena a hystericky až z křikem začala plakat. Jeho tělo leželo na posteli jeho bìlé triko bylo na několika místech od krve a zdálo se že nedýchá. Cítila jsem jak mě někdo vytáhl na nohy a dveře od pokoje opět zavřel tak aby tam nemohla.
,,Proč jsi tady když mu ná pomoct!" vykřikla jsem. Povzdechl si a zhluboka se nadechl.
,,čekáme na Davona zlato" falešně se usmál ,,Davon se místní lékař, zachrání ho slibuji" zašeptal a vtáhl mě do svého objetí. Musí ho zachránit život bez něj už nezvládnu.
Po schodech byli slyšet kroky které podle postavi která se objevila patřili Twistovi ,,Paule je tu Davon" řekl a v ten okamžik se za Twistem objevil muž tak kolem třiceti z dost vypracovaným tělem, s velkým kufrem v ruce.
,,kde je bro?" řekl a pohledem skočil ke mě, každý by teď poznal že jsem Justinova přitelkyně.
,,tady, Twiste odveď jí" řek Paul a následně mě pustil a z Davonem se vytratili za dveřmi ložce. Stále jsem silně vzlykala a stírala slzy.
Twist mě chytl kolem pasu a vedl chodbou dál až do posledních dveří kde se nachází jeho pokoj.
**
,,Davon v tom jel s námi, ale odstoupil od toho když Sophi jeho přitelkyně čekala dítě. Vzdal se téhle práce a začal dělat v nemocnici'' uklidňoval a zároveň mi všechno vysvětloval Twist ,,zachraní ho, jako Paul před lety zachránil tele" pohladil mě po vlasech a navrch hlavy mi vtiskl polibek na uklidněnou.
,,T-Twiste nedokážu už b-bez něj žit!" vykoktala jsem se slzama a vzlykama. Už je to víc než hodina co je Davon a Paul u Justina a stále nic nevíme, čím déle to trvá tím víc mi to trchá srdce. Mám strach že zemře.
,,Nebudeš žít bez něj budeš žít sním" pohladil mě po vlasech.
