Část je krátká ale vy jste mi u minulé části dali jenom dva komentáře ;) K části je písnička od The wanted show me love :) hezké čtení :)
Hned jak Becky doslova vyletěla z Justinova domu utíkala za svým otcem. Věděla že ani jeden z nich nemůže dál žít s pocitem nenávisti k sobě.
Její dlouhé nohy se zastavili na prvním schodu vedoucí na veranku domu. Zhluboka se nadechla aby svůj zrychlený dech vrátila do normálu, a po schodech se vydala až před dveře na které lehce zaklepala.
Přála si aby nebyl doma, né že by nechtěla být opět v jeho přítomnosti ale díky cestě kterou celou uběhla neměla žádnou srozumitelnou větu připravenou a proto nevěděla co říct. Bála se.
Dveře se pomalu otevřeli a v nich stál Charlie Ross, byl přesně takový jako před tím. Když se jeho oči přemístili do těch jejích usmál se a své mohutné ruce obmotal kolem jejího pasu.
Po velkém přivítání, Becky vešla do domu který je její praví domov a místo kde bude vždy vítaná z otevřenou náruči za jaké koliv situace. Pomalu se přesunuli do obývacího pokoje kde byla šokovaná na pohovce seděla ona. Matka. V rukou držela hrnek s teplou kávou a její nohy byli zakryty slabou přikrývkou.
Ůsta si zakryla dlaní z překvapení. Od doby co odjela jí Becky prakticky neviděla. Obě své pohledy spojili a ani jedna nečekala na reakci té druhé a při pomalích krocích k sobě jim po tvářích stékali slzy.
Je to tu den kterého jsem se nejvíce obávala 1. Prosinec den kdy nastane loučení a dlouhý let do Los Angeles. Do ruky jsem vzala poslední svůj kufr a dlouze si povzdechla ,,Ellie ani nevíš jak mi budeš chybět" přešla jsem k ní a vráhla jí do svého objetí. Nesnáší zbohem.
,,ty mě taky ale řiď se slovem nevidíme se nakosledy" zašeptala. Přikývla jsem a odtáhla se od ní, vzala jsem svůj poslední kufr a společně jsme vyšli z pokoje po schodech do přízemí kde kluci horlivě diskutovali a dávali Justitovi kázání.
Odkašlala jsem si tak abych na svou přítomnost upozornila a postavila se na kraj obývacího pokoje ,,Justine nerada to říkám ale měli bychom jít" usmála jsem se a on přikývl. Nemohla jsem si nevšimnout v jeho očích chuť zůstat což mě bodlo u srdce a měla jsem zvláštní pocit že to jsem já která ho s sebou bere.
Pomalu se postavil a došel k botníku kde si obul své boty a oblékl svou bundu, stejně jako já svůj dlouhý kabát. Otočila jsem se že něco řeknu ale v tom předemnou stáli všichni kluci. Nechci je opouštět.
,,Becky" vyslovil mé jméno Chris a okamžitě mě popadl do svého objetí, cítila jsem slzy v očích ,,budeš mi chybět" políbil mě na čelo a následně přešel k Justinovi.
Postupně jsem se rozloučila se všemi s Ninou malím Charliem, Twistem, Fredem ještě jednou s Ellie, Davidem a nakonec přišel na řadu Paul který na nic nečekal a okamžitě mě vtáhl na svou hruď slzy mi po tvářích stékali víc než předtím protože on je ten který mi z těch bláznů bude nejvíce chybět i přesto že v poslední době náš kontakt byl nulový.
,,Beck pamatuj si kdy koliv tu pro tebe budu, pamatuj si že tě vždy vyslechnu a vždy ti pomůžu" políbil mě na vrch hlavy a setřel mi slzy. Přikývla jsem.
,,budeš mi chybět Paule" vzlykla jsem.
,,Shh teď jsem ti něco řekl, a neplač protože se mě jentak nezbavíš zasmál se.
,,mám tě ráda" zašeptala jsem.
,,i já tebe princezno" naposledy mě objal a nakonec se odtáhl a odstoupil ode mě.
Otočila jsem se k Justinovi a setřela si všechny slzy ,,můžem" zašeptala jsem a on přikývl. Stačila jsem si všimnout že můj kufr už tu není což znamená že ho odnesl k ostatním do auta. Svou ruku dal na mé rameno a přitáhl si mě k sobě blíž, políbil mě na spánek a nakonec jsme vyšli z domu.
,,Zlato to bude dobrý" zašeptal když mi otevřel dveře u auta. Nezmohla jsem se ani na slovo proto jsem pouze přikývla a sedla si ma sedačku spolujezdce.
**
Po tom co jsme odjeli od mích rodiču jsme zastavili na letišti a se svými kufry se vydali k odbavení a nakonec se usadili v letištní hale čekajíc na naše letadlo.
,,uvidíš že to uteče rychle, zachvíli přiletíme zpět na vánoční svátky a zpět odletíme až v lednu" zašeptal a opět mě políbil.
,,já vím že to není navždy ale už se mi stýská, nevím jak jsem jen mohla odejít na tři roky bez rozloučení'' poposmrkla jsem.
,,co bylo, bylo už se k tomu vračet nebudeme" pohladil mou ruku kterou celou dobu držel v té svojí.
,,opravdu chceš letět semnou?" zeptala jsem se. Prudce se ke mě otočil a jakoby hledal náznak toho že žertuji.
,,Becky už jsme se o tom bavili. Chci. Protože patříme k sobě a nedovolil bych aby si odletěla sama" Zahřalo mě u srdce když to vyslovil.
,,Cestující letu 67 Los Angelos nastupujte do letadla na terminálu 5. Tohle je poslední upozornění"
