,,hezké jméno'' řekl tiše z jeho hlasu byl cítit úsměv
,,děkuji'' řekla jsem nervózně a víc se přitulila k jeho voňavé bundě. Přišlo mi že tu sním sedím snad věčnost ale nevadilo mi to i když jsme si neměli o čem povídat.
Bylo ticho jen jsem slyšela škrtnutí jeho zapalovače. Kouří. To se mi potvrdilo v okamžiku kdy jsem zacítila pach kouře. Nemám ráda cigarety ale jsou prostě lidé ke kterým se cigareta hodí.
Vytáhla jsem z kapsy u kalhot mobil který se hned rozzářil a tím mi dal možnost se podívat na hodiny 21:20 asi bych měla jít domů.
,ráda jsem tě poznala Justine ale už půjdu'' řekla jsem a pomalu se zvedala z lehátka udělal totéž a zůstal mi stát tváří v tvář.
Začala jsem si sundavat jeho bundu když mě přerušil ,,bude ti zima, nech si jí na sobě'' děkovné jsem se na něj usmála.
,,můžu tě doprovodit?'' zeptal se mile proč né aspoň nepůjdu sama.
,,budeš hodný'' zase jsem se usmála ale tentokrát mi úsměv opětovat. Společně jsme vyšli na chodník před dům a vydali se na cestu k mému domu.
,,chodíš se Smithem na školu?'' zeptal se po chvíli ticha. Bylo to zvláštní ticho, né trapné ale ani né příjemné něco z něj sálo.
,,ano chodím ale znám ho spíš jen od vidění'' uchechtla jsem se doopravdy jsem nevěděla co mu říct. Ale tak řekla jsem pravdu.
,,aha'' řekl se smíchem. Trochu jsem ten smích nechápala ale nechala jsem to tak.
,,a ty chodíš ještě na školu?'' nevím kde jsem na tu otázku přišla většinou se neptám, přídě mi to trapný.
,,před rokem jsem odmaturoval'' pokrčil rameny ale na tváři měl stále úsměv
,,takže typu ji že ti je kolem dvaceti?'' zeptala jsem se nervózně protože nevím jestli o tom chce mluvit nebo ne.
,,jako by si měla nějaké schopnosti, ano je mi dvacet'' zasmál se, bože tohle bylo teda dost trapný.
,,tobě je kolik krásko?'' trošku mi poskočilo srdce když jsem to slyšela. Nikdo se ke mě takhle nechová, proč on? vždyť mě ani nezná, určitě by se ze šprtkou nebavil.
,,Ught.. sedmnáct'' řekla jsem tiše, nevím proč svůj věk vždy tak šeptám jako bych se zato styděla. Vlastně stydím. Nikdy jsem neměla kluka. A teď to bude znít divně možná hrozně ale ani jsem se nikdy s nikým nelíbala.
,,ten věk byl můj nejlepší'' uchechtl se a jeho tvář vypadala jakoby se zamýšlel nebo přemýšlel.
,,každý věk který budu mít pro mě nikdy nebude nejlepší'' až když jsem to vyslovila jsem si uvědomila že jsem to nechtěla říct nahlas. Sklopila jsem hlavu a stále kráčela společně sním v domnění že to neslyšel.
,,Becky tohle říkáš teď nikdy nevíš co bude za pár let'' Slyšel to. Pousmál se a ruku přehodil pře mé rameno, a stále semnou kráčel.
Zastavila jsem se a on se na mě nechápavě podíval jen jsem se usmála ,,tady bydlím'' pokrčila jsem rameny a ukázala na dům vedle mě. Chápavě přikývl a také se zastavil.
,,uvidím tě ještě někdy?'' mile se zeptal. Tuhle otázku bych nikdy nečekla. Vlastně bych ani nečekala že si ke mě sedne, že mě půjde doprovodit domů.
,,nevím'' pousmála jsem se. Jeho obličej vypadal zamýšlené. Přemýšlí. Asi jsem se teď zbláznila ale jeho obličej v od zaru lampy která na ulici svítila vypadal dokonale.
