Stál jsem ve své ložnici u velkého okna kterým vidím celou zahradu a bohužel jsem viděl i to co mi rvalo srdce z hrudi. Po tváři mi stekla slza když je její rty spojili stěmi Paula. Cítil jsem nepopsatelnou bolest v srdci, tolik jsem chtěl začít křičet ale věděl jsem že by se opakovalo to co před tím. Utekla by, a já už bych jí nikdy vidět nemusel. Setřel jsem slzy když jsem její tělo viděl mířit k domu a odstoupil od okna.
Lehl jsem si na postel, v domění že mi bude líp, ale ne. Stále jsem tu scénku viděl před očima. Bolí to, tak moc když víte že několik nocí nazpět ležela v jeho posteli a z ůst jí vycházelo jeho jméno a teď vidíte jak ho líbá před vašima očima.
Zaslechl jsem kroky mířící po schodech, otočil jsem se na bok zády ke dveřím a zavřel oči. Dveře se otevřeli a pomalu zavřeli když si zdřejmě myslela že spím. Postel se prohla pod její váhou a následně se její tělo přitisklo na to mé ,,budu muset domů" vydechla a rty mi vtiskla polibek na holé rameno. Nemusí přeci domů je dospělá, počkat co když chce jen za Paulem? Blbost.
,,viděl jsem to" šeptl jsem, a v očí pocítil nával slané vody. Byla ticho, zdřejmě je zaskočená ,,proč jsi ho políbila?" vydechl jsem. Můj hlas byl tichý.
,,J-Justine.." odmlčela se a zoufale si povzdechla ,,pro mě ten polibek nic neznamenal"
,,tak proč jsi ho kurva líbala Becky" vyhrkl jsem trochu víc nahlas než jsem chtěl. Když to pro ní nic neznalo, tak proč to udělala?
,,poslouchej mě!" vyhrkla ,,tu noc v den kdy jsem se vrátila mi Paul vyznal city, prakticky mi řekl že mě miluje" odmlčela se ,,nevyjádřila jsem se k tomu a on to bral jako odmítnutí, nebyl naštvaný protože věděl že zůstaneme přátelé. Ranil ho fakt že jsem opět stebou, už jen protože jsem říkala že stebou už být nechci, a pak když nás dnes viděl-"
,,proto jsi ho líbala, z lítosti?" možná to bude jako šílenost ale chápu jí. Dlužila mu to. Prakticky se sním vyspala a dala mu naději na něco víc ale odešla a jeho to bolelo a bolí stejně jako mě když tenkrát opustila můj dům.
,,Justine nezlob se na mě. Sice na to máš plné právo ale nedělej to, už jen protože je teď vše tak jak je" vydechla. Donutilo mě to se zamyslet, bolelo to to sice ano vlastně mě ještě bolí jen ta myšlenka ale vím že kdybych jí neodpustil zase by utekla a já bych byl opět sám v depresích.
,,když mi slíbíš že tohle bylo naposledy budu dělat jakoby se to nikdy nestalo. Ale věř mi že to bolelo vás vidět" u konce věty jsem sýkl a kladl na to silný důraz aby věděla že opravdu nechci aby se něco podobného opakovalo.
,,už nikdy!" řekla.
**
Sluneční paprsky nepříjemně lehtali mou tvář což mě donutilo otevřít oči, se kterými jsem několikrát zamrkal aby si zvikli na ostré slunce v místnosti. Hlavu jsem otočil směrem k vedlejší půlce postele a byl překvapen když jsem tam místo Becky uviděl pouhý kus papíru.
Dobré ráno, omlouvám se že jsem nepočkala až se vzbudíš ale nechtěla jsem se hned ráno pohádat s tátou o tom kde jsem strávila celou noc, už jen z důvodu že je podrážděný kvůli mámě která už je teď zdřejmě pryč. Odpoledne se ti ozvu. Miluji tě Beck.
,,já tebe taky" zašeptal jsem si více méně sám pro sebe.
Klidně mě zabijte že je tak krátká a že dlouho nebyla, omlouvám se výmluvu žádnou nemám jen mi prostě z jedné dost závažné věci nebylo do překládaní takže se fakt omlouvám zítra po práci se pokusím přeložit druhou půlku téhle části :)
