Srdce mi vynechávalo několik ůderů když jsem spatřil její tělo jen několik metrů od toho mého. Přísahal bych že se mi do očí hrnuli slzy a v duchu jsem si říkal zda tohle není pouhý sen ze kterého se proberu a vše bude stejné.
Zhluboka jsem se nadechl že něco řeknu ale jakobych nevěděl co přitom jsem se na tento okamžik připravoval celou věčnost. Jen tak jsme stáli každý na stejném místě a zírali na sebe. Tak dlouho jsem čekal na okamžik kdy jí uvidím a teď když je to tu stydím se jak jsem mohl být dřív tak hlopí a nechat jí odejít. Má někoho? Kdy se vrátila? Proč se vlastně vrátila? A proč jde zrovna sem?
,,asi půjdu" zamrmlala a pomalu se otáčela k odchodu. Už jí nedovol odejít. Křičelo mé podvědomí a já věděl že už to nesmím dovolit.
,,stůj" křikl jsem. Zastavila se ale zůstala mi otočena zády. Po tváři mi stekla první slza kterou jsem se snažil tolik zadržet ale nezvládl jsem to ,,proč jsi tu?" řekl jsem tiše.
,,Uhng...š-šla jsem si zaběhat" vykoktala a pomalu se na mě otočila. Byla stále stejná jen její vlasy byli delší a její křivky ve sportovním oblečení byli výraznější.
,,proč zrovna sem?'' vyhrkl jsem. V těchto slovech bylo tolik bolesti, za celou tu dobu co jsem byl bez ní.
,,n-no já..já nevím" lehce pokrčila rameny a sklopila hlavu. Tohle je to co nesnáším. Nedokáže se mi dívat do očí.
,,tolik jsem na tuhle chvíli čekal, tolik bych tě teď objal" usmál jsem se a ona okamžitě zdvyhla hlavu. Čekal jsem že mi skočí kolem krku ale v momentu kdy se na její tváři objevili vrásky od zamračení jsem pochopil že se tak nestane.
,,Proč mi tohle říkáš?" vyhrkla okamžitě hned po tom co se jí v očích objevila bolest která je stále i v mích očích.
,,protože mi chybíš!" vykřikl jsem. Hned jsem zalitoval mého tónu hlasu, to já jsem ten který může za to že odešla, já jsem jí lhal a ubližoval jí.
,,a teď si myslíš že se rozeběhnu a skočím ti kolem krku, odpustím ti, vrátím se k tobě?" zasyčela. Ruce si překřížila na hrudi a dívala se na mě ,,tolik jsem se snažila zapomenout, možná se mi to i dařilo ale teď je to vše zpět!" zavzlykala.
,,tisíckrát bych se ti za to všechno omluvil! Nevíš jak jsem trpěl když jsem zjistil že jsi pryč, myslel jsem si že ten rozchod nebereš vážně ale v momentu kdy Paul přišel stím že jsi odjela ze Stratfordu mrzelo mě že jsem za to mohl já" vyhrkl jsem ,,už tě nenechám odejít!"
Vyděšeně se na mě podívala jakoby přemýšlela zda mi může věřit. Vím jistě že tohle za mě říkalo srdce ,,Justine prosím, netrap mě stím!" zašeptala.
,,miluješ mě?" řekl jsem a rychlími kroky se dostal až před ní snažila se ode mě couvat dál ale kmen stromu za ní ji v dalším kroku zabránil v momentu kdy se její záda dotkli stromu.
Vyděšeně se na mě podívala a její oči bez mrknutí sledovali ty mé ,,řekni to!" odmlčel jsem se a ruce opřel o kmen za ní čímž jsem jí znemožnil ůnik ,,vím že kdyby jsi řekla Ne lhala by jsi!" vyšlo ze mě skrze zuby.
Zavřela oči a zhluboka se nadechla. V ten moment jsem si uvědomil že mé tělo je nalepeno na tom jejím. Prudce otevřela oči které mě přímo prosili o to abych jí stím netrápil ,,no?"
,,Justine" poposmrkla ,,nikdy jsem tě nepřestala milovat ale.." pousmál jsem se.
,,Ale?"
,,je to pryč"
,,sama tomu nevěříš!"
,,vím dobře čemu mám věřit a čemu ne!"
,,nenechám tě jít!"
,,nebudu se tě ptát, kdy budu moc někam jít!"
Nedokázal jsem vydřet její křik, mlčel jsem jí v okamžiku kdy jsem svoje rty nalepil na ty její.
Och bože.
Tak stímhle mě Tess nasrala -,- vždy to tak blbě ukončí -,- líbí se vám?
