Kde bych začala je to už půl roku kdy byl Justin postřelen, čas utíká opravdu rychle. S Justinem se ještě stále nebavíme protože je nesnesitelný, každou věc mi vyčítal jakoby kvůli tomu měl být konec světa. Nemluvě o mém tetování, řekl jak bych to více přiblížila? Myslíš si že jsem nebezpečný pro tebe? Abych se opravila neřekl to spíše to vykřikl. Nemyslela jsem to špatně.
A abych nezapoměla, Ellie se teď stala né jen mou taterkou ale taky skvělou kamarádkou, několikrát jsme se potkali v klubu kam jsem šla za ůčelem vypít ze sebe hněv, vztek a žal. Bylo to vždy kdy Justin spustil svou náladu. Dalo by se říct že byla a doufám že stále bude člověk který mi poradí a pomůže.
Jen jsem se převalovala v posteli v mém novém pokoji v Emily, kam jsem se odstěhovala když už naše hádky s Justinem byli opravdu nesnesiteln. Z myšlenek mě vytrhl telefon který zvonil na druhé polovině postele, z povzdechem jsem pro něj natáhla ruku protože jsem si myslela že to bude Justin jako vždy ale na displeji jasně svítilo Chris.
,,ano?" řekla jsem překvapeně.
,,Becky už to začalo, přijeď prosím k nám!" vyhrkl na mě takovou rychlostí že jsem měla problém všechno pobrat ale zvládla jsem to. V momentu kdy jsem chtěla odpovědět se z druhé strany ozvalo pouze pípání.
Rychle jsem vyskočila z postele a do ruky vzala první oblečení které mi přišlo pod ruku černé legíny a černá mikina vše jsem na sebe oblékla a rychlostí světla vyběhla z pokoje ve chvíli kdy jsem si uvědomila že je Emily v práci mi došlo že budu muset po svých.
**
Udýchaně jsem rozrazila dveře od domu kde bylo naprosté ticho jen byl slyšet občasný křik Niny. Okamžitě jsem se rozeběhla do hornýho patra, kde se v posledních dveřích nacházela ložnice Niny a Chrise.
Dveře byli otevřeny takže jsem rovnou vešla ,,proč jsi jí už nevzal do nemocnice?" vyhrkla jsem při pohledu na Ninu která ležela na posteli.
,,vzal bych jí tam ale doktor kterému jsem volal mi řekl že máme počkat až budou kontrakce pravdelné" vyhrkl a prsty si potáhl za vlasy ,,je to k nevydržení Beck" zoufale se na mě podíval. Povzdechla jsem si a okamžitě k němu přistoupila.
,,ano teď to tak je ale až budeš v ruce držet to malé na tohle si ani nevzpomeneš. Nina trpí více než ty, má bolesti a vím že teď třeba lituje ale zvládnete to" pohladila jsem ho po tváři a on přikývl.
**
Sedím vedle Chrise na nemocničním křesle. Nechtěl k porodu, chtěl tu zůstat semnou. Naše prsty na rukách jsou propleteny a pevně mou ruku tiskne. Je to jako stovka hodin než nám někdo něco řekne.
,,jak je na tom?" chodbou se ozval hlas Twista, trhli jsme k němu naše pohledy a opravdu tam stál Twist ale nebyl sám společně sním tam byl také Paul, Fredo a v neposlední řadě nechyběl ani Justin.
,,je na sále už hodinu" řekla jsem za Chrise protože opravdu nevypadal že by byl schopný promluvit. Justin okamžitě svraštil své čelo a nadzvedl huňaté obočí když viděl maše spojené ruce. Nevěnovala jsem tomu moc pozornost protože tohle Chris teď potřebuje, něčí stisk aby věděl že v tom není sám.
,,Bro bude to dobrý" do podřebu si sedl Paul a Chrise na znak uklidňujícího gesta poplácal po rameni.Chris se na něj děkovně podíval.
Stále jsem měla pocit že mě Justin propaluje pohledem ale snažila jsem se to ignorovat protože vím že kdybych mu ukázala že to vím nedopadlo by to pěkně. Byli by to dopře byli by to řeci držíš ho za ruku i když vidíš jak mě to sere.
Chodbou se ozval šramot což všechny donutilo tím směrem strhnout svůj zrak stál tam muž v bílém plásti a papíry v ruce ,,pan Cooper?" zeptal se a váhavě se na nás podíval.
Chris se postavil a tím dal na jevo apřiznal že on je Cooper ,,Slečna Westn je v pořádku a podle všeho máte malého Charliho jak nám bylo od slečny řečeno dratuluji vám" podal Chrisovi ruku a ten jí s radostí přijal.
,,mohli bychom je vidět?" zeptal se Chris doktor přikývl a ukázal aby jsme ho následovali ale byla jsem zastavena v chůzi. Prudce jsem se otočila když stisk na mé ruce stále zůstával.
,,můžem si promluvit?" Justinova tvář vypadala nadějně. Svraštila jsem čelo když jsem si uvědomila že to myslí asi vážně.
,,o čem chceš mluvit?" vytrhla jsem svou ruku z té jeho a následně si je překřížila na hrudi. Nadechl se a podíval se mi do očí.
,,o nás" vydechl. Povzdechla jsem si protože vždy když takhle chtěl mluvit byla z toho hádka která končila že jeden z nás odešel ,,Becky takhle to nejde nemůžem se dál hádat"
,,ano máš pravdu takhle to nejde, proto jsem se rozhodla že si od vás vezmu všechny své věci-" byla jsem přerušena.
,,počkat co-cože, chceš se semnou rozejít?" vydechl. Jeho tvář vypadala zmateně a překvapeně.
,,vidíš to Justine jinak? Stále se jenom hádáme" vyhrkla jsem ale né tak hlasitě aby to v nemocnici vadilo.
,,promluvit si, vyřešit to tak aby bylo všechno ja dřív" rozhodil rukama.
,,moc dobře víš že to bude opět stejně" pokroutila jsem hlavou a než mě stačil zastavit vydala jsem se chodbou za ůčelem najít ty magory.
Opřela jsem se o futra pokoje a sledovala kluky jak sedí různě poskládáni po pokoji jen aby na to malé dobře viděli, Chris líbal Ninu nad čímž jsem se nusela usmát ,,takže lidi dnes jsem pařit, musím zapít syna" vyhrkl Chris a Twist hned prstem u rtů a tichým Shh naznačoval aby mlčel a když jsem se podívala do postýlky pochopila jsem. Spal.
Čtyři muži a nemluvně
Vím že tu měla být včera ale od rána jsem byla na bazénu a večer s kamarády takže je tu sž teď :)
