Takže zlata nevím jestli to už víte ale části nebudou tak často jako byli, nejde o to že by je třeba Tess nenapsala ale o to že mám za 1. rozbitej telefon na kterým jsem všechny části přepisovala, a za 2. Ukončila jsem školu a nastoupila jsem do práce takže nemám moc času, doufám že vás to nebude mrzet :* Miluji vás <33 Tahle část je věnována EllieFoxOfficial <33 k části je písnička Paloma Faith Only love can hurt like :)) (je krátká)
Už je to týden co jsem mluvila naposledy s Justinem, od té doby se snažím co nejmíň vycházet z domu. Bojím se že ho znovu uvidím, vím že kdyby se to stalo už bych ho nedokázala jen tak odstrčit.
Připadám si jako blázen, když celé dny sedím doma, Jeremy i Emily se snaží abych snimi šla třeba nakupovat nebo jen na kávu ale moje nejčastější odpověď je není mi dobře.
Co se týče Paula. Dopisujem si a voláme skoro celý den, řekla bych že od doby co jsem se vrátila je náš vztah lepší. Víc si rozumíme. Dalo by se říct že je můj druhý brácha. Opravdu si sním rozumím víc než s kým koliv z rodiny, protože on je ten který mě nikdy nebude soudit i kdyby to bylo cokoliv.
Prohrábla jsem si své rozcuchané vlasy a postavila se z postele, urovnala jsem si pomačkané tílko a dotáhla tkaničky na teplácích. Přešla jsem ke skříni kde bylo velké zrcadlo, doslova jsem se lekla když jsem viděla své kruhy pod očima. Povzdechla jsem si a vyšla z pokoje, po cestě ze schodů jsem si vlasy sepla gumičkou kterou mám vždy na zápěstí do drdolu a vešla jsem do kuchyně kde stála máma.
,,myslela jsem že budeš doma až večer" řekla jsem a z ledničky vyndala džus který jsem hned potom co jsem si vyndala sklenici nalila.
,,je špatně že jsem přišla dřív?" odcekla a já byla její reakcí velice zaskočená. Nepamatuji si že by byla někdy takhle hnusná.
,,stalo se něco?" překvapeně jsem se na ní podívala ale ona měla hlavu stále sklopenou ke kuchyňské lince kde krájela salát.
,,táta někoho má" šeptla. Cítila jsem jak se jí třese hlas, a mé hrdlo okamžitě ucpal silný knedlík. Neni možné aby někoho měl vždyť je na ní tak milý. Ne. Není to pravda.
,,jak jsi na to přišla?" vyhrkla jsem stále v šoku a jen na ní tupě zírala. Viděla jsem szlu která stekla po její tváři. Tohle je jen noční můra.
,,D-dnes ráno jsem našla v autě dámská tanga, a věř že mé opravdu nebyli" vykoktala ze sebe ,,už delší dobu je cítit dámským parfémem a v práci zůstává i přes noc" zavzlykala. Na nic jsem nečekala a vtáhla jí do svého objetí.
,,Tohle není táta. Nikdy nebyl zbabělí, a už nikdy by tě nepodvedl" vydechla jsem ,,co se to sním stalo?"
,,Prostě a jednoduše mu už po dvacetipěti letech nestačím a rozhodl se si užívat" pokrčila rameny a setřela slzy ze své tváře.
,,co budeš dělat, myslím zda si sním promluvíš" pohladila jsem jí po zádech a nakonec se ode mě odtáhla.
,,volala jsem babice odjedu k ní na nějakou dobu a pak se uvidí" řekla jednoduše.
,,zbláznila jsi se?" vyhrkla jsem ,,tímhle nic nevyřešíš" odmlčela jsem se.
,,už nemám sílu nic řešit, a nemám sílu sním sdílet jeden dům, odjedu" vyhrkla.
,,a co my?" šeptla jsem ,,já, Jeremy a Emily?" zavzlykala jsem.
,,Becky jste už dost dospělí na to abyste to vydrželi, a pokud se nemýlím Emily se bude také v nejbližší době stěhovat a myslím že Jeremy na tom není o moc jinak'' pousmála se ale každý by poznal že v tom bylo víc falše, než upřímnosti. Vubec se mi její jednání nelíbilo, musí si o tom přece s tátou promluvit né to pouze obejít a jen zbaběle utéct tím nic nevyřeší jen se bude trápit, a to nechci. Nechcem to nikdo.
Tolik se mi chtělo plakat protože si nedokáži představit že tato rodina nebude ůplná, nemyslím tím že když se odstěhuje Emily nebo Jeremy ale když odejde máma, nedokáži si představit že půjdu domů a najdu tu pouze tátu a možná i tu jeho přítelkyní
,,mamí'' šeptla jsem ale hned jsem byla jejím hlasem přerušena.
,,né Becky já jsem se tak rozhodla a už na tom nechci nic měnit, ještě dnes odjíždím'' stěmito slovy si vzala misku svého již hotového salátu a opustila místnost, bouchla jsem pěstí o ostrůvek v kuchyni a tolik jsem se chtěla ze všeho vykřičet ale nebylo to možné.
Vyšla jsem do předsíně kde jsem si obula své tenisky a bouchnutím dveří silným bouchnutí dveří opustila tento dům, bylo chladno ale bylo mi jedno že na době mám pouze tričko potřebovala jsem na vzduch. Jkao naschvál v půlce cesty začalo pršet, zastavila jsem se uprostřed prázdné silnice a sklopila hlavu. Z mích očí vytékalo množství slz které nebyli přes kapky vody k rozeznání. Bylo mi jedno že za pár minut jsem byla promočená na kost, byla jsem rozhodnutá být venku jak dlouho to jen půjde jen abych nemusela vidět jak si máma balí své oblečení a následně odchází.
V tu chvíli jsem si vzpoměla na můj odchod od Justina a ůtěk z domu vlastně z celého Stratfordu jen abych zapoměla. Možná to chce udělat máma stejně jako já ale ona nemá jedinou možnost aby zapoměla vždyt' jsme její děti kteří jsou podobní svému otci takže není možnost aby na tátu zapoměla. Ani jsem si jí od mého příjezdu pořádně neužila.
Déšt' byl stále sinější a kapky vody z nebe padali spíše jako provazi, bylo mi dobře až na zimu která zalévala mé tělo.Zvedla jsem hlavu vzhůru a zavřela oči Bože prosím at' je tenhle nemožný život pouhý sen, at' se nic z tohoto nikdy nestalo, at' mou mysl nezaplavují myšlenky na Justina, at' se má matka netrápí. Bože prosím. Jedna modlidba za druhou opouštěla má usta a já stále plakala tolik jsem chtěla vše hodit za hlavu.
Chtěla jsem zapomenout na Justina, zapomenout jaké to je když vás něco bolí tolik jako díra v srdci, nechci to dál prožívat.
