Hned co jsem Jeremymu vše vysvětlila jsem se zavřela v mém pokoji. Slzy se stále přelévali přes okraj víček pokaždé kdy mi telefon zvonil a na jeho displeji jasně blikalo Justinovo jméno.
Tolik jsem chtěla každý telefon zvednou, tolik jsem chtěla na každou textovku odepsat ale srdce a podvědomí křičelo že se nesmím tak lehce vzdát.
Nesmím mu odpustit, nesmím dovolit aby si pak myslel že jsem slabá, že bez něj nedokážu žít.
Vím že nedokážu ale nesmím se vzdát, musím být silná jak jen to půjde, většinou mi pomáhala Kate, když jsem byla na dně vždy tu byla aby mi pomohla, jenže teď si za to že tu není můžu sama, to já jí odháněla.
Sáhla jsem po telefonu který už konečně přestal zvonit, v horní liště se mi ukazovalo 19 nepřijatých hovorů, a 3 textovky povzdechla jsem si a klikla na ikonku galerii.
Prohlédla jsem si fotky které jsem si uchovala od doby co jsem začala svůj život s Justinem. Fotka v posteli na hrudi spícího Justina. Justinovo tělo v západu slunce s oblakem cigaretového kouře. Já toho kluka miluju, tak moc.
Vzteky jsem telefonem hodila o postel a setřela všechny slzy, postavila jsem se a přešla ke skříni, vlasy jsem si svázala do vysokého culíku a oblékla na sebe šedé tepláky a světlé tílko.
Pomalu jsem scházela schody když se domem ozvalo bouchnutí dveří. Táta. Hned co mě uviděl se do široka usmál a rozevřel náruč, na nic jsem nečekala a rozeběhla se k němu.
Můžu odpřísáhnout že vůné táty mi chyběla nejvíc na celém světě. Zavzlykala jsem a toho donutilo mě odtáhnout tak aby mi viděl do tváře ,,zlato co se stalo?" vyhrkl.
,,nic" zalhala jsem. Snažila jsem se nedát na jevo jak mě bolí hádka s Justinem a jak mě bolí dopis ve kterém jsem mu napsala že je konec ,,jen se mi stýskalo'' pokrčila jsem rameny a jediné co jsem si přála bylo aby mi věřil.
Podezíravě si mě prohlédl a nakonec se usmál ,,ty jsi chyběla mě" šeptl a zase si mě natlačil nahruď. Zbožnuji ho.
**
Zase dělám to co jsem dělala, je půl osmé a já ležím zamčená ve svém pokoji, telefon mi stále vyzvání na posteli a můj chtíč hovor přijmout je větší. Neodolala jsem.
,,Becky!" ozval se vyděšený hlas Justina z druhé strany telefonu ,,kde jsi..jsi vůbec v pořadku.."
,,Mlč!" křikla jsem a tím ho nenechala dokončit to co chtěl ,,myslím že sis ten vzkaz nepřečetl pořádně. Bude lepší když se rozejdem, ty budeš mít čas na to co chceš a já se vrátím do starých kolejí šprta" hlesla jsem.
,,Ne! Nikdy! nedovolím aby si mě opustila, miluji tě, stebou se cítím tak jak se cítím, plný energie a hlavně šťastný. Nedělej to prosím" měla jsem pocit že přikaždém slovu mu z ust vyšel vzlyk či ston.
,,je mi to líto al-"
,,řeknu ti o Eleanor ůplně všechno jen mi dej příležitost!" zastavil mě a spustil slova na obranu.
,,dobře! Přijeď, otevřu ti okno" sýkla jsem a mohla jsem přísahat že jsem z druhé strany slyšela silné ale spokoje oddechnutí.
,,budu tam" po tomto slově se z druhé strany ozvalo pohé pípání. Udělala jsem to, dovolila jsem aby mi vše řekl jsem blbá.
Pochvilce jsem zaslechla auto a následné kroky k domu, slyšela jsem šustění listů což znamenalo že šplhá po zdy zarostlé stromem.
Otočila jsem se na bok zády k oknu a zavřela tak abych se nemusela dìvat do jeho tváře. Postel se prohla pod jeho váhou a následně se jeho mohutná paže obmotala kolem mého těla, cítina jsem jeho vůni, jeho teplo, jeho dech.
,,Když jsem byl malý jezdil jsem na chatu k babice, kousek od chaty žila s rodiči Eleanor. Byla o něco starší než já takže jsem se od ní všechno učil. Možná jsem jí i miloval. Vše skončilo když začala s drogami, možná to tak nechtěla ale stalo se ublížila mi a po čase se stala členkou velkého gangu. Zabila svou sestru, chtěla zabít i mě protože jsem nebyl na její straně protože jsem jí opustil" odmlčel se.
,,snažil jsem se na ní zapomenout což se mi povedlo v momentu kdyz jsem poznal Alici, jenže to by nebyla Eleanor kdyby se do našeho vztahu nemotala. Alici začali chodit textovky ve kterých jí většinou vyhrožovala smrtí. V momentu kdy Alice zemřela vše mi došlo, uvědomil jsem si že ona je ta která může za její smrt" šeptal třesavím hlasem.
Bylo mi do breku když mi to všechno řikal ,,Zlato odpust mi to všechno, nedokážu bez tebe už žit, nedělej mi to, miluji tě tak moc tě miluju" jeho hlas se stále třásl a zadrhával v momentech kdy z jeho úst vyšlo něco podobného stonu.
Pomalu jsem otočila hlavu a pohled do jeho zničené tváře mě bodal do srdce. Neřekla jsem ani slovo a přitiskla se na jeho rty, surově a nenasitně jsem s nimi pohybovala a přitom mačkala triho na jeho hrudi. Musela jsem to udělat, miluju ho.
,,miluju tě Justine!" vydechla jsem ,,nezlobím se na tebe, teda teď už se nezlobím"
Ano není dlouhá, omlouvám se :( budu se snažit aby byla další delší.. dáte mi nějaký rekord v super komentář?
