Střípky z mého života

Absťák

Prostředí: Německo, tělocvična, spacák 23:20

Víte není z rovna příejmné, když pijete celé tři dny jenom vodu. VODU. Normálně jste závislák na Kofole, ale hlavně na černém čaji. A když jste odsouzeni na tři dny bez těchto geniálních výrobků, začne vám slušně šibat, že dokonce začínáte skládat slogany a básničky:
Kofola, kofola běžím pro ní z domova- kilometr nebo dva Kofola bude jenom má.

Ať je zima, nebo léto- když máš svůj čaj hezké je to.

Pískání konvice je slyšet víc
než vřískot opice.
Nalévání horké vody
cítíte ten pocit svobody.
Když rozlehne se po pokoji vůně lahodná
horká pára zamlžuje okna.
V hrenčku se začíná dít reakce podivná
Počkejte malou chvilku, hned si vzpomenu
na tu prazvláštní veličinu.
Vzpomenout si nemohu
kdo by také mohl.
Když se vám hroká tekutina vaším krkem potlouká
a já nemám ani potucha, že ji piji dál a dál.
I přes otravný zvuk mé konvice
další vodu pro čaj nechám vařit se.

A když se vám naskytne příležitost vypít něco se spoustou sladidel a cukru. Nezaváháte ani chvíli abyste skončili s vaším absťákem.
---------------------------------------------------------------------------Scéna------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moje dříve zmíněná kamarádka Doušová takhle kolem té půl dvanácté vytáhla petku a začala z ní pít. Já jelikož jsem zvědavá jsem se musela zeptat ,,Doušová co to máš v té flaštičce" se značnou netrpělivostí v hlase.
,,No to je Sprite, ještě z domova" jak mé uši zachytili slovo Sprite, vrhla jsem se po flašce.
Chtěla jsem jí tu flašku vzít, ale ona mi ji nechtěla dát. Tak jsme se začali prát. Já jsem měla navrch, ale ona se ne a né vzdát té flašky. Po pár minutách přetahování, nadávání, smíchu diváků této události, promluvila.
,,Hele Eulalie, nech tu flašku. Já ti dám napít zítra" řekla a já ji na to odpověděla ihned a bez přemýšlení.
,,Ne já to chci HNED. Hned TEĎ a TADY" jakmile jsem si uvědomila co jsem řekla a jak to vyznělo začervenala jsem, jelikož se ozval smích ze všech stran. Nesmáli se jenom tomu co jsem řekla, ale hlavně v jaké pozici jsem to řekla. Byla jsem do Doušové zamotaná asi tak jako hlavolam.
Hned jak jsem se podívala na Sprite mimo dosah Doušové, popadla jsem ho a s lehkým ruměncem na tváři jsem konečně uspokojila svojí touhu po jiném pití, než voda.

Kousek slova autora: Pánové a dámové, omlouvám se, že nebyla dlouho kapitola, ale když chci něco napsat, okamžitě zapomenu co jsem chtěla napsat. Ale teď jsem nemocná a mozek se rozhodl spolupracovat. Kdyby se ten koutek poezie nerýmoval, nebo nedával smysl, tak se neomlouvám, protože moje mysl není stavěná na smysluplné myšlenky. Ale kdybyste chtěli nějaké mnou či více lidma vymyšlené-nedávajíc smysl básničky, napište. A nějaká ta rada nakonec
,, Jestli přemýšlíš o jednodrakovi, je to v pořádku. Jestli si mluvíš sám pro sebe, je to v pořádku. Ale jestli vymýšlíš sám od sebe básničky měl by ses zavřít někam kde tě nikdo nikdy nenajde." Já se stále koukám na ineráty kam se schovám. Vaše úžasně-střelená Eulalie

PS: 1) Jestli něco není gramaticky v pořádku, tak se srdečně omlouvám, ale chodím stále do školy a tak neumím vše.
2) A jestli se to někomu nelíbí, tak ať mi kloubouk políbí a nebo to zavře.