Střípky z mého života

Knihovnice 1/2

Pánové a dámové vítáme vás u dnešní prohlídky soběslavské knihovny. A říkám vám, že vaše oči nezůstanou suché (od smíchu).

Takže deme na to, co vy na to ?

***********

,,Takže jdeme směr knihovna"zavelím a vykročím tím směrem a holky za mnou. Po cestě živě diskutujeme o tom jestli je lepší Tesco nebo Lidl. Stojím si za Tescem, protože co je z Lidlu není k jídlu. Nebo spíš jsem tam před pár dny koupila prodlužovačku, bez které bych žít prostě nemohla. Nevěděly jsme kudy přesně máme jít, ale nakonec jsme tam dorazily. Před náma se tyčil menší věž hradu, ale byli tam moderní prvky (viz. obrázek). Stály jsme tam s otevřenou pusou, protože to není v našem městě. No některé ani nevěděly, že v jejich městě knihovna vůbec je. Kdyby to byl zapadákov dobře, ale bydlý v krajském městě. Dnešní generace a čtení...

Prošly jsme skleněnými dveřmi, vystoupaly schody a konečně vešly do místonosti plné knížek. Obdivně jsme si prohlížely knihovnu, protože jak říkám tohle byl unikát. Pokračovala bych dál v obdivování, ale vyrušil mě hlas recepční-knihovnice.

,,Co tu děláte ?" zeptala se nehorázně protivným hlasem a přejížděla nás zkoumavým pohledem. Duchapřítomná Eulalie se vzpamatovala jako první a odpověděla.

,,No přišly jsme se sem podívat na knihovnu, protože náš trenér říkal, že je moc pěkná a měl pravdu." Řekla jsem naprosto klidným hlasem, protože klid rozčílí lidi ještě víc. Nechápala jsem, proč nebyla ráda, když mladá generace vůbec vkročila do knihovny.

,,A odkud jste ?" zeptala se opět protivným hlasem a v duchu si určitě říkala *Sportovkyně jsou určitě naduté a neumí ani číst.* Viděla jsem jí do hlavy. Teď se vzpamatovali i ostatní a začali se hrozně držet aby se nerozesmáli. Odpověděla jí až Tankerka, protože jí sr-štval její způsob komunikace s námi.

,,Z Jednorožcova nad Duhou" řekla Tankerka s pěknou dávkou jedovatosti v hlase.

,,A to tam když příjdete do knihovny jako stádo, neřeknete kdo jste a co tam chcete ?" zeptala se naše milá paní knihovnice. Až moc připomínala naší drahou Dolores Umbridgeovou, ach zlaté časy s Dolores.

Všichni se po sobě začali dívat a ještě víc pochechtávat, teda až na Tankerku. Tankerka byla pořád naštvaná na Dolinku2. Nakonec jsme všichni bez jediného slova zmizely do labirintu knih. Šly jsme do samého centra, když v tom se ozval příjemný a energický hlas zpoza počítače a hromady knih.

,,Jé odkud jste ?" řekla úplně jiná knihovnice s úplně jiným chováním.

,,No jsme z Jednorožcova nad Duhou zopakovala Tankerka už podruhé za naší návštěvu knihovny.

,,No jo to jste z daleka a co vás přivádí tak daleko od Jednorožcova ?" zeptala se s nehranou zvědavostí v hlase.

,,No my tady máme soustředění a zrovna máme volný den tak jsme se sem přišly podívat" řekly jsme společně a trošku se ošívaly nad palbou otázek. Ta paní byla milá, ale FBI by proti ní byli amatéři.

,,Tak na soustředění... A co děláte za sport děvčata ? Nechtěla byste se podívat na náš betlém ?" Opět se ptala Knihovnice, bohužel na tu poslední nečekala na odpověď a už nás tahala k betlému. Bylo by v pořádku se na betlém dívat někdy o Vánocích, ale on byl Srpen. SRPEN!

,,No děláme karate" řekla myslím Džulí.

,,Takový sport pro tak křehká děvčata. No a tady máme ten betlém, jestli vidíte tak tady se to strčí do zásuvky, zapne se a tady ty paňáčci se pohybují..." říkala hrozně zaujatě Knihovnice, mezitím co jsem se dávila smíchem. Opravdu o tom Betlému mluvila snad 10minut tak jsem po nějakých pěti, přestala vnímat slova. Najednou ztichla a dívala se nepřitomně do zdi. Všechny jsme doufaly, že nás už propustí, protože ten betlém byl fakt nuda, ale to by nebyla Knihovnice, kdyby něco nevymyslela.

,,No děvčata co kdybych vám řekla něco o tomhle komplexu. Hrad byl vystavěn ve 14. století jako součást městského opevnění a patřil k významným sídlům rodu Rožmberků. No a tady ta knihovna tady stojí takových 500-600 let" povídala Knihovnice. Souša vedle mě se smála hrozně nahlas,  a tak jsem jí začala kopat, aby přestala.

,,A kolik tedy tady stojí let ?" zeptala se Džulí, evidentně jí nestačilo velmi přesné číslo 500-600let.

,,No nějakých 60let, ale abych nezapomněla tak byl hrad párkrát vypálen. Zůstalo zachováno z původního hradu pouze obvodové zdivo a část sklepních prostor. A tady ty dřeva..." Knihovnice zodpověděla dotaz a dokonce se pustila do dalšího výkladu, ale nikoho to nezajímalo po její výborné ukázce z počtů. Teď už jsme se všichni okopávaly a tekly nám slzy. Knihovnice si ovšem ničeho nevšimla a proto povídala dál.

,,No a tady máme takovou zeď z dekoratyvního betonu a tahle zeď se táhne po celém schodišti. No a tuhle zeď mají taky v pražské knihovně, ale mě se vůbec nelíbí. A mají tam taky hodně moc barevnou podlahu v oddělení s knihami o počítačích. No na mě to působí celkem depresivně, ale pro ty "ajťáky" je to zřejmě uklidňující. A tu podlahu mají opravdu hodně barevnou. Ale jak říkám na mě to působí celkem depresivně, ale ne všichni jsme stejný, že ?" Knihovnice měla asi velmi vytříbený vkus pro uspořádání vět v jejím monologu.

Jestli jsme předtím měly výbuchy smíchu tak teď to byly všechny přírodní katastrofy dohormady. Kopání do nohou sílilo a stím i slova o uklidnění a horečné přikyvování tomu co říkala. Někteří jako třeba já se začaly přibližovat k regálům za cílem si aspoň ulevit od smíchu knížkou. No ulevit od smíchu měl být účel, ale pokud máte štěstí jako já narazíte na knížku -Moc se nekasej, sukni vykasej aneb 365 rad Haliny Pawlowské- což zapříčiní ještě větší tsunami smíchu.

Knihovnice si evidentně všimla naší touze po "čtení" a tak jen řekla.

,,Jé vy si chtete číst tak já vás nebudu rušit, ale dole máme katakomby, tak kdyby jste je chtěly ukázat ?" zeptala se s nadějí v hlase. Někteří nemohli říct prosté NE a proto se ozvalo většinové ANO.

,,Tak to jsem ráda, tak já si vás za chvilku zavolám a půjdeme se tam podívat." Skoro zavýskala nadšením, poté si sedla opět za počítač a začala přestavovat její hradby knih.

Naštěstí nás teda rozpustila a my se mohly řehtat její dokonalé znalosti prostředí. Myslely jsme, že umřeme smíchem, tak potupnou smrtí. Promiňte, ale kdo by chtěl mít na náhrobku napsáno "Zemřela smíchem při prohlídce soběslavské knihovny, protože Knihovnice."

Já tedy rozhodně ne a to nás ještě čekala prohlídka katakomb.

Slova autora:

Dobrý večer pánové a dámové, doufám, že se vám dnešní prohlídka líbila a neumřeli jste smíchy a nebudete mít tak trapný náhrobek, jako jsem naznačovala.😂😂😂😂 Mimochodem zachovala jsem název soběslavské knihovny, protože pěvně věřím, že tam teď jí budete chtít všichni navštívit. Doufám, že je vám jasné, že takhle to opravdu říkala, protože tohle bych opravdu nevymyslela. 😂😂Ještě jsem se ptala holek, co tam byly semnou co všechno říkala, abych na něco nezapomněla😁 Ještě jedna věc ta knížka, kteoru jsem zmiňovala opravdu existuje, klidně si jí vygooglete C

Jinak se omlouvám, že dlouho nevyšla kapitola, ale opravdu moje mysl vypadala jako Nayn cat a nechodily slova. Prostě důvodů je spousta, ale z vlastní zkušenosti vím, že vás to nijak neutěší.

Pokud budete hodní tak sem přidám povdku na přání, ale jenom jestli budete hodní. Moudro nakonec: Nejezděte do pražské knihovny, protože tam mají ošklivé betonové zdi a depresivní podlahy.

*Vaše úžasně-střelená Eulalie

PS:

1) Hvězdičky v textu znamenají myšlenky. If you know what i mean

2) Nemusí být vše gramaticky správně, bo stále chodím do ústavu

3) Ten videoklip mi ktomu prostě sedí 😂😂😂

4) Jestli se to někomu nelíbí ať mi klobouk políbí, nebo to zavře