Střípky z mého života

Úprk

Opět jedeme na to místo.*Nechci tam, nevidí, že tam budu opět trpět. Je mi teprve pět let a musím prožívat taková muka ? Proč já ? Chci jet domů. Ta paní mi zase ublíží, sice rodiče slíbili, že tentokrát ne, ale nevěřím jim.* Odříkavala jsem si stále dokola v mé hlavě. Slova zněla skoro jako modlitba, která by mne dostala z toho auta, ale pouze SKORO zněla jako modlitba, takže šance na útěk minimální. Měla jsem v hlavě oborvský chaos a proto jsem se rozhodla, vytáhnout svůj princeznovský poznámkový bloček. Začala jsem kreslit tu paní, tak jak jí vidím já. Jako obrovskou příšeru, požírajíci děti.

Asi za hodinu jsme dorazili na místo. Byla jsem ráda, protože chaos v mé hlavě rostl a já se ho chtěla zbavit. Buď budu mít pravdu já, anebo rodiče. Vsázím sama na sebe. *Je to špatné, pochybovat o slovech rodičů ?* Moje dětská mysl pracovala na 110%, nešla zastavit. Mysela jen na to nejhorší a to jsem jako dítě byla optimista, ale jak došlo na to místo jako bych to nebyla já. Vystoupili jsme z auta a šli do budovy kde je ta zlá baba. Táta se cestou oddělil, protože si musel něco zařídit, ale máma zůstala semnou a držela mě pevně, abych neutekla. Vešly jsme do místnosti, kde čekali další lidé. *Chudáci* pomyslela jsem si a sedla si mámě na klín. Zachvíli přišla poddaná té babizny a chtěla po mámě nějaké papírky. Máma je samozřejmě vydala a tak poddaná odešla. *Pracuje tu dobrovolně, nebo jí donutila babizna ?* opět jsem si pokládala další otázku, která neměla odpověď.

****Dalších deset minut plných nesmyslných konverzacích v mé mysli a přicházejících a odcházejících lidí. ****

Šly jsme do pokoje, který se objevuje v mých nočních můrách. Ordinace zubařky Ž. byla pořád stejná, nic se nezměnilo. Vešly jsme a mně pokynula abych si lehla na křeslo. Máma si sedla za nějaké přístroje a babizna se mi dívala do pusy. Něco si mumlala, ale nebylo jí rozumět. Ještě párkrát se mi tam podívala, až došla k jasnému závěru.

 ,,Budeme muset vrtat" řekla babizna a začala něco ťukat na počítač za mnou. Jakmile dořekla tu větu drásající uši, vystartovala jsem ven. Mámě, ale došlo co chi udělat a tak zakřičela  ,,Zavřete ty dveře" směrem na poddanou, ale té než to došlo, byla jsem pryč z ordinace. Proběhla jsem čekárnu, halu, schody a celou budovu. Dostala jsem se ven z budovy a okamžitě se běžela schovat někam kde mne nenajdou.

A tak mne poté musela mamka, hledat po sídlišti někde v Nových Butovicích. (Část Prahy)

Slova autora: Dobrý večer pánové a dámové. No řekněte sami, byla jsem to hodné dítě. Samozřejmě jsem stále dítě, ale strach ze zubařky už nemám. Všimli jste si, že se doba vydávání furt mění ? Nejdřív v pátek potom ve čtvrtek, pondělí a teď v úterý ? No jo dny bych ještě uměla. Musím, ale podotknout, že tento úprk se mi pěkně vymstil, protože jsem další den musela k jinému zubaři. Přes noc to začalo hrozně bolet, takže moudro na závěr: Neutíkejte z ordinací vašich doktorů, nebo dopadnete jako Eulalie!

*Vaše úžasně-střelená Eulalie

PS:

1) Hvězdičky v textu znamenají myšlenky. If you know what i mean

2) Nemusí být vše gramaticky správně, bo stále chodím do ústavu

3) Jestli se to někomu nelíbí ať mi klobouk políbí, nebo to zavře :D