Střípky z mého života

8 reasons why

 Představuji vám osm důvodů proč se stydím za své rodiče. Napsáno podle skutečné pravdy pravdoucí.

***

 1) Stydím se za své rodiče v momentě, kdy jsou moc hluční v tichém prostředí.

Když jsme v čekárně u doktorky a je tam spousta lidí, jenže kdyby jste hodili špendlík, slyšíte jak by dopadl. Sedíte tam a děláte něco na mobilu a vtom vaše matka na vás začne mluvit.  Všichni se na vás otočí s divnými pohledy, ale vaší mámě je to šumivý bonbón a mluví dál a dál. Když jí s naprosto rudými tvářemi napomenete ať je potichu, začne si mluvit sama pro sebe, jak jsem hrozná a co komu udělala. Což u ostatních vyvolá ještě divnější pohledy.

2) Začnou vyprávět o vašich zážitcích z dětství a všichni víme, že to není vůbec příjemné.

Doufám, že nemusím dávat příklad, protože pevně věřím, že to naprosto všichni zažili.

3) Vyprávějí o vašich úspěších i přesto, že se nacházíte v místnosti, nejlépe sedíte hned vedle nich.

Jelikož já jsem celkem dobrá v tom co dělám, tak to pro mně není zas tak trapné, jako pro lidi  kteří ne. Ale opravdu, jakmile začnou tohle téma, mám chuť se zahrabat někde na Novém Zélandu.

4) Jakmile začne te být jejich malé děťátko, přímo před vašimi přáteli.

Vetšinou jsou stím spojeny vaše přezdívky a zdrobnělá oslovení jako jsou: zlatíčko, lásko, miláčku, moje malá holčičko. No a dejme tomu, že máte pověst člověka bez srdce a vaši rodiče vám ji v jednom okamžiku zničí tím, že vás osloví nečím co se naprosto vymyká, vaší osobnosti.

5) Když jsou až moc komunikatvní.

Dobře to zní divně, ale je to pravda. Jsme na svatbě a u stolů jsou jmenovky rodin a vás dají ke stolu ještě s jednou rodinou, kterou vůbec neznáte a vidíte se poprvé v životě. Jelikož jsou vaši rodiče ukecaní, tak začnou rozhovor s cizí rodinou. To by bylo fajn jenom, kdyby ta rodina nevypadala takznuděně a otráveně jenom proto, že sní vaši rodiče komunikují. Bohužel rodiče jsou neodbytní a tak si rodina uvědomí, že nemá smysl odporovat a dokonce si začnou rozhovor užívat. Což znamená, že poté co skončí svatba vy víte vše o té rodině a ona zase vše o vás.

6) Trapné fotky na internetu.

Přežiju, když mi je tam dají kamarádi, ale ne rodiče to bych jim nejradšinahlásila Facebook. Příklad nedám, protože bych se ztrapnila i bez pomoci rodičů.

7) Nákup šatů.

Nesnáším šaty a ony nesnáší mne, ale jako společenský oděv musí být jen ony.(Podle mých rodičů) Takže je samozřejmostí, že nákup je nezapomenutelný po zbytek života.

Chodím po obchodě a dívám se, která ohavnost by byla nepřijatelnější. Máma mi samozřejmě ukázala snad už desáte šaty, po desáté má odpověď zuněla ne. Po nějakých 15minutách začínáme znervozňovat prodavačku a proto se zeptá jestli nechceme pomoc. Já bych odmítla, ale matka řekne, že pro mne sháníme šaty. Prodavačka snámi stráví snad 10minut, kde musí poslouchat to jak nemám ráda šaty a nejradši chodím v teplácích. Když matka zjistí, že si tady opravdu nic nevyberu tak odejdeme z obchodu a zanecháme tam prodavačku s hlavou velikosti melounu a s naštvaným výrazem.

***

Nejhorší a poslední důvod

***

8) Vymýšlení plánu a akce, které nejsou u jejich věku zrovna důstojné.

Nejhorší je, že do těch plánů zahrnují i vás, takže nemáte šanci na neúčast.

Jsme v klubu pro záchranu zahradních trpaslíku, ze zahrad. Protože každý trpaslík má přece právo, aby si vyjel někam do zahraničí.  Ukradnutí trpaslíka ze zahrady někoho jiného a posílání fotek majiteli z míst, kde trpaslík byl, nebo stačí jenom pohled s podpisem trpaslíka. Fotka nejlépe s kufříkem plného oblečení a vedle hned lopatička popř. krumpáček.

My například až bude sníh, uděláme z něj sněhové koule pro sněhuláka a dáme je do mrazáků. V létě je vytáhneme a budeme stavět sněhuláka. 

Slova autora:

Dobrý večer pánové a dámové, doufám, že se vám dnešní kapitola líbila, protože mi dalo hodně práce, se vůbec rozhodnout to napsat. Víte jak se říká, že máte o prázdninách víc času ? No to je sice u většiny pravda, ale když jste seriáloholick tak to jaksi neplatí. Navíc máma tvrdí, že počítače odletěly na dovolenou, takže psaní je omezeno na: rodiče konečně vypadli z baráku. Takže tak.

V minulé kapitole jsem děkovala za 700 přečtení, ale jelikož jste hrozně dobří v překonávání hranicí tak to bylo zbytečné. 800 za námi a 900 před námi. Wau myslím, že to bylo hrozně hluboké, takže bych se od toho měla držet dál.

Moudro na závěr: Neodporujte rodičům, stejně si vásnajdou a přesvědčí.

*Vaše úžasně-střelená Eulálie

PS:

1) Nemusí být vše gramaticky správně, bo stále chodím do ústavu

2) Jestli se to někomu nelíbí ať mi klobouk políbí, nebo to zavře