Střípky z mého života

Z hodin Občanské výchovy

Dobrý večer pánové a dámové, dnes se bude diskutovat o hodinách občanské výchovy. Ano můžete tvrdit, že je to nuda a já naprosto souhlasím, do okamžiku než mne jeden nejmenovaný učitel nasejří a nebo rozesměje. Jak to ten učitel dokáže udělat během minuty po jeho příchodu, je mi stále záhadou.

   Nejprve vám musím představit našeho nejmenovaného učitele, budeme mu radši říkat Slaďák, protože mně opravdu nebaví psát jako oslovení nejmenovaný učitel. Takže náš Slaďák je asi 55 letý učitel, původně vyučený na horníka, naneštěstí zavírali doly a on se rozhodl, obohacovat dnešní děti o jeho znalosti v povolání učitel. Možná se zdá, že je to opravdu pouhý horník s "krumpáčem" místo mozku, ale zdání může klamat držte si klobouky stal se z něho inženýr a s největší pravděpodobností vystudoval tak 5 škol, protože všechno ví a všechno zná. Ale podle mého je tak chytrý až je naprosto blbý. Myslím, že bych měla odstoupit od jeho intelektu, nebo bych to ani nemusela dopsat. Myslím, že jeho vzhled by se dal popsat jako kříženec rákosníčka s glumem, je mi jedno jak to poberete. Neustále nosí svetrové vesty a když si vezme oblek na maturity, má kravatu před zapnutým sakem a to mu je asi tak jako mně tátova mikina. Má pár vlasů a když se směje vypadá jako úchylák, nevim jestli tak jenom vypadá. Je mi líto, že vám nemohu říci více mého dojmu z jeho vzhledu, ale ta klávesnice by se špatně myla.

Už máte i představu Slaďákovém vzhledu a vzdělání, takže vám představuji dvě skutečné situace.

***

Situace č1. :

Ve třídě naprosté ticho, ano naše jinak neukázněná třída je zticha tak, že kdyby spadl špendlík bylo by to slyšet. Nikdy bych nevěřila, že je to možné, ale ano je. Jsme tiší tak pět minut a pilně si zapisujeme, ehm... pilně ehm... zapisují, dobře budu realista leží na lavicích s přáním usnout, nebo si hrajou na jejich mobilních zařezení a v této době s velmi populárním spinnrem. Slaďák mele něco už třetím rokem o svátcích. Když v tom se ozve hlasitý výkřik ,,NÉÉÉÉÉÉSLYŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍM" a všichni sebou z  úleku škubnou, protože náš pan Slaďák má asi imaginární kamarády, nebo slyší naše myšlenky a myslí si, že ve třídě je naprostý hluk. Potomto výstupu se začnou všichni bavit, ale když je to omrzí, tak  opět se naše třída ponoří do naprostého ticha. Opět mi ohluchly uši, neboť ,,TIIIIIIIIICHÓÓÓÓÓÓ'" Slaďák opět použil jeho už tak protivný hlas. Opravdu nevím jestli jsou naše myšlenky tak hlučné a nebo to je prostě debil.

Situace č2. :

Takhle si sedíte v lavici a komunikujete s člověkem přes dvě lavice. Všechno je v naprostém pořádku, protože učitel je v zádu a vy sedíte v přední lavici. Něčemu se tam smějete, stále je všechno v pořádku. Najednou ten člověk se, kterým komunikujete udělá něco naprosto hloupého a zaslouží si to pořádný facepalm. Jelikož ctím tradici udělat facepalm při hloupostí lidí, tak tento případ nebyl vyjímka, ale v momentě kdy ho udělám, se na mne otočí učitel. Dívá se na mne tím jeho divným pohledem a asi po minutě trapného ticha se zeptá.                      ,,Proč to děláte ?" celá třída vybuchne smíchy, ale Eulalie zůstáva seriózní, aby jste si to nevyložili špatně, zůstávám seriózní v rámci možností.  ,,No víte, já mám někdy, takové nutkání se bouchat do hlavy" řeknu a začínají mi hodně hodně moc cukat koutky. No co ? Byla to první věc co mě v tu chvíli na tak blbou otázku napadla. Slaďák mě sjede pohledem a potom mi podá další otázku. ,,A ví o tom vaše třídní ?" zeptá se naprosto vážně. Dámy a pánové, jestli se předtím třída nacházela ve výbuchu smíchu, tohle byl velký třesk, ale já jsem ještě musela odpovědět, tak můj třesk taprve nadejde. ,,Pane učiteli, já vůbec nevím jestli to zpozorovala" držela jsem se silou mé vůle a sebekontroly abych se mu nesmála do obličeje, ale dalo to zabrat. ,,Nechtěla bys to jí o tom říct ?" Slaďák si připisuje další debilní otázku do série debilních otázek. ,,Jo jo určitě jí o tom řeknu" řeknu a s touhle odpovědí se evidentně spokojil a proto se otočí k tabuli. Konečně může přijít na řadu můj obrovský výtlem, kdyby se ptal dál tak nevim, nevim no.

***

Nyní přivítáme mé dokonalé a úžasné zápisky. Měli jsme odpovídat na nějaké otázky, které tady nejsou ovšem vůbec podstatné, takže budete žít svoje mizerné životy bez nich. Upozorňuji, že bych se snažila, kdyby nechtěl pět vět, když na to šlo odpovědět sotva dvouma.

Odpověď 1) :

Protože se to furt mění. Kdo by to chtěl furt měnit ? Já teda ne. A vy asi taky ne.

Odpověď 2) :

Je to 50 na 50. Záleží na nich. Je mi to jedno. It is only their choice.

Odpověď 3) :

Je zde malý plat. Kdo by chtěl malý plat ? Když ne malý plat, žádný plat. Nedostatek práce je tady v ČR.

Odpověď 4) :

Jelikož imigranti frrrrr z jejich země, tady budou hledat práci. Tak asi jich tu bude víc. Ostatní asi nebudou jezdit do ČR. Kdo by sem chtěl jezdit ? Asiaté asi.

Slova autora:

Pánové a dámové, musím se přinat, že by mne vůbec nenapadlo tohle napsat, ale Slaďák mne opravdu naštval a proto si zaslouží být zmíněn minimálně v jedné z kapitol. Doufám, že jsem vám poskytla dostatečný popis jeho vzhledu, protože tohle si nemyslí jenom moje osoba, ale i moje butter máslo Ještěrka. Plánuji sem napsat ještě něco z mých poznatků z hodin, protože některé stojí opravdu za cenu vašeho čtení. To by bylo všechno, takže moudro na závěr:

Když, je hrobové ticho, nejlépe v čekárně u doktorky, nejlepší  je zařvat NÉÉÉÉÉÉSLYŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍM, nepochybně nebudou pochyby o vašem mentálním zdraví.

*Vaše úžasně-střelená Eulalie

PS:

1) Nemusí být všechno gramaticky nebo typograficky správně, protože stále navštěvuji ústav pro mučení a vzdělání

2) Jestli se to někomu nelíbí ať mi klobouk políbí a nebo to zavře.