Střípky z mého života

Mystery

Upozornění: Pro slabší povahy máme doporučení ať to radši nečtou, ale jestli chcete tak jedině na vlastní úsměv.

Dobrý večer, poledne, ráno či v jaké době toto čtete, pánové a dámové dnes si povíme o záhadě, která se stala v třídě Tercii. Já se jmenuji Sherlalie Holms a vězte nebo ne, já tu záhodu vyřešila.

Ve tmavé třídě za brzkého rána se objevila nějaká postava, ale nebyl to náš pachatel byla jsem to já Sherlalie. Jako každé ráno jsem si přichystala věci na nějakých 6  hodin frustrace a utrpení. Po mém příchodu uběhlo již nějakých pět minut a proto jsem věděla, že příjde Pája Watson můj nejlepší přítel. Přesně jak jsem předpokládala přišel Pája Watson a pro zabití času jsme vedli hluboko myslné rozhovory na různá témata. A jedním z nich bylo o našem projektoru. Náš projektor byl totiž na křivo. Možná si říkáte, že to nic není ale opak je pravdou bylo. Pokaždé když se sním něco dělalo, tak poté byl obraz naprosto v pořádku, ale dalšího dne byl na křivo a vždycky na jednu stranu a to na pravou.

Když jsme se nad tím zamysleli tak jsme zjistili, že to musí být někdo od nás ze třídy, ale kdo by to tak mohl být ? Měli jsme štěstí, protože se den předtím ten projektor zpravoval. Věděli jsme, že my jsme to nebyli, protože o tak dobrém vtípku by jsme si řekli a zrealizovali bychom ho spolu. Mezitím do třídy přišli i ostatní lidé a naneštěstí začala hodina, takže jsme si musela sednout na místo a čekat na učitelku.

Začala hodina českého jazyka a koukali jsme se na film a projektor byl opět na křivo.  Watson při naší debatě naznačil, že to ta osoba nemusí dělat za účelem vtipu, ale protože mu vadí když je normálně. Pokukovala jsem kolem, ale moc se toho zjistit nedalo, přece jenom když je projektro na křivo a vy na něj chcete vidět tak dáte hlavu na křivo ať chcete a nebo nechcete. Proto jsme museli počkat na přestávku. A po zbytek dne jsme s Watsnem pozorovali své okolí abychom mohli zítra ráno určit pachatele.

---RÁNO---

Další den jsem opět vešla do tmavé třídy a nechala jí tmavou pro větší efekt. Začala jsem si dělat poznámky o lidech ve třídě. Proč to můžou a nemůžou být oni. Po nějakých 20 ménech přišel Watson s poznámkami v ruce. Tak a teď se můžeme dát do práce, pomyslela jsem si. Okamžitě po jeho příchodu jsme si sedli k sobě a začali výjmenovávat kdo by to nemohl být.

,,Určitě to nebudou Kosmetičky, protože oni a elektronika rovná se výbuch elektroniky plus mnohem mnohem víc make-upu než normálně. Oni to být prostě nemohli" řekl Watson a odškrtnul si jména na papíře stejně jako já.                                                                                               ,,Nemohla to být ani parta Šprtek/sportovkyň, protože by neudělali nic co by se mohlo podobat záškodnictví. Potom to nemůže být moje parta Střelenek tady je to samé jako, že si to nemohl být ty, oni by mi to řekli přece jenom tohle je geniální. Řekla bych, ale že jsou s elektronikou stejně za dobře jako Kosmetičky." Řeknu a zasměju se nad myšlenkou jak jedna ze Střelenek šteluje projektor. ,,Prostě to nemohl být nikdo "normální", protože oni by se o to hned podělili s ostatními. Musí to být někdo s málo kamarády a musí aspoň trošku umět s počítačema" řekl to tím jeho "If you know what, I mean" hlasem a ponořil se do svých myšlenek. *Takže málo kamarádů kdo má tady málo kamarádů, no to je spousta lidí, ale i ti mají skupinky se stejnýma odrůdama jako jsou oni sami.* přemítala jsem v hlavě když v tom, mě to trklo.

,,Mám to" zařvala jsem do tiché třídy tak nahlas, že se Watson leknutím praštil kolenem do stolu. ,,Nemusíš tak řvát, ale vymáčkni se, protože se mi už nechce přemýšlet" řekl a přitom sykal bolestí. ,,Promiň. Takže náš pachatel opravdu nemá moc kamarádů, ale dokáže se všude vetřít takže to není moc poznat. S počítačema umí celkem dobře, ale hlavní je jeho motiv. Včera si říkal něco ve smyslu, že to té osobě může vadit, když je projektor normálně. Tenhle náš převraceč obrazu má nějakej problém s krkem a má hlavu na pravo. Všimla jsem si toho při včerejším tělocviku, když běhal." na chvíli jsem se odmlčela a potom jsem pomalu doříkávala zbytek ,,Je-to...". udělala jsem dramatickou pauzu,,Tak už to řekni." naléhal Watson. Odkašlala jsem si a konečne řekla jméno pachatele nahlas  ,,Džehl Moriarty"

Slova autora: Dobrý večer pánové a dámové, dnes jste přečetli dílo, které mi zabralo spoustu času(vymýšlet ty ména byl vopruz) a myslím, že je snad i nejdelší. Tuto kapitolu věnuji jedné ze Střelenek, protože mi pomohla vymyslet jméno pro našeho záporáka. Každopádně bych vám chtěla poděkovat za 100 čtenářů mých výplodů. Ano ano je to "jenom" sto, ale mé úžasné výplody mého mozku a mluvícího ústrojí sotva dokáže poslouchat 10 lidí a teď si vemte, že je to 10x víc. O 90víc lidí do místa plného duhy, jednorožců, jednodraků, Sherlalie Holmes a hlavně spousty čaje. Když mluvíme o čaji tak jsem si teď vzpoměla, že mi jeden chladne v kuchyni. Takže nějaké to moudro na závěr: Když si nevíte s něčím rady zavolejte jedinečnou a úžasnou Sherlalii Holmes, vyřeší téměř všechny problémy.                                                                                       

*Vaše úžasně-střelená Eulalie

PS: 1) Nemusí být všechno gramaticky nebo typograficky správně, protože stále navštěvuji ústav pro mučení a vzdělání

      2) Jestli se to někomu nelíbí ať mi klobouk políbí a nebo to zavře.