Maybe someday (L.T.)

12.12.2016

Otravný budík se začal linout celým mým pokojem. Rychle jsem se překulila a vypla tu hroznou věc. Vůbec se mi nechtělo stávat jenže kdybych nevstala zachvíli by se přiřítila mamka. Takže bych si nepomohla. S kňučením jsem vylezla ze své teplé postele. Došla jsem si do koupelny, kde jsem vykonala ranní hygienu, převlékla jsem se do bílého tílka, černého cardiganku a světlých kalhot. Moc se nemaluji proto jsem své oči obtáhla jen řasenkou a to bylo všechno. Dolů jsem si došla pro svou milovanou kávu a po té jsem se vydala ke škole. Měla jsem sraz se svojí kamarádkou, která stejně jako já byla Directionka.

"Ahoj." Pozdravila jsem svoji kamarádku Adrianu.

"Ahoj." opětovala mi pozdrav a jedna druhou jsme stáhli do obětí. Ihned jsme začali všechno probírat a na téma přišel i Louis s tím jak zvládnul skvěle svůj výstup.

Domů jsem se vracela vcelku unavená a proto jsem si udělala věci do školy, šla jsem se opláchnout a pak lehnout do postele. Ale před tím než půjdu spát jsem zapla svůj mobil a najela jsem na Twitter. Dneska nic nepřidal. A tak jsem jako předtím najela na ikonku zprávy a rozklikla jsem ji. Žádná odpověď. Však kolik holek mu musí psát, ale i tak jsem mu musela napsat. Možná jen pro dobrý pocit ani vlastně sama nevím proč mu píšu, když vím, že se v životě nedočkám odpovědi. Mé prsty zběsile létali po klávesnici.

Jsi neskutečně statečný
Vždy když se budeš cítit sám
Vzpomeň si na svou maminku
A věř, že sám nikdy nebudeš

A pak jsem stiskla odeslat a bylo to. Upravila jsem si postel a šla jsem spát...

Jak se asi v tuhle chvíli cítíš?

_______________________

Přeji vám Šťastný Nový rok 2017 ❤

Děláte mi neskutečnou radost, protože tenhle příběh má docela úspěch a ani jsem to nečekala. Pro někoho je to možná málo pro mě je to strašně moc a vážím si každého hlasování a každého komentáře. ❤

Děkuji vám moc.

S láskou Kthxx ❤