Maybe someday (L.T.)

I am sorry princess.

Cesta domů od O2 haly nám nezabrala moc času. Doma neboli u Louise doma jsem se šla převléknout do pohodlných kraťasů a dlouhého trička. Sedla jsem si k televizi a se zájmem jsem sledovala delfíní život pod mořem. Na sobě jsem ovšem cítila stále pohled proto jsem se podívala směrem, kde seděl Louis. Díval se na mě a potutelně se usmíval.

"Co je?" zeptala jsem se nechápavě a začala jsem se dívat po oblečení jestli náhodou nemám někde něco roztrhané nebo špinavé, ale nic jsem nenašla.

"Nic.. nic." řekl divným tónem a já jsem si ho několikrát přeměřila.

"Řekni mi to." řekla jsem s kamennou tváří.

"Vážně si mě chceš vzít?" zeptal se a usmíval se u toho jako sluníčko na hnoji.

"Louisi děláš si srandu? Co jsem jí měla asi říct? Mělo by ti dojít, že každá dívka po tobě neprahne." pokroutila jsem pobaveně nad ním hlavou. On si přisednul blízko mě. Naše obličeje byli od sebe blízko a mě se dech začal zadrhávat.

"A ty po mě neprahneš?" i když u něho to jde těžko mé racionální myšlení mě úplně neopustilo proto jsem zlehka řekla to jedno slovíčko, kterého donutilo přesednout si o kus dál.

"Ne." slyšela jsem jen smích.

"No dobře." zvednul své ruce na obranu. A já? Já byla ráda, že už u mě není tak blízko. Jeho přítomnost mě velmi rozrušovala, v jeho přítomnosti jsem byla nervózní. Ovšem na druhou stranu jsem chtěla aby byl u mě tak blízko jak jen to jde. Stalo se vám to někdy? Že jste pomalu nemohli ani dýchat, když byl tak blízko vás. On byl u mě někdy až moc blízko a kord, když jsme se dneska objímali. Myslela jsem, že z toho omdlím. Co to je? Je to snad láska? Nemůžu se zamilovat do Louise Tomlinsona, ale jde snad lásce zabránit? Nejde. Dokázal snad Romeo či Julie své lásce zabránit? Srdci totiž neporucíš. Ovšem od Romea a Julie se má láska liší tím, že je neopětovaná. Nad čím to zase přemýšlím. Mé oči zabloudili k tomu modroočkovi, který sledoval se zájmem televizi. Ty jeho oči, sladký úsměv, vlasy to všechno jsem na něm milovala. Ovšem před rokem to byla jen platonická láska ta se od téhle liší. Má láska k němu se změnila už v době kdy jsme si psali a volali. Svým způsobem se přece jen známé přes půl roku takže mě neodsuzujte, že jsem zamilovaná jako nějaká puberťačka. A já mu dokázala říct tu nesmyslnou lež, která to možná celé pokazila. Do konce tohodle dne jsem přemýšlela jen co se mohlo stát kdybych místo ne řekla ano. Změnilo by se něco? To už se, ale nedozvím. K večeři jsme si dali hranolky s kuřecím steakem a zeleninou. A když bylo kolem 10-té hodiny večer zvedla jsem se z gauče.

"Půjdu spát Louisi." otočila jsem se a začala jsem odcházet z této místnosti.

"Dobrou Eleanor."

"Dobrou Louisi." šeptla jsem do ticha, které narušovala jen televize. Proč mám pocit, že je naštvaný? Eleanor říká mi tak jen, když byl uražený nebo se o to aspoň snažil. Dneska žádná princezna nic asi jsem to pokazila. Vlezla jsem do pokoje, vzala jsem si věci na spaní, které se skládalo jen z delšího trička a kalhotek. Došla jsem do koupelny. Osprchovala jsem se, udělala jsem ještě hygienu a šla jsem si lehnout do té měkké postele. Do deky jsem se pořádně zachumlala a pomalu jsem se snažila usnout. Můj spánek avšak vyrušil zvuk, který mi říkal, že dveře mého pokoje se právě otevřeli. Měla jsem strach proto jsem své oční víčka drtila k sobě. Postel se pod někým prohnula a já podle vůně co mě udeřila do obličeje jsem poznala nezvaného návštěvníka. Své oční víčka jsem lehce povolila, ale nadále jsem dělala, že spím.

"Omlouvám se princezno." řekl jen, dal mi lehkou pusu do vlasů, zvednul se a odešel nejspíš do svého pokoje.

"Dobrou noc princi." šeptla jsem, když dveře mého pokoje lehce cvakly. A s tímhle jsem nakonec usnula.

Jsem z tebe zmatená Louisi.
____________________________

Nový díl snad se líbí ❤

Snažím se psát každý den, ale je to docela těžké.. mám toho hodně a nikoho nezajímá, že ještě svým způsobem neskončilo první pololetí, my máme už známky na druhé :/ bída. A jak to máte vy?

Hlasujte, komentujte ❤

!!!Napište mi kam byste chtěli aby Louis vzal El.. ❤!!!

S láskou Kthxx❤