Maybe someday (L.T.)

Louisi. Louisi?

"Louisi?" zakřičela jsem se smíchem na kluka před sebou.

"Poběž." zakřičel na mě také se smíchem. Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla, ale on se stále vzdaloval.

"Louisi stůj prosím." zakřičela jsem na něho. "Louisi." křikla jsem znovu. Už jsem doopravdy nemohla jenže Louis se mi stále ztrácel pomalu před očima. "Lousi." A pak se ztratil úplně.

"Louisi?" Zakřičela jsem a spadla jsem ze své postele. Pane bože byl to sen. Můj dech byl hodně zrychlený, mé oči spouštěli potůčky slz. Mé srdce se svíralo strachem a divným pocitem samoty. Nedokážu o něho přijít. Mám z toho takový strach, že se mi o tom začnou snad zdát i sny. Podívala jsem se na svůj mobil. Bylo šest hodin ráno měla jsem ještě půl hodiny, ale spát rozhodně už nejdu. Zvedla jsem se ze země a lehla jsem si ještě do postele. Najela jsem na zprávy s Louisem.

Louis:

Dobrou noc princezno ❤ a krásné sny.

To jsi vystihl hezky bohužel krásné nebyli.

Já:

Teď už dobré ráno Loui :* Snad ses dobře vyspal.

Chvíli jsem ještě ležela v posteli ovšem potom jsem musela už vstávat. Vylezla jsem z té teplé postele a první kam jsem zavítala byla samozřejmě koupelna. Vykonala jsem ranní hygienu. Dneska jsem si oblékla na sebe černé kalhoty, bílé tílko a na to černé sako. Své oči jsem dneska zvýraznila černou tužkou a své řasy jsem prodloužila černou řasenkou. Vzala jsem si svoji velkou kabelku kam jsem všechno co jsem potřebovala do školy dala. Naposledy jsem se podívala do zrcadla než jsem se vydala dolů pro své milované kafe. Když jsem v klidu vypila kafe vzala jsem si své černé boty se zlatým páskem a nápisem Puma a vyšla jsem směr škola. Popravdě? Vůbec se mi tam nechce, ale komu by se tam chtělo že? A pondělky jsou vždy nejhorší, protože jenom k tomu pátku to má ještě daleko. A tak jsem vešla do té spropadené budovy, na kterou jsem dneska vážně neměla náladu, protože celý víkend jsem se naučila a nic moc jsem nedělala, nic co by se školou souviselo. Ve třídě jsem si sedla ke své kamarádce, která dneska byla velmi hyperaktivní. Takto bývá při pondělkách vždycky, ale za dvě hodiny bude kňučet jak chce spát a nebude chtít nic dělat.

"Dneska bych klidně něco podnikla." vyruší mě její hlas při mém vybalovaní mých věci na stůl.

"Jo můžeme, i když se mi nic dělat nechce." odpovím ji a na to si zívnu.

"To já bych dneska něco podnikla něco hodně aktivního víš jak." zářila jak sluníčko na hnoji.

"Hele Adri víš o tom, že tohle říkáš každé snad pondělí a pak jsi ráda, že dojdeš domu a tam si lehneš?" snažím se znít vážně, ale můj hlas vyjadřuje známky pobavení.

"Dneska to je jiný cítím to v kostech." řekne a ja mám chuť vyprsknout smíchy. Naštěstí se udržím a v tu chvíli se ozve zvuk zvonku a ani né za 10 vteřin je ve třídě už naše paní profesorka Malinová, která chodí vždy na čas aby ji neutekla z naší hodiny matematiky ani vteřinka. Všichni ve třídě se postavily a po formálním "dobrý den posaďte se" jsme si mohli konečně sednout. Vytáhla jsem svůj mobil, protože jsem měla pocit, že mi zavibroval a mé mínění bylo správné.

Louis:

Dobré ráno El :* Vyspal jsem se vážně skvěle. Měl jsem velmi hezký sen co ty?

Chvíli jsem přemýšlela jestli mu mám napsat pravdu.

Já:

To jsem opravdu ráda a copak se ti zdálo? No dneska jsem měla takovou menší noční můru.

O ani né minutu mi přišla hned od něho odpověď.

Louis:

Zdálo se mi o tobě :* Byla jsi má přítelkyně. ❤ Co se tobě zdálo?

Já:

To je hezký, takový sen bych brala taky :* To je jedno.

Louis:

Nemusí to být sen ;) A není to jedno, řekni mi to prosím.

Nemusí to být sen? Sakra to zní tak jak by to asi znít nemělo. Ten kluk mi čím dál tím víc motá hlavu.

Já:

Byl o tobě. Nechal jsi mě někde, bylo to strašidelný prostě jsi utekl a já tě nemohla dohnat. Já vím asi ti přijdu jako blbá bláznivá fanynka.

Louis:

Nic takového si o tobě rozhodně nemyslím. Jen já jsem to být nemohl, protože já bych tě nikdy nikde nenechal. ❤

Musela jsem vypadat jako blázen, culím se tu do mobilu a jeho zprávu si čtu stále dokola jako bych nemohla uvěřit, že se to vážně děje.

"Slečno Stocklich kolik vám to vyšlo?" zeptala se mě najednou učitelka a já se na ní podívala.

"Ehm.. no.. já jsem to ještě nestihla dovypočítat." řekla jsem rychle a ona se na mě podívala tím svým nehezkým pohledem. Postavila se a šla k mé lavici kde mi sebrala můj telefon.

"K tabuli." Zařvala na mě, že jsem málem ohluchla. Naštěstí na matiku nejsem úplně hloupá takže jsem vstala a šla vypočítat ten příklad, který zde byl napsán. A překvapivě jsem to měla správně. Ta hodina se táhla a já se musela smát nad výrazy učitelky, když mi stále vybroval mobil tak, že jsem to slyšela až tady v zadu. Po skončení této hodiny jsem si mobil vzala zpět a opět jsem se začetla do zpráv od Louise.

Louis:

El?

Možná to vyznělo špatně. Nemysli si, že tohle ale píšu každému.

Měla by jsi vědět, že je to zajímavé si s tebou psát a nikdy se mi to nestalo, ale svým způsobem tě mám rád a přitom tě neznám pořádně.

El nechtěl jsem tě vystrašit.

El? Jsi v pořádku?

Eleanor? Aspoň tečku, že jsi v pohodě nebo cokoliv.

Doufám, že jsi zase neusnula ve vaně i když teď je ráno a měla by jsi být asi ve škole.

No dobře chápu, že učení je záživnější než já, ale aspoň tečka.

El?

..?

To je blázen. Na mém obličeji byl ten upřímný úsměv a kdybych byla doma, smála bych se z plného hrdla.

Já:

Kvůli tobě mi sebrala telefon :D takže promiň, ale ani tečku jsem napsat nemohla. Jinak já tě mám taky ráda Louisi a to moc a né jenom kvůli tvé 'práci', ale jako někoho kdo je něco jako můj 'přítel'. ❤

Myslíš všechno co píšeš doopravdy?
_________________________

Jsem tu s novým dílem. ❤

Doufám, že se vám líbí ❤

Hlasujte, komentujte ❤

Chtěla bych vám všem moc poděkovat za vaši neskutečnou podporu, kterou jsem ještě u žádného ze svých příběhů neměla, jste úžasné.

S láskou Kthxx❤