Maybe someday (L.T.)

Ester.

"Jsem totiž Louisova přítelkyně." mé srdce chtělo vyskočit z mé hrudi, mé slzy si chtěli najít cestu ven. Tohle nemůže být pravda. Přemáhala jsem se abych se před ní nerozbrečela, ale bylo to dost těžké.

"Aha. No tak... ehm.... pojď asi dál, Louis je akorát ve sprše." řekla jsem a ona si me přeměřila.

"Jste jen kamarádi ano?"

"Ano." řekla jsem skoro hned.

"To jsem ráda, já jsem Ester." usměje se na mě uměle.

"Já jsem Eleanor." usměju se na ní tak nějak podobně.

"Těší mě Eleanor, no, když jsme teď ty kamarádky mohla bych tě o něco poprosit." usmívá se jak nevinná, ale já vím, že je to jen maska. Podle mě to není holka pro Louise.

"Jistě." odpovím jen. Jenom je to Louisova přítelkyně chci se chovat slušně.

"Potřebuji s Louisem něco důležitého vyřešit, ale o samotě mohla by jsi prosimtě říct.. já nevím.. třeba, že tě rodiče zavolali a ty musíš domů, prosím?" zamrkala jako panenka svými umělými řasy. Vypadala jako pokusný králík, kterého napatlali vším možným aby zjistili jestli mu něco ublíží. No nemám náladu se s ní vykecavat o tom, že u Louise bydlím a rodiče bydlí až za mořem daleko takže se jen usměju.

"To je samozřejmost."

"Jo a prosimtě až přijde Louis on by si jinak myslel, že jsem tě odsuď vyhodila." řekl ten její pisklavý hlas, který byl pro mé uši jako nůž.

"Samozřejmě." Šla jsem do kuchyně, kde jsem se opřela o linku. "A dáš si něco?"

"Jo uvař mi čaj." žádné prosím, žádné děkuju nic. No dobře vychovanost jí asi chybí. Jenom jsem se otočila k lince a převrátila jsem oči. Vzala jsem konvici, do které jsem natočila vodu a hrníček, do kterého jsem dala černý čaj. "A jednu lžičku cukru moc totiž nesladím abych nebyla tlustá, možná by jsi to měla taky zkusit." vážně mi řekla, že jsem tlustá? To už trochu přehnala.

"To to ten cukr moc nepomáhá ne?" zeptala jsem se mile. Viděla jsem jeji nenávistný pohled. Je to Louisova přítelkyně, ale od žádné zmatlané holky se nenechám urážet. Voda se dovaříla tak jsem zalila čaj a nechala ho vyloužit. Obě dvě jsme byli už ticho, protože ona zrovna žádná modelka taky nebyla. Když čaj už byl, vyndala jsem sáček a dala jsem jí tam tři lžičky cukru. Hrníček jsem ji podala.

"Snad ti bude chutnat." usměju se. Ona si odpije ze svého čaje. Čekala jsem poznámku na to jak sladké to je a proto mě překvapilo, že jí ten čaj chutnal. Kráva blbá ani nepozná, že tam má tři lžičky cukru oproti jedné.

"Už jsem umytej." zařval Louis a přišel do kuchyně jenom v boxerkách. O můj bože vypadá dokonale. Z jeho vlasů mu padají kapičky vody, které dopadají na jeho odhalenou kůži.

"Ester?" vyhrkne, když si všimne dívky, která sedí na židli. Takže ji zná. Stále jsem doufala, že je to jen nějaká fanynka co mě skvěle oblafla, bohužel ne.

"Já nebudu rušit." vyhrkla jsem a odcházela jsem z kuchyně směr pokoj.

"Východ je, ale tam." poučila mě ta plastika.

"Jo, ale můj pokoj je tam." řekla jsem hnusně. Louis si došel rychle pro kalhoty a triko což jsem nechápala. No asi nechtěl aby věděla, že se tady předemnou prochází jen v trenkách i když to bylo snad poprvé a mě by to vůbec nevadilo. Ježiši Eleanor má přítelkyni přestaň takhle na něho myslet. Okřiklo mě mé podvědomí. Rychle jsem utekla do svého pokoje, kde jsem se svlékla a šla jsem do koupelny, kde jsem pustila teplou vodu a konečně jsem se mohla rozbrečet. Cítím se tak sama. Tak využitá. Tak zrazená. Třeba měl jen chuť s někým na úlet, protože jeho přítelkyně byla někde pryč, co já vím. Je to jen chlap, který myslí tím dole a né mozkem. Je to namyšlená hvězda, namlouvala jsem si po celou dobu lež. Nemohu tomu uvěřit. Měla bych se asi zbalit a odjet odsud pryč jenom je to dost blbé kord jestli se vrací. Po studené stěně jsem se svezla na zem. Plakala jsem a své nohy jsem si přitáhla ještě blíž. Na mé nahé tělo dopadalo několik kapek teplé vody. Nakonec mohu být jen ráda, že jsem se ho dneska na to co se mezi námi stalo nezeptala. Jak trapně bych se musela cítit kdyby mi řekl, že má přítelkyni a nic to pro něho neznamenalo. A já hloupá jsem se do něho zamilovala. Ano zamilovala a on mi to zrovna nedělal lehčí. Po sprše kdy jsem se uklidnila jsem si znovu oblékla na sebe legíny a triko a šla jsem pomalu směr kuchyň odkuď se ozývali hlasy, kterým jsem zatím nerozuměla. Pomalu jsem se zastavila u kuchyně, když jsem uslyšela ten její hnusný hlas, který řekl ty dvě slova co mě zničili ještě víc než jsem byla zničena do teď a to jsem si myslela, že to nejde.

"Jsem těhotná."

Tohle je náš konec.
_________________________

Další díl je na světě.. doufám, že se líbí 😈😂

Hlasujte, komentujte ❤

Mám vás ráda a strašně moc děkuju za podporu ❤

S láskou Kthxx❤