Maybe someday (L.T.)

Surprise

Ráno jsem se probudila v té měkké posteli. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Zatím to sen nebyl. Byl to vážně on. Vstala jsem a došla jsem si do koupelny vykonat ranní hygienu. Převlékla jsem se do černých legín a delšího bílého trika. Své vlasy jsem pročesala a vyšla jsem do kuchyně. V kuchyni se už tyčil Louis. Připravoval obložený talíř a k tomu opečený toustový chléb.

"Dobré ráno." pozdravila jsem ho a on sebou opět cuknul.

"Říkal jsem ať mi tohle neděláš." řekl se smíchem a ihned doplnil "Jinak dobré ráno."

"Promiň strašpytlíku." začala jsem se smát a on se na mě podíval zvláštním pohledem. Vzal opět utěrku a já jsem začala ihned couvat. Ovšem to mi nepomohlo. Louis se rozeběhl za mnou. Já jsem se snažila utéct jenže nebylo kam takže o chvilku později jsem ležela na zemi a on na mě. Jeho modré oči mě pozorovali. Takhle ve skutečnosti je měl ještě o dost hezčí a to jsem si myslela, že to ani nejde. Jeho teplý dech se odrážel od mé tváře. Jeho rty byli lehce pootevřené a já měla chuť je ochutnat. Naše koukání tomu druhému do očí přerušil až Louis.

"A teď zkusíme jestli si lechtivé." prohodil jen tak a když mi to došlo mé oči se rozšířili a mé rty vypustili lehký křik. Ihned mě začal lechtat a já jsem se pod ním svíjela jako nějaké hádě. Bohužel mi to bylo prd platný. Už jsem si myslela, že se smíchy počůrám. Ze smíchu mi tekly slzy a já si přála už aby přestal. Nakonec naštěstí přestal a já jsem se celá udýchaná válela na té zemi, která nebyla vůbec studená, nejspíš ji má ještě vyhřívanou. Natáhl ke mě ruku, kterou jsem přijala. Mé čichové buňky ucítili nějaký smrad, který se linul z kuchyně. I Louis předemnou to ucítil a šokovaně se na mě podíval. Když mu asi došlo, že se něco pálí rychle začal utíkat do kuchyně, kde jsem slyšela jak nadává. Nad tím jsem se jen uchechtla. Pomalou chůzí jsem došla do kuchyně, kde byl kouř a hodně velký smrad z těch černých toustových chlebů.

"No vidíš, to máš za to." mrkla jsem na něho. On se na mě jen vražedně podíval.

"Nepokoušej mě." řekl vážným hlasem, ovšem po chvíli se začal smát. Popravdě chvíli z něho šel až strach, byl by to dobrý herec. "Měla ses vidět." smál se mi a já ho lehce bouchla do ramene. O chvíli později jsem se, ale musela začít smát taky. Jeho nakažlivý smích mi totiž nenechal moji masku uraženosti.

"Jdeme jíst." řekl a na stůl začal dávat čaj, kafe, obložený talíř a tousty, které nebyli spálené. Krásně to vypadalo a i vonělo. Vzala jsem si nejdřív kafe. Jeden toustový chléb, na který jsem si dala šunku a sýr. Byla jsem ráda, že nemá k snídani toustový chléb a tu jejich marmeládu, protože to by mi určitě nechutnalo. Když jsem dopila kafe, nalila jsem si ještě čaj a jen tak jsem seděla a pozorovala jsem Louise, který se stále cpal. Řeknete mi jak někdo tak dokonalý může žít. Nevěřím tomu, že vážně předemnou sedí on. Doufám, že tohle není jenom nějaká show jak napálit fanynku, protože by se jim to jinak skvěle povedlo. Já vím, že nemohu čekat lásku, ale chci být aspoň jeho kamarádka. Chci být někdo v jeho blízkém okolí. Někdo za kým půjde, když bude potřebovat pomoc či vypovídat se. Chci být součástí jeho života.

"Nesleduj mě tak." zasmál se a tím mě vytrhl z mého přemýšlení.

"Promiň, nějak jsem se zamyslela."

"Mě to nevadí, já vím, že jsem neodolatelný." řekl a svoji hlavu dal lehce nahoru jakoby chtěl být nějakou sochou. Vypadal dost vtipně a proto jsem se začala smát.

"Zas si tak moc nevěř." mrkla jsem a začala jsem sklízet nádobí ze stolu.

"Já to udělám."

"Tak snad mohu taky něco udělat." zasměju se. Ovšem on se nedá a tak oba dva uklizíme nádobí do myčky. Omylem se naše ruce dotknou a já dělám jakože nic. Jenže opět jsem to cítila, tu energii. Už jen se na něho podívám a cítím k němu něco co neznám. Je to snad láska? Dokázala jsem se během takové chvíle do něho zamilovat? Však ho skoro neznám, ale nesmírně mě přitahuje. Nejde o tom kým je, ale jak se ke mě chová. Vlastně já ho ani neberu jako slavného kluka beru ho jako kluka, se kterým jsem si psala takovou dobu. Díky němu jsem šťastná. Stále jsem ve svých příbězích popisovala co hlavní hrdinka cítila, když byla s Louisem. Stále jsem si představovala jaké to je a když se mi to děje najednou nevím co to je, najednou nevím jak to nazvat, popsat, protože je to nepopsatelný pocit. Vždy jsem to v příbězích dokázala nějak vyřešit, najednou jsem zmatená a nevím jak se zachovat.

"Po obědě mám pro tebe překvapení." řekne najednou a odtrhne mě od toku mých myšlenek.

"Jo a co to bude?" zeptám se a on se hned začne smát.

"Když ti to řeknu nebude to překvapení."

"Louisi já budu nedočkavá." udělám na něho psí oči, které beztak nevypadají vůbec roztomile, protože to neumím. "Prosím."

"Ne El a nech toho, bude se ti to líbit. Bude to takový dobrodružství." mrkne na mě. Dojde do obýváku, kde se posadí na gauč. Nadechla jsem se a s tím, že jsem uražená jsem si k němu přisedla. Samozřejmě, že jsem uražená nebyla jenom jsem myslela, že by ho to mohlo obměkčit. Bohužel pro mě na Louise tohle neplatí a tak jsem měla smůlu..

Zábava či katastrofa pro mě?
____________________

Co si myslíte, že má Louis pro El přichystáno? Poradím vám.. Lidi, kteří nemají rádi adrenalinové sporty a výšky by se asi zbláznili..

Hlasujte, komentujte ❤

Snad zas brzy..

Mám vás ráda 💋

S láskou Kthxx❤