Maybe someday (L.T.)

Louis and Ester...Tomlinson?

Právě se dívám na zprávy. Je to už další dva měsíce od doby co oznámili i její těhotenství. Akorát tam ukazují nějakou novinku ze světa celebrit.

"Mladičký pár Louis Tomlinson a Ester Limiten se právě dneska zasnoubili. Louis Ester pozval na krásnou romantickou projížďku lodí, kde si dali večeři a kde ji vyznal své city. Ester samozřejmě souhlasila. Někdy během příštího roku se tak můžeme těšit na svatbu roku." dořekla moderátorka.

Byl to jako nůž, který vám někdo zasekl do hrudi ne-li přímo do srdce. Své ruce jsem si dala před pusu. Nehybně jsem seděla na gauči a dívala se na televizi, i když už tam dávno byla jiná zpráva.

"To není pravda." šeptla jsem si pro sebe. "To nemůže být pravda." tohle bylo vážně moc. Cítím se jak šílená holka. Tohle vše mě dovádí k šílenství, je to možné? On mě k tomu dovedl. Ještě před půl rokem ani ne mi psal jak mě miluje a teď je zasnoubený s ní? Mé pocity nejdou ani vyjádřit. Ptáte se jak se cítím? Jako vyhaslá osobnost. Jako neexistující osobnost. Mé tělo už není ani mé. Jsem vyhublá a má mamka si dělá o mě starosti. A teď už nevím co bude dál. Byl jsi můj sen teď jsi jen zklamání a bolest.

Konečně rozhýbám své tělo a zvednu se z gauče. Dojdu do pokoje, kde se obléknu a výjdu ven na čerstvý vzduch. Je mi jedno, že mé vlasy jsou mastné. Má pleť neošetřená a musí vypadat hrozně. Na sobě mám tepláky, špinavé tričko a roztrhanou bundu. Je mi to, ale jedno. Je mi všechno jedno. Ať si o mě myslí každý co chce. Mohu říct, že z vcelku pěkné holky se stalo strašidlo. Změnila jsem se. Můj vzhled se změnil, ale mě je to jedno. A za to všechno může on. Z mých očí se spouštěli kapičky slz. Jak je možné, že ze štěstí se dokáže stát tohle. Byla jsem mezi těmi pár lidmi, kterým napsal a pak se to všechno pokazilo. Jsme od sebe tak daleko, ale byli by jsme od sebe daleko i kdyby jsme stáli vedle sebe. Nepoznávám tě. Všichni jí, ale milují a jsou šťastní s tebou, proč já se přes to nepřenesu? Procházela jsem se různými uličkami. Z nebe začali padat lehké kapky jakoby nebe soucítilo se mnou. Jakoby mou náladu si převzalo i počasí. A déšť neustával naopak přidával na intenzitě. Mé tělo bylo promrzlé naskrz. Oblečení bylo promočené, ale mě to bylo jedno. Jsem jen dívka co žije ve snech. Nebo jsem aspoň žila. Zastavím se uprostřed silnice, kde je teď mrtvo a podívám se k nebi.

"Přeju si jen aby se to nikdy nestalo. Chci vrátit čas." hlesla jsem. Můj vzlyk vyšel opět napovrch. Uslyšela jsem troubení auta proto jsem se podívala napravo. Viděla jsem, ale pouze světla a obrys od nejspíš nákladního automobilu. Jenže já, já se nemohla ani pohnout. Stálá jsem na místě jako přikovaná a čekala jsem kdy přijde ta bolestivá rána, která mi ušetří trápení. Už jsem neviděla nic jiného než bílé světlo.

"Louisi." vykřikla jsem.

Ne všechno je takové jak se na první pohled zdá.

_________________________

Další díl.. Nezabíjejte mě ani Louise počkejte si ještě na ten jeden poslední díl prosím.. ❤

Hlasujte, komentujte ❤ strašně moc vám děkuju za veškerou podporu ❤

S láskou Kthxx❤