Maybe someday (L.T.)

Dream.

Zasněně jsem se dívala do mobilu a mé prsty pomalu začali vyťukávat odpověď jako by se báli, že tím něco pokazí. Potom co se dneska dělo jsem zjistila, že jsem si k tomu člověku udělala veliký vztah i přesto, že ho doopravdy neznám. Potom co se dneska stalo jsem uviděla, že pokuď jednou to psaní skončí ať to bude za týden, měsíc či rok já to nezvládnu. Nezvládnu přijít o něho, nezvládnu přijít o svoji jistotu, nezvládnu přijít o ten pocit psát si s někým koho po dobu šesti let podporuji a on o mě do teď nevěděl. Nechci být opět ta jedna mezi miliony dívek, ta co jakoby ani nebyla. Chci být ta jedna dívka, které si vždy všimne. Chci být ta dívka, která v jeho životě utvoří nějakou historii, která bude mít možnost ho poznat i jinak než jako fanynka. Chci být ta, které se může svěřovat, chtěla bych být jeho podpora, ale né jako jsem jí byla do teď, ale aby přímo jen mě mohl říct "El děkuju za podporu", aby mě zpíval, mě se díval do očí, aby mě obejmul a nezapomněl na mě po 10-ti vteřinách ve chvíli kdy se bude objímat s jinou jeho fanynkou, protože to je jeho práce. Chci aby mě objal, protože to bude potřebovat, aby přišel za mnou sám od sebe. Chci toho tak moc? Vlastně ano chci a přitom můžu být ráda za to, že já měla možnost si s ním aspoň psát.

Já:

To se totiž povede jen mě Louisi :D Už jsem si myslela, že jsi na mě zapomněl.

Louis:

To asi ano. Na tebe nikdy zlato :*

Já:

Louisi, mohu se na něco zeptat?

Louis:

Samozřejmě ptej se na co chceš ty zvědavko :*

Já:

Hahaha.. Jen mě tak napadlo proč, i když jsi otevřel moji zprávu, tak jsi mi odepsal. Mohl si dělat jakože nic, ale ty jsi mi napsal. Chci vědět jen proč.

Chvíli zpráva nepřicházela, možná přemýšlel co mi napsat, ale za pět minut se obývákem roznesl zvuk mého mobilu, který jsem si zesílila.

Louis:

Popravdě? Nejdřív jsem to chtěl ignorovat ovšem tvá poslední zpráva mě zaujala. Už dlouho se mě nikdo nezeptal jaký jsem měl den za to ti děkuju. A pak už to jelo přečetl jsem všechny tvé zprávy, podíval se na tvé fotky a tak začalo naše psaní.

Usmívala jsem se do mobilu. Jen jedna zpráva tohle zajistila, jen jedna zpráva ho odradila od toho aby zavřel svůj mobil a dělal, že mou zprávu nikdy neviděl.

Já:

Děkuju Louisi za upřímnost. :)

Louis:

To je samozřejmost :)

Já:

V tomhle světě určitě není.

Louis:

Pro mě je.

Já:

:)

Louis:

:)

Já:

:)

Louis:

:)

Já:

To by stačilo :D. Louisi?