Maybe someday (L.T.)

Princess

Den se linul. Seděli jsme po celou dobu na gauči a já se snažila o naštvaný výraz ovšem, když Louis na mě začal dělat xifty moc dlouho mi to nevydrželo. K obědu jsme si koupili pizzu. Mě koupil Hawai a sobě si koupil se zeleninou. Takové obědy jsou vždycky nejlepší. Vzala jsem do ruky svůj mobil, protože jsem už dlouho nenapsala nic nového. Mám jednu "knížku" kde se zabývám různými věci. Dneska jsem se rozhodla napsat o sebepoškozování. Nenápadně jsem se podívala na svoji levou ruku, kde se jevila ona jizva. Otevřela jsem nový list a začala jsem psát.

Cítíte se někdy na dně? Máte pocit, že vás nikdo nemá rád? Že nic nezvládnete? Stalo se ve vašem okolí něco zlého? Pokuď ano a vy máte smíšené pocity a chcete se jich zbavit nikdy nesahejte po té jedné stříbrné věci. Žiletka. Věřte mi nebo ne jednou jsem se cítila též špatně. Lidi ve třídě mě z většiny pomlouvali, smáli se mi a já toho měla víc než dost. Snášet tohle roky v kuse bylo opravdu hrozné a i když jsem se snažila usmívat a dělat, že mě to netrápí, trápilo. Všechny emoce jsem nechávala schované pod tou maskou. Bohužel po nocích jsem plakala do polštáře. A pak jednou jsem slyšela jednu dívku jak mluví o té věci jak jí moc pomáhá vše zvládnout. Nechápala jsem to. Vypadala v pořádku a proto jsem tu noc sáhla po té stříbrné věci. Držela jsem ji blízko své ruky a strašně jsem se bála. Pomalu jsem přejela po zápěstí. Na mé ruce se objevila první slabá čára, ze které se spustilo nepatrné množství krve. Potom jsme to zkusila znovu a znovu. Měla pravdu. Na chvíli jsem opravdu přestala vnímat bolest psychickou, protože jsem vnímala bolest fyzickou. Ale všechno to je jen v hlavě, problémy se takto nevyřeší. Bohužel pro mě já neměla dost. Malé jizvy se do týdne ztratili jakoby tam ani nebyli proto jsem opět přiložila žiletku ke své ruce. Naštěstí pro mě jsem tentokrát ji dala o dost víc nahoru. Rychle jsem přejela po své ruce a to bylo i naposledy co jsem to udělala. Z mé ruky nejdřív nic neteklo. Viděla jsem rozsáhlou ránu, ve které bylo bílo. Přišlo mi to jako věčnost, ale nebyla. Zanedlouho se z té rány začala valit krev a já nevěděla co dělat. Byla obrovská, celá má postel byla od krve a já si v tu chvíli uvědomila co za hloupost jsem to udělala. Bylo mi 14 let. Nejraději bych vrátila čas a nikdy nic takového neudělala. Do teď tam mám jizvu, která nejde přehlédnout. Nesnáším jí. Nesnáším sebe za to. Možná proto když mě náhodou potkáte mám ráda dlouhé cardiganky co to skryjí. Bohužel pro mě přes léto, když mi je teplo nosím krátké trička takže svoji ruku vždy dávám do takové pozice aby to někdo neviděl. A teď si to vezměte, stojí vám to za to? Pokuď jste na to někdy pomysleli tyto myšlenky ihned odstraňte z hlavy. Nepomůže vám to. A až budete starší budete toho litovat. Já toho teď lituji a budu toho litovat do konce svého života. Mějte sami sebe rádi, je to velmi důležité. Každá z vás je dokonalá dívka s velkým srdcem. Nikdo a nic nestojí za to aby jste své tělo poškozovali. Prosím vás nezkoušejte to, tohle není správné řešení. Vždy, když se podívám na svou levou ruku vidím tak část svého života, který bych nejraději vymazala. Vidím tam něco co mi bude tuto etapu připomínat do konce života. A proto až jednoho dne budete držet tuto věc a já doufám, že ne, vzpomeňte si na mě a zeptejte se sami sebe. Stojí vám za to mít do konce života jizvy, když se tím nic nezpráví?

Zatím E.T.

E.T. je mé značení. Znamená to Eleanor Tomlinson, vcelku směšné, když Tomlinson sedí teď vedle mě.
Několikrát jsem si to přečetla a snažila jsem si to doupravit. Louis se pokojně díval na televizi, kde dávali zajímavý film. Když vše vypadalo tak jak jsem chtěla zveřejnila jsem onen příběh na Wattpad. Odložila jsem mobil a zadívala jsem se na film, který sledoval Louis.

....

Leželi jsme na gauči a když se blížila druhá hodina tak se Louis z ničeho nic zvednul.

"Vstáváme princezno jedeme na výlet." řekl tím svým pronikavým hlase, který tak miluju. A to oslovení, opět mé tváře museli chytat červenou barvu.

"A řekni mi kam ať vím co na sebe." sladce jsem se usmála, ovšem on nasadil vítězný úsměv a já věděla, že mám smůlu.

"Poradím ti, neber si šaty a vem si třeba džíny, tričko a mikinu bude tam lehce foukat." zasměje se při slově foukat a já se pomalu bojím co vymyslel. Popravdě doufám, že nemyslí nějaký výstup a nebo let balónem to je takové moc romantické nebo aspoň mě to přijde. Let balónem pro dva lidi je spíš pro zamilované páry no nemám snad pravdu? Slabě si povzdechnu a nakonec se teda zvednu od televize a jdu se obléknout. Když dojdu do svého pokoje jdu rovnou ke kufru, který bych si mohla vybalit. No teď ne na to rozhodně nemám čas. Vezmu si černé kalhoty, které jsou lehce rozervané na koleni, bílé tílko a na to růžovo-bílou bundu. Do ruky si vezmu své boty značky Pumy, které jsou vhodné jak na výstupy tak i pro něco kdyby mě vzal někam aby mi mé boty neuletěli, protože vážně nevím co od Louise očekávat. Popravdě by mi bohatě stačil London Eye to bych si popravdě i přála, ale třeba tohle bude o dost lepší a zábavnější než se projíždět v uzavřeném kole.

Kdybych v tuhle chvíli věděla co mě čeká raději bych šla na dětský kolotoč.
_____________________________

Tuto kapitolu jsem pojala tak trochu jinak. Vše co píšu v tomhle příběhu myslím doopravdy vážně. Pokuď vás nebavila tak to naprosto chápu, protože nebyla vůbec záživná, ale nebojte příští bude zase taková adrenalinová tak doufám, že jsem vás nějak moc nezklamala.

Snad se i tak líbí.

Hlasujte, komentujte ❤

S láskou Kthxx❤