Solangelo- Láska nezná čas

"To jako vážně?!"

Seděl jsem na sedadle, když se začalo letadlo třást. "Připoutejte se prosím. Prolétáme oblastí turbulencí" Křečovitě jsem se chytil opěrek a zavřel jsem oči. "To bude v pořádku, Nico" řekl Will. Najednou jsem uslyšel řev. Rychle jsem otevřel oči a co jsem neviděl. Úplně v zadní části letadla byla obrovská nestvůra a mířila k nám. Vždyť to je... "Wille rychle k zemi, to je chiméra" zakřičel jsem a strhnul Willa na zem. Cítil jsem na zádech obrovský žár a ucítil jsem smrad spáleniny.

Zkusil jsem se pohnout, ale nešlo to. Jakmile jsem se trošku pohl celá záda se mi rozhořela bolestí. Co teď budu dělat? Will se vyhrabal z pode mě a podíval se na moje záda. "Já tu čičinu zabiju!" Asi to mělo znít strašně naštvaně, ale se slovem čičina? Měl bys na tom zapracovat Wille.

Zatmělo se mi před očima. "Wille... Ten obojek" Hlava mi spadla na podlahu letadla. Ze všech sil jsem se snažil udržet se vzhůru. Ozýval se zvuk natahující se tětivy a řev nestvůry. Něco dopadlo vedle mě. Blonďatá čupřina. Willovo čupřina! "Můj meč..." Nestihl jsem už říct nic dalšího a Will už byl na nohou. Nikdy nebyl dobrý šermíř. 'Otče, jestli mě u všech vybuchujících zombií slyšíš, tak nám pomož. Přivolej Echydnu.... Echydnu.'

Asi jsem na chvíli omdlel, ale probral mě Will pořádným plesknutím po tváři. "Mám to Nico, nevím co s tím chceš dělat" zakašlal "ale pospěš si"

Na známce bylo napsáno:
CHIMÉRA- VZTEKLÁ, CHRLÍ OHEŇ, JEDOVATÁ- V PŘÍPADĚ NÁLEZU VOLEJTE PROSÍM TARTAROS - 1. 954.

Sevřel jsem známku ve dlani a opakoval číslo vyryté na známce. Známka mi v rukou zazářila modrým světlem a přede mnou se objevila Echydna, matka všech monster. "Ale, ale s-synku. Copak tohle se dělá?" zasyčela Echydna se svým rozeklaným jazykem. Pootočil jsem hlavu směrem k chiméře a viděl jsem, jak se zastavila v pohybu, který by rozsekal Willa na drobnější plátky než šunku.

"Čeká tě minimálně padesát let v boudě. Je ti to jasné, synku?" Chiméra zakňučela. "To musí být hodně velká bouda. Nekoupíte rovnou rodinný domek?" zeptal jsem se a Echydna se zasmála, teda zasyčela, no asi zasmáčela.... LOGIKA. "Děkuji, že jsi našel mého synka, syne Hádův" To on našel mě... Ale Why not? Echydna se i s chimérou rozplynula v šedivém kouři páchnoucím zatuchlinou. Jsem si říkal, že by mě mohla třeba zahojit záda nebo něco, tak si ne no....

"Ach Nico, hned se o to postarám" řekl starostlivě Will a vytahoval z batohu lékárničku. "Drazí cestující, už jsme za oblastí turbulencí. Přeji příjemný zbytek letu" řekla letuška u palubního mikrofonu. "Vůbec možné, že ti lidé ani nezaregistrovali obrovského lva s ocasem jedovatého hada?"
"Mlha je mocná věc, Nico" řekl Will znalecky. "Mluvíš jako Cheirón" Will se zasmál a já ucítil v zádech neskutečnou bolest. Poslední co si pamatuju je, že Will měl v ruce nožík a to se mi VŮBEC nelíbí!

Tak jo... Očekávám, že si teď nahekujete můj mobil, zjistíte adresu a přinesete si dva kufry plné ostrých kamenů. Pak mě zavřete u nás ve sklepě a mučit mě tím, že na mě budete mluvit něco o matice. Tak já doufám, že si to rozmyslíte, popřejete mi štěstí k přijímačkám a já se budu pokoušet psát každou volnou minutu svého života. :) SabineRiddle