Solangelo- Láska nezná čas

"Říká vám něco slovo klid?"

"Co si pamatuješ ze včerejška, Nico?"

"Nic, vůbec nic" Až na ten sen.
Will mlčel a díval se na hladinu onoho potůčku. V jeho očích byl velice zvláštní odlesk a já měl pocit, že mám vědět něco co nevím. "Stalo se včera něco důležitého Wille?" zeptal jsem se s opatrností v hlase. Will se na mi upřeně podíval do očí a mě z jeho pohledu poskočilo srdce.

"Ne, vůbec nic" To by se ale tak dychtivě neptal jestli si něco pamatuji. Zdá se mi, že nám tady Solace něco tají.
"NICOOO... KDE SEŠ? SHÁNÍ TĚ CHEIRÓN" Volal jako na lesy Jason.
"Řekni Jasonovi, že tam už jsem, jo?"
Zvedl jsem se ze země a chystal se odejít. "Hmm.... Ne. Nikam. Půjdeš hezky po svých. Žádné cestování stíny, žádné námitky a neuslyším žádné debilní kecy, jak moc je tohle stupidní, rozumíš?"

U Hádových fuseklí. Willovi totálně přeskočilo. Myslel jsem si, že je střelený už před tím, ale teď? Totální magor.
Dal jsem se na rychlí úprk. Neohlížel jsem se a prostě utíkal. Otočil jsem se a viděl jsem Willa, jak tam stojí a vyjeveně čučí na místo kde jsem předtím stál. Otočil svůj pohled ke mě a já ten svůj odvrátil. Předemnou se tyčil obrovský strom. Náraz za 3....2....1. Pocítil jsem chlad a otevřel oči. Všude byly stíny. Právě se zase nacházím nikde, no bezva. Mohla by tu být alespoň zmrzlina?

Rozeběhl jsem se ke dveřím. Ano, jsou tady dveře. Otočil jsem klikou a připadal jsem si, jakoby mě někdo nakopl do zadku a já spadl na tvrdou zem. Byl jsem před hlavní budovou. Zvedl jsem se ze země a rozeběhl jsem se za Cheirónem. Cítil jsem se slabý. Opravdu nechápu proč tam nemají zmrzlinu, no chápete to? Šel jsem chodbou do známé místnosti s krbem a hlavou levharta Seymoura.

Cheirón seděl ve svém křesle a zamračeně se díval do plamenů.
"Co se děje, Cheiróne?"
"Posaď se, chlapče" Pozdvyhl jsem obočí a posadil se do protějšího křesla.
"Naše Orákulum, Rachel řekla nové proroctví a ty musíš jít na výpravu"
"A nechtěl byste mi říct, jak zní ono proroctví" zeptal jsem se s kapkou sarkasmu v hlase. Cheirón se uchechtl. "Jak myslíš:

Syn smrti na vzdálenou pouť vydá se,
ztracené ať zas opět navrátí se.
Nejdřív blesk a koruna bratrů,
a teď na smrti je,
aby objevila cestu ke světlu.
Do konce kalendy čas máš,
jestli něco zdrží tě
tak bohové stujte při nás.

Na místo za bohy vydáš se,
ale jestli myslíš Aljašku,
mýlíš se.
Jen na tvém zdaru záleží,
jinak hněv boží,
náš svět navžd-"

"DI ANGELO!!! Já tě zabiju, neříkal jsem ti, že NEBUDEŠ cestovat stíny? A co jsi udělal?" Will rozrazil dveře a probodával mě pohledem: Nedodržuješmojepravidlaazatotězabiju
Tak jo. Mám dojem, že se nenápadně nechám sežrat Seymourem.
"Wille, prosím uklidni se. S Nicem tady řešíme vážnou věc" řekl klidně nasupenému mladíkovi kentaur.
"VÁŽNOU VĚC!? Je snad něco důležitějšího než jeho zdraví?"
"Nico se musí vydat na velice důležitou výpravu a potřebuje se prospat"

Snažil jsem se co nejměně nápadně proplížit se pryč, ale Náš rozzlobený Willoušek mi zatarasil cestu.
"Tak tím pádem jdu s ním. Potřebuje osobního lékaře" zákeřně se na mě zašklebil. "Ne, nikam nejdeš. Buď si hezky tady á...á sbírej třeba jahody"
Musel jsem se plácnout do čela. 'Dobrá práce di Angelo, zase jsi ukázal své nepopiratelné improvizační schopnosti'
"Nico podle mě to není vůbec špatný nápad" řekl Cheirón a mnul si vousy.
Ježiši. Co mi zbývá? "Tak fajn, ale varuju tě, jestlu budeš mít nějaký doktorský kecy svážu tě a nechám poslat Hermovou expresní službou zpět do Tábora. Jasné?" zvedl jsem jedno obočí.
"Už se velice těším na společně strávené chvíle"

Boha lidi. Já si myslela, že se zabiju. Wattpad mi tu kapitolu 2x smazal. Poprvé ok. Ale podruhé? Málem mě štrejchlo. I přes to doufám, že se vám nová kapitolka líbí a brzo očekávejte další :) -Sába :3