Solangelo- Láska nezná čas

"Edgar nám zachránil život"

Moje oči se začaly pomalu otevírat a já jsem zamžoural na velký šedý flek přede mnou. Avšak když se můj zrak zaostřil, spatřil jsem ohavný obličej s vyceněnými žlutými zuby a s odporným úšklebkem na rtech. "Co se to...?" Zamumlal jsem a teprve v tu chvíli mi došlo, že jsem pověšený za nohy a shlížím do kotle s bublající vodou. Tahle situace mi připomněla, když mi jednou Jason vyprávěl jak spolu s Piper a Leem byli v podobné situaci, ale Leo je zachránil.

My žádného Lea nemáme. Mám tady jen kňučícího Solacea, který mi teď asi k ničemu nebude.
"Hele! Ten jeden se už probral!" zařvala ta ohyzdná tvář, tak hlasitě, že se podzemními prostory šířila ozvěna jeho hlasu. Ozval se šum a z chodeb se začaly dostavovat další nestvůry. Byl tady pár telchinů s vyceněnými zuby, drakéna, která si v rohu místnosti brousila svojí dýku a tlupa pekelných psů vrčících naším směrem. Vypadalo to, jako banda odpadlíků.

Najednou jsem uslyšel dusot a když jsem zjistil, že máme čest s obrem, tak o tři hlavy větším než ten, co stál vedle mě, a že má kolem krku uvázaný náhrdelník z kostí, tak jsem zase málem omdlel. Do čeho jsme se to sakra dostali...

Obr vůdce (jak jsem ho pojmenoval) si sedl na svůj nejspíše trůn a zašklebil se na mne. S radostí bych se na něj zašklebil zpátky, ale bohužel jsem byl rád, že jsem při vědomí a hučení krve v mých uších, byl ten nejmenší problém.

"Vítám Vás, mí drazí! Děkuji, že jste nám prokázali tu čest a stanete se naší večeří!" Nestůry souhlasně zabučely. "Ále to nestojí za řeč, pane..?" "Říkají mi Kostilam!" zaburácel slavnostním hlasem až se provazy, na kterých jsme byli s Willem uvázaní dali do pohybu a my se začali pomalu otáčet. A to ho probralo. Slyšel jsem jak se mu zadrhl dech, když uviděl tu nestvůrnou podívanou pod ním.

Podíval se na mě s vyděšeným pohledem a já v tu chvíli dostal nápad jak nás odtud dostat, i když jsem věděl, že mě za to později Will zabije. Byli jsme přeci v podzemí, cítil jsem duše mrtvých, co tu zemřeli rukamu a... ploutvemi těhle monster. Začal jsem se soustředit a nechal jsem ožít krysí kostru, aby překousala naše provazy. "Wille, musíš ho zaměstnat. Dostanu nás odsud" sykl jsem. "Dobře Nico, ale jestli to nevyjde, tak.... Měl jsem tě moc rád" řekl a otočil se čelem ke Kostilamovi. "Velice nás těší, ó převeliký vůdče" Já jsem byl ještě trochu zmatený z Willových slov a cítil jsem jak krysa zpomaluje ve své práci. Začal jsem se tedy soustředit na překousání provazů.

Obr hrdě vypnul hruď a prohlásil. "Konečně tady máme důstojnou návštěvu této společnosti. Společnosti, kterou jsem vytvořil. Všem co tady vidíš jsem dal střechu nad hlavou. To díky mě jsou všichni ještě naživu" To je ale chvástal... pomyslel jsem si. Will však hrál svojí roli naprosto dokonale. "Jaká velkorysost! Kéž by všichni byli jako vy. Ale chci se na něco zeptat. Používáte pro vaření svých hostů chilli?" Podzemím se rozlehlo úplné ticho. Naprosto nikdo nechápal, co to právě Will vypustil z úst. Ani já ne a že už jsem toho od něj slyšel opravdu dost. "Cože prosím?" zeptal se nechápavě Kostilam a podrbal se na zátylku. "No chilli přeci. Copak jste nikdy neslyšel jak je to dobré pro zvýraznění chuti a navíc nestvůrám jen prospívá" řekl Will se založenýma rukama. "Opravdu, člověče? No jestli je to opravdu jak říkáš.." zvedl se z trůnu a došel k železné skříni v tu chvíli jsem cítil, jak provaz povolil a já musel být opravdu opatrný, abych neskončil v kotli.

Již volný jsem se rozeběhl ke kupě harampádí, kde se na vrchu povalovaly naše zbraně. Uchopil jsem svůj meč a než se ten obr, co hlídal kotel vzpamatoval, tak z něj zbyla jen hromádka žlutého prachu. Podařilo se mi přeseknout Willovi provazy, když v tu začal Kostilam řvát. "Chyťte je! Uteče nám naše večeře!" A sám popadl obrovské kladivo. Věděl jsem, že naše šance jsou mizivé. Podařilo se mi odrážet útoky nestvůr, dokud si Will nevezme svůj luk a šípy. "Co ti tak dlouho trvá, to si tam snad upravuješ vlasy?!" zakřičel jsem a odpovědí mi bylo uražené odfrknutí. "Mizíme, di Angelo" řekl Will a vystřelil šíp do stropu. Nic se nestalo. Šíp tam zůstal zabodnutý a Kostilam se rozchechtal. "To je všechno, co svedeš?" zeptal se a přitom se zajíkal smíchy. "To teda rozhodně není" ušklíbl se Will, chytil mě za ruku a pelášil pryč.

Zrovna když jsem se chtěl zeptat, co to mělo být tak šíp explodoval a celá místnost za námi se sesunula. Běželi jsme a neohlíželi se dokud jsme nenašli cestu ven z toho úkrytu.
"Uf.. Tak to bylo teda něco" rozdýchával to Will. "Jo. Málem jsme skončili jako polívka" Will zvedl hlavu a usmál se na mě, když se však podíval na moje rameno s výkřikem odskočil. "Co to sakra je?!" ukázal prstem na schoulenou kostru krysy ucelené u límce mého trika. "Takhle krysa ti zachránila život" mrkl jsem na něj. Will to chvíli zpracovával, ale najednou se mu v očích objevil vztek. "Ty jsi použil magii, i když to máš zakázané od tvého osobního lékaře tedy mně. Jak ses mohl opovážit to porušit?!" Takhle se tam Will chvilku vášnil a když konečně domluvil, tak jsem řekl. "Myslím, že tu krysu pojmenuji Edgar, líbí se ti jméno Edgar?" pohladil jsem krysu po páteři. Zavrtěla kostnatým ocáskem a já to bral jako souhlas. Will chtěl něco říct, ale byl přerušen řevem, co vycházel z toho bunkru. "Musíme rychle pryč" řekl jsem a tentokrát jsem to byl já, kdo Willa chytil za ruku a utíkal s ním co to šlo.

Po dlouhém běhu jsme se konečně dostali do civilizace. Ano, zní to jako kdybychom se právě vrátili z pustého ostrova, já vím. Bylo to malé přístavní městečko, kde jsme se mohli dát trochu do kupy a k našemu štěstí jsme se mohli svést lodí spolu s obchodníky, co se právě chystají na cestu do Austrálie. No není tohle štěstí? Začínám mít pocit, že se konečně někam posouváme.

Ehm...Ahoj? Dá se takhle dlouhá odmlka ještě vůbec nazvat pauzou? Nevím co se stalo a já přestala používat Wattpad. Až teď, když jsem se sem zase přihlásila a viděla jsem, že i po takové době jsou lidi, co tenhle příběh čtou, dávají mu svoje votes a přidávají si ho do knihoven, tak jsem si řekla, jestli by nebyla škoda ho alespoň nedokončit. Měla jsem tak obrovskou radost, že tenhle příběh někdo čte a úplně jsem zapomněla jak je Wattpad plný skvělých lidí. Tak doufám, že přijměte mojí omluvu, za to jak jsem se sobecky zachovala a vydržíte to tady se mnou až do konce ❤️

P.S. Veselé Velikonoce, Vám všem 🐇
P.P.S. Můžete mě taky sledovat na Twitteru, kde jsem se rozhodla, že začnu být také aktivní. Jméno je @nemcova_sabina 🖤