Solangelo- Láska nezná čas

Kde je zas ta lékárnička?!

Ráno jsem se vyškrábal z postele a protáhl se. Podíval jsem se na budík a zděsil se. Nestíhám!!! Vyletěl jsem z postele do koupelny, rychle se učesal, převlékl a vyčistil zuby. Vzal jsem batoh a hodil si ho přes rameno.

"Lékárničko! Zaspali jsme vstávej. DĚLEJ!" spustil jsem sirénu. Doběhl jsem na vrch k Thaliině borovici a co tam nevidím. Will s připitomělým úsměvem a Cheirón mluvící s Argusem, šéfem táborové ochranky.

"Solacei!!!! Proč jsi mě ksakru nevzbudil?!" zatínal jsem pěsti a měl jsem co dělat, abych mu jednu nevrazil.
"Proč bych tě budil? Máš vstávat včas" ušklíbl se. "Já tě......" Cítil jsem nutkání ho zabít nebo v nejhorším mu alespoň dát přes držku.

Než jsem to však stihl udělat přiklusal k nám Cheirón. "Já sice nevím, kde je země za bohy kromě Aljašky, ale znám někoho, kdo to ví" odmlčel se, aby to nabralo na autentičnosti, což podle mě bylo naprosto zbytečné... "Musíte najít Hestii, ale problémem zůstává, že nemám tušení kde by mohla být"   "V-Vy děláte si srandu, že ano? Hestii, myslíte tu co vypadá na osm a sedí často u ohně?"

Cheirón přikývl. "Vždyť jsem jí potkal, když jsem první den přišel jsem do Tábora" Will i Cheirón na mě vyjeveně zírali. Nebral jsem na to ohled a otočil se. Došel jsem k Thaliieně borovici a vydal se stejnou cestou jako před lety.  Šel jsem po měkké trávě a rozhlížel se kolem. Připadalo mi to  jako, kdybych tudy kráčel prvně. Slunce pálilo a všude byla cítit sladká vůně jahod, když jsem ji uviděl. 

Vlasy stejné barvy jako oheň, do kterého dloubala klacíkem. Zvedla zrak a upřela ho na mě. Její oči byly jako dva doběla rozžhavené uhlíky a zdálo se, že mi vidí přímo do duše, což mohla být pravda. "Paní Hestie" poklonil jsem se. Ona se na mě usmála a mě zahřálo u srdce. Opravdu je to ochránkyně rodinného ohně. "Posaď se ke mě, Nico" Posadil jsem se naproti ní a čekal co řekne. "Vím proč jsi tady a co potřebuješ" "A můžete mi pomoci?" Bylo velice zvláštní malé dívence vykat, ale přeci jenom je to bohyně. "Mohla bych ti pomoci. Máš čisté srdce. Vzpomínáš si jak jsi poprvé přišel jsem do Tábora a místo toho, abys jako ostatní obdivoval všechno co jsi uviděl, tak jsi přišel za mnou?" Přikývl jsem. "A pamatuješ si, co jsem ti tehdy řekla?

 "Jsi ještě malý a čeká tě spousta dobrých i špatných věcí, tak to ale chodí. Změní tě to. Hodně, ale nikdy nepřestaneš být tím kým jsi teď. Člověk se nikdy zcela nezmění. Dokáže zamaskovat své pravé pocity, tak dobře, že ho jiní mají za necitelného, i když je zranitelný. To na vás lidech velice obdivuji, měníte se, vyvíjíte se. To já tady budu sedět stovky let a nezestárnu ani o den. Proč ti ale tohle všechno říkám? Musíš si v pravý čas přiznat kdo jsi a přestat se schovávat za kamennou maskou. Možná to bude trvat dlouho nebo jen pár dní, ale až přijde čas znovu si popovídáme a já ti řeknu co dál"

Hestia se spokojeně usmála. "Výborně, Nico. Jsi opravdu ten správný. Myslím, že proroctví už znáš, že?" Přikývl jsem. "Skvěle. Nemůžu ti pomoct najít to co hledáš, protože na to místo nesmí žádný bůh ani vkročit, ale můžu ti říct co a kde máš hledat" Odmlčela se. Co mají všichni s těmi odmlkami?  "Před pár dny se ztratila Héřina Lotosová hůl. Nikomu to neřekla, nikdy by nemohla přiznat svojí chybu nebo něco podobného. Já myslím, že vím co se děje, ale nechci to přivolávat." Na nebi se zahřmělo. "Nemám moc času. Musíš jít se svým přítelem do Brooklynu. Ano, to je to místo, kam bohové nemohou. Víc ti boužel říct nemůžu, mladý hrdino. Sbohem a hodně štěstí" dořekla a rozplynula se do obláčku kouře stoupajícího k obloze.

Jako v mrákotách jsem se vrátil nahoru za Willem a Cheirónem. Vypověděl jsem jim skoro vše co mi Hestia řekla. Pomlčel jsem o tom s emocemi. "Že mě to nenapadlo. Brooklyn. Musíte být opatrní" Podal nám batohy se vším potřebným a my nastoupili do táborové dodávky pro přepravu jahod. Argus šlápnul na plyn a my opouštěli Vrch polokrevných.

Ano, já vím jsem strašná a zasloužila bych, aby do mě někdo nacpal tolik nektaru a ambrózie, aby mě to spálilo na popel a já pak skončila na trestných polích. Buď jsem neměla čas, náladu nebo jsem napsala pár vět a zadrhla se, ale dneska mě asi osvítil Bůh, protože jsem dostala spoustu nápadů, jak by mohla tahle storka pokračovat. Takže doufám, že tento příběh budete číst i nadále :)      SabineRiddle