Měl jsem srašně zvláštní sen. Bylo to všechno možné... Útržky z minulosti. Barevné tričko, soška, highfife s Annabeth, Percy ve Styxu, Tartaros. Pak také útržky z rozhovorů, pocity v emočních situacích. Připadalo mi, jako bych vypil jed, který byl v Hádově chrámu. Najednou se objevilo Orákulum a Rachel to teda rozhodně nebyla. Byla to ta seschlá můmie, která se po bitvě s Kronem rozpadla v prach. "Nicoooo" To bylo to jediné co řekla, než jsem začal cítit strašně nepříjemný pocit a tlak na mých pažích. Začínal se mi z toho zvedat žaludek a navíc jsem ucítil štiplavý pocit v očích.
Zamrkal jsem a porozhlédl se po zamlžené místnosti. Nademnou se skláněl Will a pořád držel moje ramena. "Už mě můžeš pustit" slabě jsem se pousmál. Will se zakřenil a opravdu sundal svoje ruce z mých paží. "Co se stalo?... A proč je tady, tak zakouřeno?!" "To je něco jako výluh z ambrózie, prostě Justaapollonchildsthings" Začal jsem se smál a ucítil bodnutí v zádech. Můj úsměv se zkřivil v bolestný škleb. "Měl by si odpočívat"
Lehl jsem si zpátky a najednou jsem se vyšvihl zpět do sedu. Kašlal jsem na bolest, která propalovala moje záda. "Proč si měl sakra v ruce nůž?!" Will se podrbal na zátylku... "No... Chtěl jsem, aby si měl pohodlí" Podíval jsem se kolem mě a všude byla plyš. A když říkám všude, tak myslím fakt absolutně všude. Zaječel jsem a začal s Willem třást. "Posedl tě Oktaviánův duch?! Nebo je to jen úchylka Apollónovců? Mluv se mnou! Co budu dělat?! Ale ty jsi medik ne žádný věštec nebo co to Oktavián vůbec byl!"
"N...Nico nech t-toho. Motá se mi hlava" žvatlal Will. Jujky :3 . Já nerad... Will si promnul spánky a zavřel oči.. "Ty idiote.... Takhle se mi odvděčíš zato, že nemusíš spát na nějakém kusu šutru?! Vážně Nico? Vážně? Oktavián byl prostě imbecil a uráží mě, že mě k němu přirovnáváš" zkřížil si ruce na hrudi. Koukal jsem se na něj jako na zjevení. Will nikdy nemluvil vulgárně... Nebo si to alespoň nepamatuji. "Tak promiň no, ale věř mi ,proč to říkám. Když jsem věděl o obou táborech jen já a párkrát jsem ho navštívil bylo to snad horší než v Tartaru" Willovo výraz změkl a já si oddychl.
Schodil mě do té plyše a já si říkal, co to k Hádovo ponožkám dělá. Né, že by mi to nějak vadilo... Asi jsem se červenal, protože Will se zasmál. Naklonil se nade mě a obličej mě pár centimetrů od toho mého. Říkal jsem si, že se mě chystá zlechtat nebo ještě líp políbit, ale ten zmrd mě podebral a obrátil mě zády navrch. "A teď drž" řekl. Otočil jsem hlavu, abych viděl, co jde dělat. Vzal mělkou mističku a přisypal do ní bílý prášek, který mi byl až moc dobře známý. Byl to ten léčivý prášek z rohu jednorožce. Zamíchal onu mast v mističce a nabral si do dlaní. "Ne! Počkej! Co to d-?!" Will mi zatlačil rukama do zad a já zařval. Jakože opravdu zařval. Tohle si vypiješ, Solacei!
Vítám vás u nové kapitoly :) Chci se zeptat, dělá tady někdo taky tenhle rok přijímačky na SŠ? Jestli jo, napište mi třeba i kam se hlásíte :) Já zkusím gympl a počítačovou grafiku :D Jooo.... A jen tak By the way... Jak se vám líbí nový cover? :)
SabineRiddle
ČTEŠ
Solangelo- Láska nezná čas
ФанфикWill Solace? Nikdy bych neřekl, že se zamiluju do Appolónovce, ale je to tak. Moje jméno je Nico di Angelo. Můj otec? Hádés. Dřív jsem byl zamlklý a zlý, protože jsem byl nešťastně zamilovaný do Percyho Jacksona. Teď mám nový smysl života. Willa. My...
