Solangelo- Láska nezná čas

Procházka Brooklynem s týpkem s krokodýlí hlavou

Rozešli jsme se přes most, a když jsme byli v polovině začala kolem nás hučet voda. Vytáhl jsem pro jistotu svůj meč ze styxského železa a Will přeměnil svůj batoh na luk a toulec plný šípů. "Tak tohle mě musíš někdy naučit" "Oukej Nikouši, ale myslím, že teď nato není ta správná chvíle" řekl a natáhl tětivu luku.
Najednou voda vystřelila do vzduchu a začala se formovat do podoby dvoumetrového týpka. Vypadal jako člověk,ale najednou je mu protál nos a zezelenala kůže. "Řekové!!! Vypadněte z posvátné půdy nebo vás dám svým synům"  Najednou se z vody vynořil bílý krokodýl s růžovou tlamou. "Až řeknu tři, tak zdrháme ok?""Tak TŘI" 

Zdrhal jsem jak nejrychleji to šlo a slyšel jsem Willa křičet nadávky na mou osobu. Začal jsem se nekontrolovatejně smát a plnou parou jsem do někoho narazil. Hodil jsem záda na asfaltovku a slyšel jsem nadávky nějaké holky. Sedl jsem si na zadek a podíval jsem se, do koho jsem to vlastně vrazil.Byla to nějaká blondýna s červeným pramenem ve vlasech a velkých vojenských botách. Nad ní stál chlapec s tmavou pletí  a koukal naprosto vyjeveně.

Will mě doběhl a začal se taky smát. "Anupe?" zeptala se ta blondýna. " WTF?! Kdyžtak už Hádův synu. Anup. To zní jak nějaká sušenka. Wille připomeň mi ať pojmenuju svojí značku sušenek Anupky" Teď už se na mě koukali jako na naprostého šílence. "Jsem Carter a tohle je Sadie... Musíme rychle zmizet, pojďte" Pomohl mi vztát, když jsme uslyšeli strašný řev. "Je blízko.." Rozeběhli jsme se pryč, mě neznámo kam. Ten týpek jménem Carpet... Ne pardon Carter vyndal z brašny nějakou vycházkovou hůl. To se teď fakt hodí. Něco k ní zašeptal a špica se rozzářila modře. Hodil ji ta sebe a ta hůl se začala měnit na nějakou šelmu. "Wáááuu" "Na dlouho ho to nezdrží, musíme přidat, za chvíli tam budeme"

Běželi jsme a najednou se za námi objevila minimálně pětimetrová vlna, na které jako na surfu jel ten krokouš. Vlna se zvedla do výšky a pak nás spláchla a táhla pryč. Snažil jsem se o něco zachytit, ale nešlo to. Připadalo mi, že se splachuju v obřím záchodě. Najednou jsem ucítil tlak v žaludku a jak mě někdo chytil za zápěstí. Najednou jsem vystřelil z vody jako střela a dopadl společně s někým na tvrdou zem. Vykašlal jsem vodu a promnul si oči. Vedle mě jsem viděl sedět Cartera a nademnou byl zrovna letící Will s tou blondýnou Sandy. Ne Sadie. To byl pohled. Dopadli poblíž nás a já jim šel napomoc. Zvedl jsem Sadii a ona na mě tak zvláštně koukala. Provedl jsem něco? Mám něco ve vlasech? 

Carter se zvedl a vůdcovským hlasem řekl. "Já Carter Kane, následník cesty Horovi, syn Usira a jeden z porazitelů Apopa. Beru si tyto dva pod svoji ochranu, Sobku. Takže tě žádám opusť toto místo. Jinak počítej s hněvem mím a Horovým" Páni... Vypadá jak vůdce, i když vůbec nemám potuchy co to mele. Sobek naštvaně zařval, probodl mě naštvaným pohledem a zmizel v zeleném dýmu.

"Co to u všech bohů bylo?" zeptal se Will."To byl Sobek, bůh krokodýlů. Teď ale pojďte dovnitř, tam budeme v úplném bezpečí"

"Musíte projít zkouškou, otevřete dveře" "Jako really? Otevřít dveře?" Přešel jsem k nim a vzal za kliku. Hotovo. Otevřel jsem úplně v pohodě a Carter na mě zíral s pusou dokořán. "Tak jdeme?"

Moc se omlouvám, ale momentálně nemám mobil a ještě minimálně 2 měsíce mít nebudu. A na počítač nebo notebook mo často nechodím, takže se pokusím psát co nejčastěji. Také doufám, že se vám kapitola líbila a chtěla bych vám moc poděkovat za tolik votes a reads. Jste nejlepší :)

SabineRiddle