Jedna pro dva [Marcus&Martinus CZ]✔

Kapitola 1

Nemůžu si nijak stěžovat. Když máte slavné a bohaté rodiče, nemáte to zrovna jednoduché, jak by se zdálo. Co se týče přátel, jste vlastně s úsporami úplně na dně. Ale co. Stejně většinu času trávím u sebe v pokoji a navrhuji. A pak další týden strávím v ateliéru a dávám svůj návrh do tělesné podoby.

Většina věcí, co nosím na sobě je z mojí vlastní tvorby, ale to nikoho až na mojí mamku nezajímá. Často říká, že až vystuduji budu slavnější než ona. Ale mě jde jenom o můj sen. Mít vlastní módní salón s vlastní značkou...

,,Slečno Blactrová, mohla byste prosím odpovědět na moji otázku?"

Bože, jak já nenávidím, když nám někteří učitelé vykají.

,,Nemůže," ozval se ze zadu Alois, ,,beztak si představuje svůj nadcházející život. Obklopena oblečením, jejím jediným přítelem."

Všichni se začali smát, ale mě do smíchu nebylo. Kdyby tak jednou byli v mojí kůži, hned by změnili názor.

,,Aspoň má nějakou budoucnost pane Quetere na rozdíl od někoho," zastala se mě k mému překvapení profesorka. ,,Slečno, pojďte prosím k tabuli."

Vstala jsem a snažila se nevšímat si opovržlivých pohledů spolužáků. Postavila jsem se před tabuli a čekala na rozkazy z učitelčiny strany.

,,Piš, druhá odmocnina z 125 mínus 13 na druhou, to celé děleno 13."

Nic jednodušího fakt vybrat nemohla. Do třiceti sekund jsem měla příklad vypočtený a jako vždy jsem dostala za jedna.

Zazvonilo a já si sbalila věci. Do konce vyučování chyběla poslední hodina, zeměpis. Na ten jsme měli třídního, takže jsem se nemusela bát dalších urážek ze strany spolužáků. V jeho hodinách si to nedovolovali.

Posadila jsem se do svojí tradiční první lavice a vytáhla si věci. Místo vedle mě zůstalo jako vždy volně, tak jsem si dala nohy na židli a vytáhla IPhone.

,,Hele Blactrová," ozvalo se nade mnou a já neochotně vzhlédla.

,,Co potřebuješ Bleer?" zeptala jsem se a snažila se neznít otráveně.

,,Poslyš," sundala mi nohy ze židle a sama se na ni posadila, ,,za měsíc budu mít narozeninovou oslavu a hodil by se mi nějaký ten nový Outfit."

,,Jasně, tak si někdy přijď vyřídit objednávku," pokrčila jsem rameny a postavila se, protože právě vešel do třídy učitel.

,,Bezva, díky," usmála se kupodivu mile a odešla si sednout na své místo.

Teprve teď jsem si všimla, že společně s třídním přišli i dva stejní kluci. Dvojčata. Několik holek ve třídě vydechlo či tiše vypísklo.

Co zas řeší? Sice ti kluci byli pohlední a hezcí, ale že bych kvůli nim byla v sedmém nebi? To fakt ne.

,,Teď mě všichni poslouchejte!" zjednal si ticho profesor. ,,Tohle jsou vaši spolužáci na následující měsíc, Marcus a Martinus Gunnarsenovi."

Většina holek opět vypísklo a začalo mávat nebo si přesedat, aby měly vedle sebe místo.

,,Ticho tady bude!" zařval třídní, ,,kluci je mi líto, ale samostatná lavice není zatím k dispozici. Zatím si sedněte k někomu, kdo sedí sám."

Jeden z nich si sedl do zadní lavice k Johnovi a ten druhý se usadil přesně vedle mě. To jsem fakt potřebovala, aby mi ty kravičky záviděly ještě tohle. Jen ty pohledy mě doslova otravovaly.

~Je to tu! Nová story. Doufám, že se vám bude líbit stejně, jako ten minulý....~