Jedna pro dva [Marcus&Martinus CZ]✔

Kapitola 13

Někdo do mě drcnul a já sletěla z postele. Rozespale jsem zaklela a pokusila se zvednout. Uchopily mě něčí silné paže a pomohly mi zpátky na postel.

,,Promiň," podíval se na mě omluvně Marcus, ,,asi jsem ti neřekl, že se ve spánku dost převaluju."

,,V pohodě," uhladila jsem si stojící vlasy a dala mu pusu, ,,stejně je čas vstávat." Při pohledu na budík mi bylo hned jasné, že dopolední svačinu už nestihnem.

Vyhnala jsem Maca z pokoje s tím, že potřebuju čas na holčičí věci a napustila si vanu horké vody.  Byla jsem docela unavená a teplá koupel mi přišla jako přínosnější možnost, než jen rychlá sprcha.

Když jsem si vysušila vlasy, natřela se tělovým mlékem a oblékla se, vyšla jsem z koupenky. Na stole na mě čekala horká čokoláda a vedle ní ležela krychlová krabice. Byla na  ní položena obálka s Marcusovým rukopisem:

Pro nejlepší holku na světě <3  P.S. Všechno si nemusíš dělat sama;)

Otevřela jsem krabici a odhrnula papír. Doslova jsem zapomněla, jak se dýchá. V bedně ležely naprosto dokonalé černobéžové šaty s mašlí. Opatrně jsem je vytáhla, obávající se, ať je nějak neponičím.

Přešla jsem s nimi před zrcadlo a pozorněji si je prohlídla. Byly tak nádherné. Někdo zaklepal na dveře. Odložila jsem šaty na postel a skočila Marcusovi do náruče. ,,Já tě miluju."

,,Jsem rád, že se ti líbí," usmál se a dal mi pusu.

Ozval se gong ohlašující oběd a oba jsme se vydali držíce za ruce do jídelny. Všichni už seděli u stolu a Bleer taky. Povídala si s Tinusem a nemohlo mi ujít, že se pod stolem drží za ruce.

,,Včera se vám to nějak protáhlo, ne?" otočila se na mě, když jsme se posadili. ,,Čekali jsme vás dřív a nakonec nikdo nezaznamenal, že jste se vrátili."

,,Tak my, že chodíme pozdě domů?" podívala jsem se na ni s pozvednutým obočím. ,,A kdo od včerejška vůbec doma nebyl?"

,,Já za to nemůžu," pokrčila rameny a ukázala na Tinuse, ,,on mě přinutil."

,,Šla jsi se mnou naprosto dobrovolně," zvedl ruce nad hlavu Martinus.

,,Mimochodem," podívala jsem se s vítězným úsměvem na Bleer, ,,dlužíš mi jednorožce."

***

,,A teď si sem na pódium pozveme ty nejlepší človíčky na světě!" zařval do mikrofonu Martinus.

,,Vy je možná ještě neznáte, protože jsme vám oficiálně nic neřekli, ale jsou to ty nejlepší holky, které jsme poznali!" pokračoval Marcus a mě se začala třást kolena. Bála jsem se pokračování.

,,A co je lepší!" pokračoval Tinus, ,,jsou to naše holky, lásky, které jsme tak dlouho hledali!" Naznačil nám, ať jdeme za ním.

Ne ne ne! Chtěla jsem na něj zařvat, já na to pódium v žádném případě nelezu! Když nám nabídli, abychom během koncertu byly ,,v zákulisí" a dívaly se na ně od tamtuď, nezmínili se ani slůvkem o tom, že by jsme musely vykročit na pódium.

Bleer však můj odpor nesdílela a tlačil mě za kluky: ,,No tak holka vzchop se! Jednou chodíš se zpěvákem, tak se taky tak chovej."

To se ji lehce řekne chovej. Já nejsem taková jako ona, hned do všeho hrrr a natěšená. Během chvilky se jí opravdu podařilo mě na to pódium dostat. Tam už mě Marcus chytnul za ruku a políbil. Místností se roznesly vzdechy, ať už závistivé, zklamané či poukazující na pocit, že to bylo roztomilé. 

,,Já tě mám tak ráda," pošeptala jsem škádlecky Marcusovi do ucha a snažila se co nejvíc předstírat úsměv.

,,Vždyť já tebe taky," dal mi ještě jednu pusu na líčko a začal zase mluvit do mikrofonu: ,,A teď song pro vás holky," usmál se na mě. ,,Mimochodem, ty šaty ti moc sluší." Jak by nemohly? Jsou od nejlepšího člověka na světě, chtěla jsem mu říct, ale nestihla jsem to.

Od někud přiběhla pomocnice a vložila mi do ruku mikrofon. ,,Co s tím?" podívala jsem se na ni nechápavě. Další Tinusova věta mi dala odpověď: ,,Tak co holky, zazpíváte si s námi Girls?"

Všimla jsem si, že i Bleer to poměrně vyvedlo z míry. Podívala se na Martinuse s obavou v očích.

,,Co to znamená?" snažila jsem se zachovat klid a hrát na Marcuse nechápavou pozici.

,,Že budeš zpívat," mrknul na mě.

,,Ale apríl už byl?" podívala jsem se na něj s nadějí, že je to jen pokus o vtip.

Marcus se jen zasmál a začal zpívat: ,,Well, here we go again.
I'm not the perfect 10
Sometimes we gotta let it out
I feel it all the time
They're always on my mind
They bring me up when I am down."

,,Auuuuu,"  snažila jsem se zachovat klid a nezkazit to. Tak za tohle mi kluci dluží celou hordu zmrzliny. A jak jsem tak sledovala Bleer, tak ji asi taky.

,,I'll been looking at girls, girls, girls, girls," během refrénu jsem se docela rozjela a začalo mě to bavit, ale tu zmrzlinu mi stejně dluží...

*

,,Tak, a s tebou už na pódium nikdy nelezu," strčila Bleer do Tinuse, až málem spadl na automat na čokoládu.
,,Když jste teď naše holky, musíte pro to něco obětovat," snažil se Martinus ubránit.

,,Příště by se hodilo třeba nějaké varování," předstírala jsem zlobu, ale ve skutečnosti to až tak špatné nebylo.

,,Jak si přeješ princezno," usmál se na mě a objal mě ze zadu za ramena. ,,Ale zpívala si úžasně."

***

,,Naomi! Právě budou vyhlašovat postupující do dalšího kola!" zavolala na nás mamka z obýváku a my se s Marcusem ihned zvedli z deky.

Nechali jsme ji ležet na trávníku a upalovali před televizi. Všichni už seděli na gauči a zrak upírali na obrazovku.

Tinus seděl na zemi a ze zadu objímal Bleer sedící před ním. Ta je poslední dobou u nás jako doma.

,,Zdravíme Vás!" objevil se před kamerou Janin otec, ,,jistě si všichni vzpomínáte na aférku z minulého kola, kdy byl návrh jedné soutěžící sabotován mou vlastní dcerou. Už jsem ji náležitě potrestal a vyhlášení druhého kola se tedy muselo o týden odsunout," tón v jeho hlase nasvědčoval tomu, že ani v nejmenším se nepodobá dceři. Po něm zdřejmě vlastnosti nezdědila.

,,A nyní pro vás máme výsledky!" zvolal a na obrazovku přišly dvě ženy. Jedna na sobě měla červené šaty s ramínky, vlečkou, květinovým vzorem a stříbrnou broží. Když vešla druhá, měla oblečené šaty bez ramínek, do pasu béžové s blyštivými blitry, následným tenkým černým páskem a zbytek tvořila modrá vlečka dlouhá po kolena.

Všichni v místnosti radostně vypískli, když poznali můj návrh. Marcus mě silně objal a políbil.

,,Ještě můžeš vyhrát," usmála se na ně Bleer a objala mě taky.

,,Ale jen díky vám," usmála jsem se na ně vděčně. ,,Nebýt vás, nikdo by se nic o Janině plánu nedozvěděl."

Nastalo hromadné objetí, do kterého nám protestivně skočila Emma se slovy: ,,A na mě jste zapomněli?"

,,To víš, že ne," pocuchal ji vlasy Marcus. ,,Bez tvých zaťatých pěstí, které jsi Naomi držela by to nešlo."

Všichni jsme se zasmáli. ,,Tak to oslavíme ne?" navrhla Gerd.