Jedna pro dva [Marcus&Martinus CZ]✔

Kapitola 11

Stála jsem tam jen tak před kamerou a nebyla schopna vlastního slova. Celá Británie sledovala, jak Naomi Blactrová, dcera slavné celosvětové módní návrhářky ukázala světu, jaký přístup k módě má.

Nemělo cenu jim vysvětlovat, že to není moje práce, stejně by mi nevěřili.
Můj pohled zachytil ty dva v zákulisí, jak na mě vyjeveně čumí. Krásné divadýlko kluci.

Už jsem ten nátlak nevydržela. Vyjevené pohledy diváků a účinkujících. Ticho, které sem tam prostřelil posměšný chechot či štěbetání publika.

,,Já," koktala jsem, ,,moc se omlouvám." Hlesla jsem a vyběhla z místnosti.

Za sebou jsem ještě uslyšela režisérův hlas: ,,Hoďte tam reklamu."

Vyběhla jsem ven z budovy, na studený letní déšť. Během minuty jsem promokla a začala kašlat.

,,Naomi!" ozvalo se za mnou. Přepadl mě vztek. Jak si ten vůl může vůbec dovolit chodit mi na oči.

,,Co chceš?" zařvala jsem. ,,Nechte mě být oba dva."

Chtěla jsem se rozeběhnout pryč, ale Marcus byl rychlejší. Chytl mě za ruku a táhl do sucha.

,,Nech mě," snažila jsem se mu vykroutit, ale byl silnější. ,,Nechápu o co se snažíš."

Neřekl ani slovo. Jen mě dál táhl do tepla. Když už nám po vlasech netekla voda padající z nebe,ale jen zkapávala na zem, pustil mě a podíval se mi do očí.

,,Je mi líto, co se stalo," řekl. Ten soucit v očích byl pravý, ale já mu věřit nemohla.

,,Jo a co?" vyjela jsem na něj. ,,Tohle jste přehnali, to jste vážně přehnali."

,,Naomi, to jsme nebyli my," snažil se mě přesvědčit. ,,Válku s tebou jsme už dávno ukončili. Přemluvil jsem Tinuse."

,,Proč tak najednou?" stále jsem mu nebyla ochotna věřit.

Nadechl se, jako by chtěl něco říct, ale v poslední chvíli si to rozmyslel. Místo toho upřel oči do země.

,,Jo, a to chceš, abych ti věřila," zavrtěla jsem hlavou a otočila se na podpadku.

Během vteřiny mě však chytil a přitáhnul k sobě. Nedokázala jsem nijak zareagovat a už jsem pocítila jeho rty. Ihned jsem povolila a začala spolupracovat. Vlhkost na rtech byla návyková a já se prostě nedokázala odtrhnout. Už jsem si to musela přiznat. Nemělo cenu to dál potlačovat.Ten test měl pravdu, jsem zamilovaná. Tak jako jindy dřív.

Promočené šaty mě chladily, ale nevšímala jsem si toho. Teď jsem se věnovala něčemu mnohem příjemnějšímu.

,,Počkej," odtáhnul se na chvíli, ,,musí ti být zima." Měl pravdu, třásla jsem se jak osika. Vytáhnul mikinu a přehodil mi ji přes ramena, pak si mě přotáhnul k sobě, aby mě zahřál ještě víc.

Přes veškeré mé úsilí mi z očí začaly téct slzy.

,,Ty brečíš?" sděsil se Mac a trošku se vzdálil.

,,Ne, já jen," otřela jsem si oči a hledala vhodnou výmluvu, ,,moc dlouho ti to trvalo."

Usmál se a tentokrát jsem ho políbila já.

*

,,To má být vtip?" sledoval Martinus naše spojené ruce.

Marcus zavrtěl hlavou: ,,Sorry brácha, na vtipy jsi tu vždycky spíš ty."

Dveře do místnosti se rozletěly a kráčela k nám rudá Bleer. Vztek z ní přímo srčel.

,,Vy magoři!" zařvala a přitiskla Tinuse ke stěně. Ten jen vyjeveně koukal, jako malé děcko.