Jedna pro dva [Marcus&Martinus CZ]✔

Kapitola 7

Seděly jsme s Bleer na lavičce v parku a poslouchaly písničky od kluků. Ani nevím, proč jsem se na to nechala přemluvit. Bleer kluky jako zpěváky měla ráda, ale ani v nejmenším se nechovala jako Jane.

,,Řeknu vám, že jste opravdu hodné," ozval se za námi Martinusův hlas. ,,Nejprve nám vezmete ohoz a pak posloucháte naše songy."

Naráz jsme se otočily. Kluci za námi stáli zabalení jenom v ručníku a měřili si nás pohledem.

,,4:3 Naomi, vypadá to slibně," usmála se Bleer. ,,Já už budu muset. Tak zítra. Ahoj."

Zamávala jsem ji. Konečně jsem měla pocit, že mám kamarádku. Aspoň jednu, ale mám.

,,Pojďe, Martin už čeká," pokynula jsem klukům, aby mě následovali. Při tom jsem se nedokázala ani na Marcuse podívat. Cítila jsem na sobě jeho uražený pohled a kdybych se byť jen na sekundu s tím pohledem střetla, zhroutila bych se.

,,Zdravím Martine," pozdravila jsem našeho řidiče a vlezla do limuzíny. Ano, máme limuzínu.

Marcus s Tinusem se posadili naproti mě, stále zabalení do ručníků.

,,Nemáte hlad?" usmála jsem se a vytáhla z přihrádky ,,polystyrenový chleba", .

,,Co v něm je?" řekl uraženě Tinus.

,,Přečti si balení a dozvíš se to," pokrčila jsem rameny a podala mu jídlo.

V tomhle už žádný háček nebyl. Lželelo se mi jich. Od rána nejedli a to nepočítám nemilé překvapení v podobě svačiny. Ano, Naomi Blactrová právě někoho lituje.

,,Díky," hlesl Martinus a jeden chlebíček si opravdu vytáhnul. Jeho bratr učinil to samé, ale ještě se k tomu děkovně usmál.

***

Seděla jsem u sebe v pokoji a psala projekt do němčiny. Učitelka si vymyslela, že utvoříme dvojice a ona nám zadá určité odvětví v Německu a to pak před třídou předneseme.

K mému štěstí jsem připadla do dvojice s Bleer a ještě větší radost jsem měla, když nám učitelka přidělila módu.

,,Takže ty bys mohla nějaké to oblečení ušít?" mávla na mě Bleer z postele a ukázala mi německý styl oblékání na svém tabletu.

,,Jasně, nevypadá to obtížně," pokrčila jsem rameny, ,,ve vedlejší větě se sloveso píše na konci, že?"

,,Myslím, že jo," usmála se na mě a přečetla si moje doposud napsané věty.

Někdo zaklepal na dveře. Když pak Marcus vešel dovnitř a držel v ruce tac s občerstvením, udiveně jsme se s Bleer na sebe podívaly. K ještě většímu překvapení hned za ním přišlo jeho dvojče.

,,Nemáte hlad?" zakřenil se Martinus. ,,Takové učení dá pěkně zabrat."

Nechápavě jsem se na něj podívala. Je pravda, že poslední dobou se docela uklidnili a ,,žertíky" jsem jim oplácela jenom já, ale stejně.

,,Klid," položil Marcus tác na stůl, ,,nic v tom není."

Nejistě jsem vzala do ruky Lotusku a přičichla si. Na pohled i na čich vypadala dobře. Opatrně jsem se zakousla, ale nic se nestalo. Pokynula jsem Bleer, že je všechno v pořádku a nechápavě se podívala na kluky.

,,Nemusíme být přece vždy nepřátelé," pokrčil rameny Martinus. ,,Čas od času by se měly odevzdat válečné zbraně."

,,Že to říkáš zrovna ty," podivila se Bleer.

Tinus jen pokrčil rameny a vzal si sušenku.

***

,,A nyní vám ukážeme vlastnoručně vyrobený model ve stylu německých praktik," hlesla Bleer a já vytáhla šaty z krabice.

Všichni kolem vydechli a Bleer pokračovala: ,,Na základě zjištěných informací ohledně módy v zmíněné zemi se Naomi povedlo navrhnout a ušít šaty, které zahrnují spoustu německých prvků. A teď bych ji předala slovo."

No a přišel čas na mě: ,,Pro němce jsou typické pestré a hlavně specifické barvy," začala jsem, ale docela se mi třásl hlas. Mluvit před celou třídou nebyla zrovna moje silná stránka a německy už vůbec ne.
,,Potrpí si na ozdobu v podobě různých volánků a vrstevniček. Ženy také velice rády nocí šaty na ramínka či úplně bez nich. Myslí si, že tak ukazujou světu svoji přirozenou krásu."

Celá třída kupodivu začala tleskat. Teda až na Jane a jejích pár kamarádek. Marcus se na mě silně usmíval a dokonce jsem měla pocit...

,,Výborně děvčata. Myslím, že si obě zasloužíte tu nejlepší známku," sedla si ke stolu a zapsala si do diáře naše jména. ,,Naomi, stav se po hodině prosím za mnou," stačila ještě říct, než jsem si odešla sednout.

*

,,Chtěla jste se mnou mluvit paní profesorko?" vešla jsem do kabinetu.

,,Samozdřejmě," usmála se a podala mi leták. ,,Dneska ráno jsem to měla v poště. Pro mě to není, ale myslím si, že ty bys to určitě zkusit měla."

Módní agentura London vyhlašuje pro mladé příznivce módy zajímavou junior soutěž.
Jedná se o soutěž s celkem třemi soutěžními koly. Po vyplnění přihlášky, přiložené k tomuto letáčku nám posléze pošlete vlastnoručně navrhnutý návrh. My je zhodnotíme a vybereme pět nejlepších, kteří postoupí do dalšího kola.
V tom budete svůj návrh muset přenést do hmotné podoby. Po odborném přezkoumání komise tři z vás vypadnou a do finálního kola postoupí jenom dva! (Podrobnosti o dalším kole z důvodu pravidel nezveřejňujeme)
Jedinečná příležitost! Neváhejte! Ukažte světu, jaký módní příznivec se ve vás skrývá!!!

Moje oči přejížděly řádky a čím víc jsem toho četla, tím víc se mi to líbilo.

,,A vy si myslíte, že bych to měla zkusit?" obrátila jsem se na učitelku.

,,Ty bys to sto procentně měla zkusit," ujistila mě.