Jedna pro dva [Marcus&Martinus CZ]✔

Kapitola 17

,,Slyšíš mě? Kolik ukazuji prstů?" pomalu jsem otevřela oči. Nejprve jsem viděla všechno hrozně rozmazaně, tudíž i prsty, které mi někdo strkal před obličej.

,,Tři," zachraptěla jsem, když se mi zrak přizpůsobil. Dotyčný mi pomohl se posadit a strčil mi pod nos teplý nápoj. Poslušně jsem se napila a hrnek osobě vrátila. Teprve teď jsem si uvědomila, jak mi příšerně třeští hlava a místo po dopadu taky projevovalo známky bolesti.

,,Myslím, že bude v pořádku. Až na ty spálené ruce a toho, že se nadýchala kouřem by měla být v pohodě," otočila se ta osoba na někoho před vozem. Konečně jsem si uvědomila, že sedím na lůžku v sanitce a ten ošetřovatel mluvil s mou matkou.

,,To jsem ráda," odpověděla mu s úsměvem a ustoupila, aby se ke mně dostala i Bleer s Martinusem.

,,Jak je ti?" objala mě kamarádka a potom mě přenechala i Tinusovi.

,,Jo, ujde," usmála jsem se na ně, ,,jen jsem trošku mimo. A co vy?"

Uvědomila jsem si, že i oni byli v budově, když začalo hořet.

,,Jo, dobrý," potřásl hlavou Tinus, ,,dostali jsme se z budovy krátce po tom, co ten požár vypukl."

Bleer mě zase objala a tentokrát se i rozbrečela: ,,Já jsem se tak lekla, když jste vybíhali z té budovy a ten výbuch," zhluboka se nadechla, ,,prostě jsem se o tebe hrozně bála."

,,Výbuch?" až teď mi došlo, o čem mluvila. Když mě Marcus vynášel z chodby, ozvala se rána, která nás oba odhodila...

,,A co Marcus?" zděsila jsem se a uvědomila si, že ho nikde nevidím.

Bleer s Tinusem na sebe pohlédli z vážným výrazem. V tu chvíli se mě zmocnila panika. Jestli se mu něco stalo, nikdy si to neodpustím. To kvůli mě se do té budovy vrátil, vrátil se tam, aby mě zachránil. A jestli mu ten výbuch nějak ublížil...

,,Kde je Marcus?" zopakovala jsem svou otázku a ti dva se na mě opět otočili, stále se stejnými pohledy.

,,Tady. A živý a zdravý, pokud to chceš vědět," ozvalo se za nimi a mě se nesmírně ulevilo.

I přes bolest hlavy jsem vyrazila kupředu a skočila Macovi do náruče. Opět jsem pocítila pocit bezpečí. Nikdo na mě nemůže, když jsem u něj. Začala jsem brečet a jen stěží ze sebe dostala: ,,Děkuji."

Pohladil mě a políbil do vlasů: ,,Přece bych tě tam nemohl nechat lásko moje."

,,A kde jsi vlastně byla?" připojili se k nám Bleer s Tinusem.

V Marcusově očích se mihl vztek. Nedechl se, aby mihl něco říct, ale předběhla jsem ho: ,,Zámek na záchodě se zasekl. Uvízla jsem tam, a kdyby nepřišel Marcus, už bych tam zůstala."

Marcus trhl hlavou a nechápavě se na mě podíval. Jeho oči se setkaly s mými a jen chápavě potřásl hlavou. Sice nevěděl, proč jim nechci říct pravdu, ale mé rozhodnutí respektoval.

Můj pohled zachytil Jane, jak míří směrem od nás. Nevím proč, ale přepadlo mě nutkání si s ní promluvit.

,,Mami, dala bys mi prosím klíče od auta?" otočila jsem se a natáhla k mamce ruku. Zahrabala v kabelce a klíčky mi bez řečí podala.

Odbelhala jsem se až k autu a otevřela kufr. Hmátla jsem po bílé tašce a aouto znova zamkla.

Místo, abych se vrátila ke společnosti mých nejbližších, namířila jsem si to rovnou k blondýnce sedící na nedalekém obrubníku u cesty. Ruce měla v dlaních a zvlykala.

,,Můžu si přisednout?" zeptala jsem se, když jsem k ní došla.

Jane zvedla hlavu a podívala se mi přímo do očí. Pak pomalu pokývala hlavou. Chvíli mezi námi panovalo jenom ticho.

,,Proč si to udělala?" zeptala se nakonec, pohled upřený před sebe. ,,Proč jsi jim lhala a neřekla, že jsem tě zamkla v té komoře?"

Pokrčila jsem rameny: ,,Možná proto, že na to začít od znova není nikdy pozdě."

Podívala se na mě s nechápavým výrazem. Jen jsem se usmála a podala ji bílou tašku. ,,Otevři to."

Poslechla mě a vytáhla z tašky béžové šaty na ramínka s tyrkysovou nadýchsnou sukýnkou. Jeden z mých výtvorů, které s sebou vždycky nosím pro případ nouze.

Bylo vidět, že ji to překvapilo. Vyjeveně na šaty zírala a pak se s nevěřícím výrazem opět otočila na mě.

,,Proč?" vydechla, ,,proč? Po tom všem, co jsem udělala? Co jsem se chovala jako naprostá kráva? Chtěla zničit všechny tvé sny? Po tom všem si ochotna se se mnou spřátelit?''

,,Už jsem ti řekla, že není pozdě začít od začátku," usmála jsem se, ,,jestli požádáš o odpuštění, dám ti ho."

Rozbrečela se a já ji silně objala.

***

,,Jsi nějaká tichá," hladil mě Marcus po vlasech. Byl tak blízko, až jsem cítila jeho dech na krku.

,,Jen si užívám společných chvil s tebou," odpověděla jsem a otočila se, abych mu mohla dát pusu.

,,Pořád nechápu, že jsi ji opravdu odpustila," zavrtěl hlavou a pusu mi objetoval.

,,Kdybys byl na jejím místě, po ničem jiném by si netoužil," cvrnka jsem ho do nosu a zvedla se z lavičky. Hned mě chytl za ruku a strhl zpátky.

,,Miluju tě," pošeptal mi a pak se začal věnovat mým ústům. Po chvíli se odtáhnul a podíval se mi přímo do očí. ,,Together?"

Usmála jsem se a přitulila se k němu blíž.

,,Forever..."