Jedna pro dva [Marcus&Martinus CZ]✔

Kapitola 14

Sice jsem postoupila do dalšího kola, ale to znamenalo spoustu práce navíc. Nedalo se říct, že by nám zadali zrovna jednoduché zadání, a abych měla alespoň malou šanci na úspěch, musely být šaty víc než jen hezké.

Místo spaní jsem hluboko do noci stále překreslovala nárhy a počítala míry. Stále mi něco nevycházelo.

,,Sakra," zaklela jsem, když mi vypadla z ruky tužka a já ji nemohla najít.

Hmatala jsem pod stolem, ale bylo mi to houby platné, tužku jsem stejně nenašla. Chtěla jsem se zvednout, ale hlavou jsem narazila o roh desky. Zaklela jsem, ale to stejně nezabránilo bolesti, aby se mi rozlila do celé hlavy.

Něčí silné ruce mě ze zadu objaly a vytáhly mě zpod stolu. ,,Klid," ozval se ten nejmilejší hlas na světě, ,,měla by sis odpočinout."

Odpočinout. To se mu lehce řekne, on se aspoň v noci trochu vyspí. Marcus mě donesl na postel a položil mě na polštář. Pak se opět vrátil ke stolu a vypnul lampičku. Pokoj potemněl a jediným viditelným bodem byla místa, kam dopadaly měsíční paprsky.

Madrace se prohla, jak si Marcus lehnul vedle mě. Chytnul mě za pas a přitáhnul si mě blíž k sobě, až jsem cítila jeho horký dech na čele. Něžně mě políbil a odhrnul mi neposlušné vlasy z obličeje za ucho.

Panovalo mezi námi naprosté ticho, ale na co jsou slova. Člověk jimi jenom zbytečně plýtvá a stejně ničeho nedosáhne.

Naklonila jsem se tak, aby se mé rty dokázaly dotknout těch jeho a užívala si vlhkou chuť polibku.

Snažila jsem se zůstat vzhůru co nejdéle. Nechtěla jsem tu nádhernou chvíli tak rychle ukončit. Ale mé smysly byly zcela proti mě. Do pěti minut jsem o sobě nevěděla.

*

,,Dobré ráno," usmál se na mě, když jsem otevřela oči. Cítila jsem se tak svěží a odpočatá.

,,Dobré," opětovala jsem mu úsměv a pohledem zabrouzdala k hodinám. Půl druhé odpoledne. ,,To tu ležíš celou dobu?"

,,Jen jsem si zašel dolů na oběd," pokrčil rameny a opřel své čelo o mé. ,,Jinak jsem celou dobu pozoroval toho nejlepšího člověka, jak odpočívá."

,,Jsi úžasný," zašeptala jsem a posadila se. Jen při zmínce o obědě mi žaludek řekl své. Jasně, když jsem od včerejší odpolední svačiny nic nejedla. Ani na večeři jsem se nedostavila. ,,A když dovolíš, musím se obléct."

,,A to kluk nemůže vidět ani svou holku ve spodním prádle?" pozvedl zklamaně obočí.

,,Není co vidět," odpověděla jsem mu jednoduše. On vstal, ale neodešel ke dveřím. Místo toho opravdu sledoval, jak si svlékám tričko. Když jsem byla jenom v podprsence, objal mě ze zadu přes ramena a pošeptal mi do ucha: ,,Na tobě je vždycky něco výjimečného, na co mě nikdy neomrzí se koukat."

*

Seděla jsem v kuchyni a cpala se špagetami. Marcus s Tinusem seděli u stolu naproti mě a vyťukávali do mobilů. Po chvíli vešli do kuchyně dospěláci a slova se ujala Gerd.

,,Poslyšte, rádi bychom si dneska večer někam vyšli, ale potřebujeme, aby někdo pohlídal Emmu."

,,Já jdu večer za Bleer a asi tam i přespím," zavrtěl hlavou Martinus.

,,Tak my ji pohlídáme," pokrčila jsem rameny. ,,Stejně jsme dnes neměli nic v plánu." Podívala jsem se na Marcuse, který jen přikyvoval.

Zas tak hrozné to nebude. Podíváme se s Emmou na nějaký film, v devět ji pošleme spát a pak si pustíme něco my dva. Ale dnes vybírám já.

,,Ale nezapomeň, že Jesika s Martinem mají týden volna, budete tu sami," upozornila mě mamka.

Jen jsem pokrčila rameny. Bude nám patnáct, myslím, že sami o sebe se postarat dokážeme.

,,V tom případě ale chci mít jistotu, že zůstanete oblečení," zdůraznil Kjill Erik.

,,Tati," protočil oči Marcus a já se musela tlumeně zasmát.

*

,,Ale mě se ještě nechce jít spát," protestovala Emma a vší silou se snažila vymanit z Marcusova sevření.

,,No tak, Emmo," snažil se Mac zachovat přátelskou tvář. ,,Je pozdě."

,,Počkej," chytla jsem ho za rameno a Emmu si převzala. Naznačila jsem mu, aby nás nechal o samotě a poslala jsem ho dolů do obýváku.

Pak jsem chytla Emmu za ruku a nevšímajíce si jejího nářeku ji odtáhla do pokoje.

,,Emmo," začala jsem a mile se na ni usmála. Ona se na oplátku zamračila a skočila ni do řeči: ,,To není fér, proč vy ještě nemusíte jít spát?"

,,Protože jsme větší," odpověděla jsem ji na otázku.

,,Jsem taky velká," řekla sebevědomně a postavila se na postel.

Usmála jsem se a jedním pohybem ruky jsem ji jemně shodila na polštář. Začala jsem ji lehtat a ona se celou doobu smála a prosila mě, ať přestanu.

,,Naomi, jak moc máš ráda Marcuse?" zcela nečekaně se na mě podívala. Možná ji je teprve osm, ale myslí ji to jako teenegerovi.

,,Nejvíc na světě," odpověděla jsem ji a přikryla ji dekou. ,,Ale teď už budeš spát, ano?"

K mému překvapení poslušně pokývala hlavou a opravdu zavřela oči. Ještě stihla říct: ,,Dobrou noc," a upadla do hrubého spánku.

Usmála jsem se a vyšla z pokoje. Dveře jsem nechala trošku pootevřené, kdyby se něco náhodou stalo. Sešla jsem po schodech do obýváku, opřela se o dveře a sledovala Marcuse sedícího na gauči.

,,Spí?" podíval se na mě s nadějí v očích a já jen mlčky přikývla. ,,A to zůstaneš stát ve dveřích nebo mě poctíš svou přítomností?"

Přešla jsem místnost a posadila se tak, aby mě mohl obejmout. Položil mi hlavu na rameno a já spustila film. Jak já miluji tyhle chvíle, když jsme sami a každý vnímá jen toho druhého.

Když si vzpomenu, jak jsme spolu ještě před měsícem vedli válku, připadá mi to spíš jako obyčejný sen. Sen, z kterého jsem se během pár dní probudila a poznala toho nejlepšího kluka v životě. Miluji ho. A položila bych za něj klidně i svůj život.

~Smutečně oznamuji, že do konce story nám už moc kapitol  nezbývá😭😫 Ještě přesně nevím, kolik, ale moc jich bohužel není. Ale nezoufat😋 Připravuji další příběh! Ano! Opět FanFikci na naše miláčky😊. Děkuji Vám všem za podporu. Doufám, že se mnou zůstanete i na dále😘 ~