Závod o čas |Black Veil Brides|

†5

"Tak jsem tady," ozvalo se známý hlas.
"No nene, ty ses uráčil dorazit? To tě v první třídě nenaučili hodiny?" zeptala jsem se podrážděně.
"No, my je brali až v 2. třídě," řekl.
Klid Lexie. Dýchej...
Nádech, výdech, nádech, výdech...
"To je mi jedno, měl si tady dávno být," řekla jsem.
"No jo, soráč. Ale už jsem tu," odpověděl.
Protočila jsem očima.
"Koukám, že Johny se činil," řekl po chvíli a prohlížel si auta.
"To teda, budou zase dobrý prachy," odpověděla jsem.
To co přivezl dneska není vždycky.
Někdy se prostě nedaří.

...
"Lex, prosím tě, kolik je?" otázal se Mike.
"Kouknu se."
"Ty jo, už je 10 večer," křikla jsem nazpátek.
Celý den jsme prohrabávali auta, řešili k nim papíry a tak.
Už máme zákazníka na BMW.
Čipy byli ve třech autech.
"Byla to fuška," řekl Johny.
"To jo... hele já už pojedu, uvidíme se zítra. A zítra otvíráš ty," řekla jsem a zasmála se.
"Jasný, chápu. Tak se vyspi a dík," řekl a objal mě.
"Dobrou," zavolala jsem na něj když jsem šla po schodech zpět nahoru do dílny.
Otevřela jsem vrata a vyjela se svým autem.
Potom jsem vrata zase zavřela, zamkla a vydala se na cestu domů.
Počkat, domů?
Ani nevím, jestli tomu mám vlastně říkat domov.
Je to zvláštní.
Jsem tam jeden den a ani je pořádně neznám.
Musím je lépe poznat...

...

Dorazila jsem domů.
zaparkovala jsem auto a vydal se do domu.
Bylo tam ticho.
Že by už spali? To je mi divný.
Vydala jsem se do kuchyně a když jsem šla chodbou tak jsem uslyšela opravdu hodně tiše nějaké zvuky.
Znělo to jako hudební nástroje.
Odkud to sakra jde?
Vydala jsem se k nějakým dveřím a otevřela je.
byli to schody dolů a zvuk se malinko zvýšil.
Šla jsem tedy podle sluchu.
Vešla jsem do místnosti a za "sklem" jsem uviděla kluky.
Bylo to hudební studio.
Ale proč ho tady mají? 
Pozorně jsem je sledovala.
Všichni měli nástroje, akorát Andy zpíval.
Zrovna skončila písnička, počkala jsme si na další.
Přemýšlela jsem nad tím vším a zapomněla poslouchat text.
Pak mě to ale vyvedlo z myšlenek a zaposlouchala jsem se.

I am the chosen,
Wretched and Divine
I am the unspoken,
The one they left behind
Fearless, fight until we die
I am broken
The Wretched and Divine

I am the Devil's smile,
The one caught everyday
A hopeful hero's speech
Won't stop the years you bleed
I am a hurricane,
And Army strong as one
As they sit back and laugh
The one you left has just begun...

Celé jsem si to nahrála.
Moc se mi to líbilo.
Andy i všichni kluci do toho dávají emoce.

A jak nad tím tak přemýšlím, opravdu bych měla zjistit s kým bydlím.
Nejspíše se chystali ještě hrát, ale já jsem se potichu odebrala zpět nahoru a do svého pokoje.
Řeknu jim, že o tom vím, ale ne dnes.

...

Dneska jsem nic moc nedělala, jen jsem byla na pár hodin v dílně, kterou jsem opustila v 9 večer.
Když jsem přijela domů tak jsem opět slyšela tiše zvuk z dolního patra.
Rozhodla jsem se, že tam půjdu znovu.
...
Stojím na tom místě co minulý týden, předevčírem, včera a poslouchám kluky.
Stále jsem jim to neřekla.
Ale opravdu mě baví je poslouchat.
Líbí se mi jejich hudba.

Dneska jsem se ovšem rozhodla, že už jim to tedy po 2 týdnech povím.
Stála jsem tady hodinu jejich nácviku.
Po hodině se konečně otevřeli dveře do místnosti kde jsem stála.
"Kluci, myslíte, že už bu..." zasekl se uprostřed věty CC a díval se směrem ke mě.
Se smíchem jsem mu zamávala.
Všichni do jednoho na mě koukali jak na strašidlo.
"No ahoj, ne?" řekla jsem.
"Eeeh, ahoj," řekl Jake, který se jako jediný probral z transu.
"Asi je čas vysvětlovat co?" zeptal se Jinxx a podrbal se na zátylku.
Přikývla jsem s úsměvem na tváři.
"Ale já začnu," ujala jsem se slova.
"Poslouchám Vás tady už druhý týden a je to pecka, ale teď bych měla asi něco vědět já," řekla jsem se smíchem.
"No, takže... Jaku?" řekl Ashley.
"Zase já?? Fajn!" odsekl.
"Lexie, říká ti něco Black Veil Brides?" zeptal se.
"Uhm... myslím, že jsem to už určitě někdy slyšela," odpověděla jsem.
"No, tak teď tady před tebou stojíme v celé své kráse," řekl Andy, který za celou dobu zatím nepromluvil.
"Woow, a jak známý jste?" zeptala jsem  se.
Kluci se zasmáli.
"No ne, tak jako já fakt nevím..." řekla jsem se smíchem.
"No, tak jako docela jo, ne nejvíc, ale dostatečně," řekl Jinxx.
"Ok," zasmála jsem se.
"Hele, Lexie? Nechceš jít s námi zítra na náš koncert?" zeptal se Andy.
"Uhm... co je zítra za den?" zeptala jsem se.
"Pátek," odpověděl CC.
V očích měl hvězdičky, které čekají na mojí odpověď.
A tyhle hvězdičky budu muset zklamat.
"Omlouvám se CC, ale zítra nemůžu, kdy máte další?" zeptala jsem se.
"Za týden, tady ve městě," povzdechl CC.
"To nevadí Lexie, za týden můžeš?" zeptal se Andy.
"Jo, můžu. Omlouvám se CC," řekla jsem a objala.
"V pohodě," řekl.
Usmála jsem se...

Další díl je tady!
Vím, že po dlouhé době, asi nemá cenu se omlouvat, ale slibuji, že se budu snažit psát častěji.
Mějte se, smějte se a čááu!