Závod o čas |Black Veil Brides|

†33

Jakmile jsem zašla do letadla, tak jsem se posadila na místo mě určené.
U okýnka.
Je to můj první let v životě.
Snažila jsem se stále potlačit slzy.
Nenapadlo mě, že je tady potkám.
Počítala jsem s tím, že se mineme.
Z telefonu jsem před vstupem do letadla vyndala SIM kartu s číslem, které mají kluci a dala jsem si tam svojí druhou, pracovní.
Nechtěla jsem, aby mi volali.
Utápěla jsem se v myšlenkách až do doby, než řekli že budeme vzlétat.
Bála jsem se a zrovna v tu chvíli jsem si přála, aby vedle mě seděl jeden z nich a chytl mě za ruku.
Naštěstí to ale proběhlo dobře.
Teď už se koukám z okýnka a sleduji, jak se Los Angeles pod námi vzdaluje a zmenšuje.
Vedle mě nikdo neseděl, což mě překvapuje, ale beru to jako štěstí.
Sáhla jsem pro batoh, který jsem měla u nohou a dala jsem ho na sedačku vedle sebe.
Dlouho jsem neměla takhle čas pro sebe, proto jsem vytáhla telefon, sluchátka a knížku.
Vždycky jsem ráda četla.
Opustila jsem všechny své myšlenky, zapnula jsem písničky a začala jsem si číst.

---

Po asi třech hodinách jsem knížku odložila a sledovala jsem krajinu z okýnka.
Venku už byla tma.
Je to zvláštní, cítím se sama.
Za těch několik měsíců jsem si zvykla na přítomnost kluků.
Budou mi chybět, až se vrátím a odejdu od nich...
NE, nesmím na to myslet!
Radši jsem úplně vytěsnila všechny myšlenky a jen jsem se koukala ven z okýnka.

---

Po přistání jsem si vyzvedla své zavazadla a našla jsem si taxi.
Všechny potřebné informace jsem měla.
Taxikáři jsem nadiktovala adresu hotelu a vydali jsme se na cestu.
Sledovala jsem tu krásu New Yorku.
Přijeli jsme k ohromnému hotelu, nevěřila jsem svým očím, že tady budu bydlet.
Taxikář mi pomohl s věcmi ven z auta, zaplatila jsem mu a vydala jsem se dovnitř.
Na recepci jsem dostala kartu od pokoje.
Pokoj jsem měla již domluvený a zaplacený od pořadatelů.
Vzala jsem tedy svůj kufr a vydala jsem se k výtahu.
Stiskla jsem číslo patra a čekala jsem, než se ozve cinknutí značící to, že jsme zastavili.
Chvilku to trvalo, protože jsem byla hodně vysoko.
Výtah se otevřel a já se vydala hledat svůj pokoj.
Po chvíli jsem ho našla a vstoupila jsem dovnitř.
Ocitla jsem se v menší předsíni, vyzula jsem si tedy boty a nechala jsem tam stát kufr.
Prošla jsem do obýváku a nestačila jsem se divit.
Celá stěna byla totiž prosklená, takže jsem viděla noční New York a dokonce i Empire State Building. 
Bylo to úžasný.
Byli tam i další dveře, které vedly do kuchyňky.
Přešla jsem do ložnice a stále jsem se divila.
Byla tam obrovská postel, vstup do šatny a dveře do koupelny.
Ta byla obrovská, stejně jako celý pokoj.
Nejvíce mě zaujala obří vana.
U ní jste si mohli stáhnout stěnu a mít výhled na New York.
Okamžitě jsem si jí začala napouštět a vydala jsem se pro svoje věci do chodbičky.
Dostala jsem kufr do ložnice, vzala jsem si prádlo a šla jsem zpět do koupelny.
Vypnula jsem vodu a naložila jsem se do vany.
Dala jsem si tam spoustu pěny, která pokryla mé tělo a stáhla jsem roletu.
Viděla jsem z vany celý New York.
Do ruky jsem vzala telefon a vyfotila jsem si to, několikrát.
V tom se mi v ruce rozdrnčel.
Volal mi Mike, videohovor...
"Nazdar Mikuuuu," pozdravila jsem ho s kamerou namířenou na mě, protože jsem byla stále pod pěnou.
"Nazdar zlatoo, tak co, jaký to tam je? Vidím, že docela luxus, když jsi naložená ve vaně."
"Je to tady super a to jsem zatím byla jen v taxíku a v hotelu. Je to velkej luxus, podívej se co tady mám," řekla jsem a klikla na přetočení kamery.
Viděl teď to co já, New York.
"Ty vole," ozvalo se a viděla jsem jak mu klesla brada.
"Je tam roleta, kterou si můžeš stáhnout, když chceš mít z vany takový výhled, jinak je zataženo, aby sem nebylo vidět," dodala jsem.
"To je nádhera Lexie, mám z tebe radost," řekl Mike a usmál se.
"Máš na tomhle velký podíl, kdyby nebylo tebe, bůh ví, kde bych byla," odpověděla jsem mu.
"Ale prosím tě."
"Je to pravda, pomohl si mi až až, a proto mám pro tebe překvapení," řekla jsem.
Nechápavě se na mě podíval.
"Vím, že si v New Yorku nikdy nebyl, pracuješ a moc nikam nejezdíš, proto máš koupenou letenku na 3.7. odpoledne a zamluvenej hotel, uvidíme se tady," řekla jsem mu nadšeně.
"Lexie, to nejde. Takových peněz a navíc, kdo by se tady postaral o dílnu?"
"Miku, neremcej. Je to dárek a všechno je zařízený," řekla jsem mu.
Myslím si, že se mu zaleskli oči.
"Děkuju Lexie, to je to nejkrásnější, co pro mě kdy kdo udělal," řekl a usmíval se.
"Nemáš vůbec zač, budu tě čekat na letišti, pádím spát, jsem unavená, tak se měj," rozloučila jsem se.
"Dobrou noc Lexie a děkuju," řekl a ukončil hovor.
Já jsem ještě pohlédla ven na město, zatáhla jsem roletu a vylezla jsem z vany.
Osušila jsem se, oblékla jsem si pyžamo a šla jsem konečně spát s úsměvem na rtech.

Zdravím.
Další díl je tady.
Snad se Vám bude líbit ♥
Děkuju Vám moc za veškerou podporu ♥
Mějte se, smějte se a čááu ♥