Závod o čas |Black Veil Brides|

†27

Jestli jsem do teď chodila jako půl mrtvoly, tak myslím, že teď jsem na tom ještě hůř.
Doma už nejsem skoro vůbec.
Kluci se mě neustále vyptávají, ale já o tom nemluvím.
Nemluvím kromě práce s nikým.
Doma přijdu, zalezu a ráno zase vyjdu.
Akorát jsem přišla z práce a šla jsem k sobě nahoru.
Po chvíli se ozvalo zaklepání.
"Dále," řekla jsem s povzdechem.
Byl to Jake.
"Lexie," řekl.
Podívala jsem se na něj.
"Neodejdu odsud, dokud nezačneš mluvit, pokud ne se mnou, tak alespoň s jedním z kluků," řekl poměrně zoufale.
"Jakeu," povzdechla jsem.
Přišel ke mě a objal mě.
"Máme o tebe strach, nejsi skoro vůbec doma, nemluvíš s námi a chodíš jako bez života, co se stalo?" zeptal se.
"Jakeu, já bych ti to opravdu ráda řekla, ale teď to nejde, povím ti to až přijde čas, souhlasíš?" navrhla jsem.
Nemůžu teď riskovat, že by se to dozvěděl někdo jiný.
Vím, že Jake udrží tajemství a podporuje mě, ale přeci jen jde o něco závažnějšího.
"Slibuješ Lexie?" zeptal se.
"Slibuju," odpověděla jsem a přikývla.
Sama jsem věděla, že se z toho musím dostat.
"Víš, že můžeš přijít kdykoliv, že jo?"
"Vím," přitakala jsem.
"Ještě poslední otázka," řekl s povzdechem.
"Jde o Andyho?" 
"Ne," odpověděla jsem.
Přikývl.
"A nechceš se mnou někam vyrazit? Abys pořád nebyla doma nebo v práci, uděláme si výlet," navrhl.
"A víš ty co? Asi jo, potřebuji už taky vypadnout. A kam chceš jet?" zeptala jsem se.
Chvilku přemýšlel.
"Už to mám, vydrž chvilku, hned jsem zpátky," řekla a vystřelil z mého pokoje.
Mezi tím, co jsem na něj čekala, tak jsem byla na mobilu.

---

"Tak jsem tady," řekl a přišel.
"Tak povídej, kam vyrazíme?" zeptala jsem se ho.
Tajemně se usmál.
"No, to ti nepovím, ale sbal se. Večer cca v 9 nebo v 10 odjíždíme," řekl.
"Počkej, já myslela, že chceš jít jen někam do města," řekla jsem.
"Změnil jsem plány," řekl se smíchem.
Taky jsem se zasmála, po dlouhý době.
"Tak fajn a děkuju," řekla jsem.
"Není zač, bude to paráááda," řekl a s tímhle nadšením opouštěl můj pokoj.

Vyndala jsem si svoji cestovní tašku, kterou jsem položila na postel.
Ale jako první jsem se vydala do koupelny.
Dala jsem si řádnou sprchu a umyla jsem si vlasy.
Jakmile jsem koupelnu opustila, tak jsem začala balit věci.
Nevím na jak dlouho chce Jake odjet a hlavně ani kam.
No, přinejhorším si věci někde dokoupím.
Sbalila jsem od každého něco.
Potom jsem se šla dolů najíst a mezitím jsem ještě volala Mikovi, aby to věděl.
Nevím, jak se to stalo, ale po Jakeovo návštěvě jsem se cítila líp, takže jsem dole s kluky konečně po dlouhé době více mluvila.
CC se usmíval od ucha k uchu, i když se snažil, aby na něm nebylo vidět, jak je rád, že s nimi mluvím.
Najedla jsem se a šla jsem ještě k sobě.
Zkontrolovala jsem, jestli mám vše, do kabelky jsem si dala peněženku, telefon, powerbanku a další důležité věci.
Během chvíle někdo zaklepal, byl to Jake.
"Tak co? Připravená?" zeptal se a přes rameno měl svojí cestovní tašku.
"Naprosto," odpověděla jsem.
Vzal mi i mojí tašku a vydali jsme se dolů.
"Kam razíte?" zeptal se CC udiveně.
"Jedeme na výlet," odpověděla jsem natěšeně.
"Beru Lexie na menší výlet, ozveme se Vám, tak se tu mějte a ne, že tu něco stropíte," řekl Jake.
"A to jako bez nás jo?" zeptal se uraženě CC.
"Jo," řekl a udělal na něj nějaké gesto, které jsem zaregistrovala jen koutkem oka.
Rozloučili jsme se tedy a pokračovali jsme do auta.
"Tak jedeeem," zvolal Jake a vyjel z garáže.
Vydali jsme se na cestu a já stále ani nevím kam.
Sledovala jsem noční krajinu, povídala jsem si s Jakem, ale najednou jsem vytuhla.

---

Cukla jsem sebou a probrala jsem se.
Chvíli mi trvalo než mi došlo co se děje.
"Aleee, Šípková Růženka se vzbudila," řekl Jake.
Usmála jsem se na něj.
"Akorát včas, za chvíli tam budeme," dodal.
Podívala jsem se ven z okna.
Nemám ponětí kde jsme.
Sledovala jsem tedy dál krajinu, když v tom se začalo objevovat město.
A cedule.
Las Vegas.
"Jakeu? Nechceš mi říct, že jedeme do Vegas, že ne?" zeptala jsem se ho.
Ten se jen zasmál.
"Ty jsi praštěnej, fakt," řekla jsem a praštila ho do ramene.
Zasmáli jsme se tomu.
Než jsem se nadála, tak jsme dorazili na místo.
Jake zajel do nějakých garáží, hotel jsem ani nepostřehla, jak jsem se kochala městem.
Zaparkoval, vzali jsme si věci a vydali jsme se nahoru.
Ten hotel vypadal skvěle.
Proboha.
"Jakeu, proboha co jsi to vybral? Vždyť tohle muselo stát strašný peníze," řekla jsem.
"Tohle vůbec neřeš Lexie, důležité je, že se směješ," řekl.
"Tohle si srovnáme Jakeu," řekla jsem.
Zasmál se.
Dojeli jsme na recepci, kde bylo prázdno, ještě by ne když je půl čtvrté ráno.
"Krásný pobyt," řekla nám paní na recepci, když jsem odcházeli.
Nastoupili jsme do výtahu a jeli jsme nahoru.
Nevím do jakého patra, nechám se překvapit.
Celý hotel vypadal krásně.
Jake přišel k jednomu z pokojů a odemkl ho kartou.
Vešli jsme dovnitř.
Pokoj vypadal naprosto úžasně.
Byli tady dvě postele a celkově byl pokoj velký.
Nejvíce mě zajímal ale výhled.
Byli zatažené závěsy, roztáhla jsem je.
"Proboha, to je nádhera," zalapala jsem po dechu.

(Nějak takhle to prostě vypadá, neřešte jestli je noc nebo den :D )

"To teda," přitakal Jake, který dorazil za mnou.
Ještě chvilku jsme klábosili a pak jsme únavou padli každý do své postele.
Hlavně Jake, který celou cestu řídil.

Další díl je tady.
Doufám, že se Vám bude líbit.
Chci Vám moc poděkovat, protože už se blížíme k 2K přečtení a to je naprosto krásné číslo ♥
Mějte se, smějte se a čááu ♥